Nějak se nám ten dnešní den "pracovně" protáhl. Něco tím, že jsem se ráno marně snažil přimět k životu ty necelé dvě tuny železa, plastů a gumy, pak že ne vše bylo dle představ i v práci, neb jsem si na "dodělání" přivezl z Prahy něco málo restů s vírou, že v klidu své hradecké kanceláře to zmáknu a taky tím, že po týdnu i doma se něco objevilo. A když na zítra, vlastně už na dnešní podvečer chystáte něco podobného, jako minulý týden, byť tentokrát jen ve "čtvrtinové podobě", tak to musí být někde vidět. A tak proč se nenabídnout a na samý závěr dne si ještě "zazaxikařit" a při té příležitosti ještě i nakrmit auto. Včera, kdy jsem měl natankovat, jsem se totiž bál někde u pumpy zastavit, neb by to znamenalo, že odtud neodjedu bez asistenční pomoci :-) A tak po necelém roce mě opět čekal půlnoční Stříbrňák, kde mi to ale na rozdíl od minulého roku, kde to tam i v blízkém okolí pořádně při stejné akci žilo, tentokrát připadalo, jakoby tam chcípnul pes. Což ale taky mohlo být tím dnešním vlastně včerejším počasím. Takže pro tuto chvíli dobrou :-)
Dlouho tomu, dlouho, necelých deset let, co dosloužil věrný kotel na tuhá paliva a nahradil jej ten plynový. Přednost mělo samozřejmě udělat nové topení, takže starý kotel putoval do rohu sklepa s tím, že jeho likvidace je"zatím ve výhledu". Kak čas běžel, tak se ale trošku změnily stavební dispozice na trase, kterou jsme jej kdysi do sklepa stěhovali, takže i kdybychom se zase dali ve čtyřech dohromady, tentokrát bychom s ním nic nezmohli. A tak když přišla na řadu jeho likvidace (po tgěch letech :-), neobešlo se to bez rozbrušovačky a několika kotoučů, které padly na jeho rozříznutí, aby jej bylo možné ze sklepa dostat ven. Pozn. Udělat z něj dvě půlky nebylo snadné, ale po menším zápolení se to nakonec povedlo. Teď už jen dopravit železo do sběrny. A vůbec, dají stržené korunky za železný šrot aspoň na úhradu těch řezacích kotoučů? I kdyby ne, tak rozhodující je úplně prázdný sklep, se kterým jsou další plány:-)
