Jak je to dlouho? Opravdu hóóóóódně!

Na srdce jsou Poděbrady, platilo dříve a snad platí i nyní. Mne však s tímto městem nepojí léčebné zážitky, i když to tak někdy mohlo vypadat, když jsme ze zvědavosti ochutnávali místní léčebné prameny, ale studijní. Byl to krásný rok prožitý ve čtyřúhelníku zámek (fakulta) - koleje - laboratoře (Houston) a nádraží.  Od té doby jsem městem maximálně párkrát projel, když ještě nebyla zprovozněna D11 na Hradec Králové nebo ve večerních hodinách se dvakrát podíval do divadla Na Kovárně. Ještě k těm léčebným pramenům, které lze nalézt na více místech ve městě. Voda je docela cítit - železité až sirné aroma. Po natočení je sice čirá, ale pokud ji necháte chvilku  stát, zabarví se do zrzavé až mléčné podoby a aroma se zdůrazní. Takže si dovedete představit, jak vypadala, když jsme se ji tenkrát rozhodli trošku ochutit jablečným sirupem :-) Nyní už jsem to nezkoušel, ani napít. A to jsme si tenkrát nevybrali ten nejsilnější pramen, jehož zápach připomínal zkažená vejce. Ten prý má naprosto největší léčebný účinek! A jelikož nejvíce času jsem trávil na zámku, tak logicky po krátké procházce po náměstí vedly mé kroky na nádvoří a hlavně k řece. Podzimní čas byl všude cítit, vítr si pohrával s větvemi, ze kterých padaly poslední zbytky listí a tak to zastavení bylo opravdu krátké. Příště by to chtělo (až bude tepleji a hlavně hezky) na chvilku déle, aby bylo možno zkontrolovat kvalitu proslulé místní jadranské zmrzliny prodávané na začátku kolonády a podívat se taky, co dobrého mají v rekonstruované cukrárně U Reinvaldů na rohu na náměstí. Event. se podívat i na soutok - buď pěšky nebo lodí Král Jiří.

   

Tyršáky opět parkem

Po dlouhých tahanicích, zda rekonstruovat či ne, se z dlouho zanedbávaných prostor opět podařilo udělat park. A krátká procházka zde hned po ránu při mé cestě na otočku do Pardubic nebyla od věci. P.S. Nikdo v tom čase podobný nápad neměl, tak mi dělalo společnost jen nějaké to občas ze stromu padající listí.

10_11_12 aneb Martin v předtermínu

Ano, konečně nastal ten čas, kdy je možno začít sklízet výsledky našeho předchozího konání. A jelikož se to zrovna potkalo s blížícím se svátkem sv. Martina, tak jej k tomu nevyužít? Tedy přinést z garáže velký jídelní stůl, připravit něco na zub a uspořádat menší rodinnou sešlost. A tak se kuchyní postupně začaly linout různé vůně, z nichž hrály prim pečená husa a červené zelí, aby se ty hlavní dobroty objevily v poledne na stole, aby poté ty byly doplněny o sladké tečky, tedy martinské ořechové rohlíčky, žloutkové věnečky a hlavně překrásný dort pro našeho oslavence. Pozn. Když už zítra neuvidíme Martina na bílém koni, tak jsme jej dnes viděli aspoň ve společnosti bílých myšek :-)

Tak jsme se dočkali

Poslední tahy štětkou či válečkem, poslední máznutí štětečkem za účelem drobných oprav a po střeše, zateplení stropů a úpravách v rozvodech domovních sítí skončilo i to poslední, malování všech prostor domu. A teď pamětlivi lidové moudrostí, že shody se nejlépe zametají shora, nezbývá, než uvést všechny prostory do v podstatě původního stavu, byť v novém barevném provedení, kde pro nejbližší období bude vévodit zelená. A doufejme, že to nebude jen barva stěn, ale i určitý signál směrem k dalším zážitkům, které by už nemusely být ve většině jen pracovní. Vždyť ten rok a půl rekonstrukcí a úprav docela stačil a na delší dobu bychom mohli mít zase klid. Vím, že tomu tak určitě nebude, ale taky vím, že tak rozsáhlé zásahy, jako tomu bylo v předchozích měsících, to určitě už nebudou. P.S. A čím jsem se bavil většinu dne, když malíř konal své dílo?  Doplněním jedné zásuvky a jednoho vypínače do v loňském roce hotových obkladů. A byť mi docela lepilo, aby obklad ani listela někde nepraskly, vše se povedlo. Takže radost dvojnásobná :-)

Vzpomínáme nejen dnes

Jsou chvíle, kdybych se rád na něco zeptal nebo se chtěl o něčem poradit. Jsou také chvíle, kdybych chtěl říci, že měli pravdu, když říkali že ... Stejně tak jsou chvíle, kdybych zase já chtěl říci, že jsem to dokázal a mohl se pochlubit i výsledkem. A co třeba chvíle, kdysi  člověk jen tak zavzpomíná na společně strávené chvíle? Všechno to se ale děje nějak průběžně, takže dnešní vzpomínka na všechny blízké, kteří již nemohou být mezi námi, je tak nějak nad tím vším a mihotající se plamínek kahánku dodává k tomu jen tolik, že nezapomeneme.