Po téměř třinácti hodinách báječného letu v Boeingu 777-300 společnosti Emirates s jedním přestupem v Dubaji nás v dopoledních hodinách přivítal zelený ostrov Mauritius. Hned na počátku, při pasové a zdravotní kontrole jsme pochopili, že byť Dronte mauricijský, neboli blboun nejapný či zkráceně zvaný Dodo, představuje již několik století druh vyhynulého nelétavého ptáka, budeme se s ním tu setkávat všude. Hned první kontakt byl při vstupní pasové a zdravotní kontrole, na jejichž dotaznících tvořil hlavní motiv a hlavně pak i na vstupním razítku do pasu. Odbavení na místní poměry proběhlo rychle, na kufry jsme taky nemuseli nějak čekat, takže směnit nějaké peníze do začátku, ohlásit se na přepážce agentury, vyzvednout potřebné dokumenty a mapu a nastoupit do mikrobusu směr místo našeho pobytu zde. Překvapivě jsme nebyli z letu nějak zvlášť unaveni, takže již samotných 55 km autem bylo poměrně dobrým seznámením se s ostrovem, na jehož konci zazvonil zvonec, který nás přivítal v resortu Sugar Beach nedaleko Flic en Flac na západním pobřeží ostrova. Než jsme dostali objednaný pokoj (přijeli jsme totiž o chvilku dříve, než je ten správný čas, od kdy jsou pokoje k dispozici), stačili jsme si to tu docela prohlédnout a pak už nezbývalo, než se ubytovat a začít si to tu užívat. Přiznám se, že nás místní prostředí hned po prvních pár chvílích pobytu zde docela ohromilo a místo otázek, jaké to tu a na ostrově bude, tu byla hned odpověď. Tady to určitě bude skvělé!
Přestože tento ostrovní stát nepatří mezi nějaké významnější producenty čaje, daří se mu svou produkcí porcovaných čajů pokrýt své základní potřeby a něco jde i za jeho hranice, přičemž část toho v zavazadlech turistů. Místní základní druhy sice nemohou konkurovat špičkovým indickým a čínským čajům, ale i milovníci jich si tu přijdou na své. O čemž svědčí i jejich spotřeba v místních turistických resortech. A mimochodem po tom hodně silném černém podávaném k snídani s mlékem, se olizovali i mlsní Angličané :-) Pro místního producenta, čajovou továrnu v Bois Cheri s přilehlými plantážemi čajovníků, jsou hlavně typické ovoněné čaje. které jsme měli možnost ochutnat na závěr prohlídky. Ty s příchutí aromatického ovoce a kokosu (ten si navíc ve svém názvu nesl místní symbol, ptáka Dodo) opravdu neměly chybu a tak bylo hned jasné, o co nabydou naše zavazadla na zpáteční cestě. Do té doby jich ale určitě ještě pár přepiji u snídaně v Mon Plaisir, restauraci resortu Sugar Beach. P.S. Na rozdíl od čaje, kávě se zde taková pozornost nevěnuje. Pravda, je tu také továrna na její výrobu a lze se s ní i na řadě míst setkat, ale zda to byla ona, která nám byla nabízena na řadě míst ať už při snídani nebo při odpoledním cappuccinu, netuším. Možná, že to byla ta silná, co podávali jako espresso ve Sport baru Sugar Beach, ale ta šla mimo mě :-)
