Racek aneb komedie o čtyřech dějstvích

Takto uvádí Dejvické divadlo ve svém repertoáru divadelní hru A. P. Čechova Racek , se kterou dnes dorazilo do Klicperova divadla v Hradci Králové. Přiznám se, že díla A. P. Čechova mne při mých studiích v rámci školního předmětu "Literatura" nějak zvláště nezaujala, ale co bylo,  nemusí být stejné dnes, že? Vždyť i kozí sýr a červená řepa, byť v rozhodně jiné kvalitě a úpravě, také po letech odmítání se pomalu dostávají na milost J A když k tomu přidám i zájem vidět větší část hereckého souboru tohoto pražského divadla v akci, pozvání k návštěvě tohoto představení jsme přijal a ty tři a půl hodiny (!) představení jednoho ze čtyř nejslavnějších dramat A. P. Čechova si užili. A asi jsme nebyli sami, neb čtyři pomyslné opony (ve skutečnosti nahrazené otvíráním a zavíráním dveří v zajímavých kulisách) byly důkazem toho, že i ostatním se představení líbilo.

Některé věci je lepší rozchodit

Tak Karle, co tomu všemu říkáš?  Že toho v posledních týdnech bylo tolik, že by se v tom jeden málem ztratil? Asi ano. Vlastně jaképak asi, určitě ano. Takže nejvyšší čas to všechno řádně "vyvětrat". A jak se říká, že co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek. Tak jelikož dnešní dopolední jednání v centru Prahy bylo neobvykle krátké a navíc úspěšné, tak přišlo na mysl využít času a trošku si vyčistit hlavu krátkou procházkou, byť s mobilem v ruce :-(  A jelikož přálo počasí, tak se nápad podařilo realizovat a s vyčištěnou hlavou se odpoledne i docela zadařilo.

 

 

 

Počasí si občas dalo říci, takže víkend se povedl

To sobotní modré okno nad hlavou vydrželo sice necelé dvě hodiny,  ale to úplně stačilo, abychom se s Ali trošku vyvětrali kolem Botiče a vyzkoušeli i kolotoč na místním dětském hřišti.  Číča si po celou dobu užívala sluníčka po svém  - opájená látkou zvanou  nepetalakton uvolňující se do vzduchu z rostliny s názvem šanta kočičí přezdívané  „kočičí kokain“, aby z ní „vyklidněná“ pozorovala dění kolem.  Když se sluníčko ztratilo za okolními domy a obloha se opět zatáhla, byl to signál k odjezdu domů s tím, že brzy vymyslíme, kdy zase příště, tentokrát snad s lepším počasím, aby zážitek z Prahy byl úplný, když už tady člověk pracuje, tak aby viděl v mimopracovní dny i něco jiného než kolem silnice a firmy pominu-li občasné cesty přes Prahu na/z jednání. Dnešek byl taky  s počasím nahoru/dolů, ale to nás nezastavilo, takže už to vypadá veseleji a na první celý květnový víkend už se můžeme těšit, že v případě pěkného počasí  „zahájíme provoz“  v zahradní pergole takovou malou generálkou před květnovou rodinnou sešlostí při příležitosti různých slavení J Tomu tam ale musí ještě předcházet úklid po zimě, což s dalšími „nápady“ bude předmětem příštího víkendu.

 

Vltava pohledem přes okna Podolky

Probuzení do sobotního rána nic moc, vlastně takové, jaké jsme čekali. Venku zataženo, drobně mrholilo, avšak pro návštěvu zahradního centra u Poděbrad to nakonec ani nevadilo, neb jsme tam venku moc nepobyli.  Navíc i auto prospělo „lehké omytí“ za jízdy J Ale ze zamýšlené procházky kolem Vltavy logicky sešlo a byli jsme rádi, že jsme to do Podolky stihli od auta, neb první místo k zaparkování bylo až za vodárnou, bez deštníku. Že za pár minut začalo hustěji pršet, na to nám dovolila zapomenout atmosféra uvnitř a hlavně to, co se objevilo na stole. Pravda, tentokrát jsme k tomu přidali trošku divení se, cože jsme si to nakonec objednali, resp. v jaké úpravě, ale kdyby člověk četl pořádně menu a ta malá písmenka pod názvem jídla, tak by se nedivil.  Samozřejmě to nemělo chybu, jen v tom jehněčím mohlo být méně rozmarýnu. Nevím, jestli to tak bylo někde objednané, ale déšť ustal právě, když jsme odcházeli, aby sice ještě trošku pozlobil při cestě do Nuslí, ale pak se obloha začala protrhávat, takže když ne kolem Vltavy tak aspoň kousek kolem Botiče bychom mohli dát.

 

Týdenní pel mel z poloviny dubna

Tak zase máme konec té pracovní části dalšího týdne. I když to v podstatě neznamená nic jiného, než že uplynulo dalších pět pracovních dní za sebou. A už vůbec to neříká, že se o víkendu nebude pracovat J. Naopak, zahrada po nějaké té aktivitě přímo volá. A když se k tomu přidá potřeba trošku si zase protáhnout tělo, určitě se něco najde, byť prognóza na nějaké to lepší počasí stále nepřichází.  I těchto pár dnů uplynulých dnů stejně tak jako pracovní část předchozího týdne se zapíše tím, že v podstatě „žádné dobré zprávy“. Ale nějak se to podařilo zvládnout resp. vstřebat, tak třeba (snad) už budou jen ty lepší. Aspoň chvilku. Ale už jen to, že jsme se posunuli k prvnímu domácímu slavení, vysílá určitý signál. A to nejen do paměti ale i pro některé další smysly J Zítra, aby té Prahy nebylo v tomto týdnu málo, tak přibyde ještě jedna, tentokrát soukromá, a s ní třeba i nějaký ten další zážitek. Ani zahrada nepřijde zkrátka, neb se cestou chceme zastavit v zahradním centru u Poděbrad. Tak třeba si přivezeme něco i odsud. P.S. Vistárie sice nabíhá do plného květu, ale přístaviště u Aldisu zatím zeje prázdnotou, takže jaro na vodě ještě nezačalo :-)