První polovina „předána“ k uvedení do původního stavu

Po včerejší odpolední kontrole a „předmalování si“ některých míst určených k vymalování v druhém kole, abychom nemuseli přemísťovat některý nábytek z místnosti do místnosti (kdysi to dokonce bylo z patra do patra), uznal mistr malířský, že je spokojen s výsledkem a tedy že se do jím vymalovaných prostor můžeme pustit zase my. A dodal, že přijde zase v pondělí. Zdálo se, že za ty dva dny to bude v pohodě, ale jak tak po dnešku soudím, vidina toho, že zítra bude padla před odpolední kávou, asi není úplně pravděpodobná. Ale uvidíme, neb kde je snaha, bývá nakonec i výsledek J

Zhruba připraveno

Po víkendovém snažení a ponechání „na pak“ jen takových věcí, které stačí doladit až ve středu večer, je první půlka domu připravena na malování. Dá se říci, že máme za sebou tu jednodušší část, neb vrátit to na místo nebude jen to zase vzít a přemístit zpět. Ale jelikož mistr malířský je velmi pečlivý a hlavně šetří práci těch po něm, i to by mělo být zvládnutelné. Sice s tím, že do vymalovaných prostor vrátíme nejen věci, které tam patří, ale i věci, které je třeba vyklidit z druhé půlky domu, ale to už jinak nejde, neb má-li se vyklidit spodek a nechceme jít s věcmi mimo dům, tak to bude i do čerstvě vymalovaných prostor.  V tomto „šibování“ má důležitou roli podkrovní pokojík, řečený kutloch, který se jako jediný nemaluje a který se tak stal skladištěm všeho, co by se nemuselo dvakrát přenášet.  P.S.  A než se všechno pokryje ochrannou folií, je třeba nezapomenout, že se tam bude člověk určitě potřeba dostat, neb na něco z toho, co si měl připravit vedle na příští dny, určitě aspoň v jednom případě zapomněl J

 

Mezi kapkami deště

Po schodech dolů, tam kde to znám, či konečně zkusit tu druhou pizzerii na Pankráci, o které jde poměrně dobrá pověst? Nakonec to málem vypadalo, že si ze všeho vybírání jídlo nechám dovézt. S vírou, že déšť skončil, jsem totiž v podvečer opustil firmu, kde jsem v podzemních garážích zanechal nejen auto, ale v něm i deštník. A to se málem ukázalo jako limitující pro mé večerní rozhodování. Nakonec to vyšlo, v souvislých mracích se objevila díra a byť stále drobně mžilo, stačilo to na rychlý přesun do pizzerie Di Carlo. Takový nápad, jak se ukázalo v obsazenosti stolů resp. připravených rezervacích, nás ale mělo více, ale nakonec se místečko „v koutě“ našlo. A nelitoval jsem, dokonce byl i Granát. Byť lahvový a opravdu hóóóóódně drahý, ale byl. Takže pak už nezbývalo, než vystihnout další „výluku“ deště a hbitě se přemístit na hotel, aby člověk stihl ještě odmazat pár pracovních restů před zítřejším poměrně našlapaným programem a hlavně, aby si s sebou nic netáhl na víkend, kdy už to doma vypukne. Co? Po čtyřech letech malujeme celý dům, takže třeba to připravit, aby mistr malířský to zvládl co nejdříve, a my jsme se mohli vrátit „do normálu“.

Ani druhý pokus nebyl lepší

Ale přesto, díky za něj, jak asi říká náš trávník dole na naší zahradě :-) P.S. A zítra v podvečer budeme zase doufat, že tu něco spadne.

První centimetr po dlouhé době

Ano, tolik činil u nás úhrn celkových srážek za uplynulou noc. Jestli se to dostalo k nějakým kořenům, tak snad jen u trávníku. Ostatní vegetace se musela spokojit s tím, že něco pochytala svou nadzemní částí. Na druhou stranu pokud dorazí dnešní noci další avizovaný příděl vláhy, opět v úhrnu kolem jednoho centimetru, tak už by se to mohlo dostat zase o kousek níže. Tedy už by z toho mohly mít něco i sazenice nových jahod. Ale dnes stejně jako v uplynulých dnech je bude třeba zalít, neb na ten déšť se spoléhat nedá. P.S. Vlevo kolik a kde napršelo za uplynulou noc, vpravo prognóza pro nadcházející noc.