Rozfoukaná a deštivá stříbrná adventní neděle

První prosincový týden dospěl přes delší pracovní pobyt v Praze zpestřený předvánočním posezením se svými nejbližšími spolupracovníky v pankrácké pizzerii DiCarlo ke svému závěru. S ním také končí i třetí adventní víkend s tentokrát již stříbrnou nedělí oznamující, že je před námi už jen ta zlatá a pak už tu budou letošní vánoční svátky. Možná i díky tomu, tedy, abychom neřešili věci na poslední chvíli, jsme něco ze soboty věnovali i nákupům. Hlavní "položku", tedy vánoční stromek, jsme v podstatě "trefili z první", takže pak zbylo i něco času na pár dalších drobností, mezi kterými byl i světelný řetěz, který nahradí na balkóně nefunkční krápníky, které letos vydržely svítit jen dva týdny a ani výměna spáleného zdroje nepomohla. A aby věci nepřibývaly jen v kufru auta, tak v poledne došlo i na pardubický Grill Restaurant Kelt. Místo, kde bylo v sobotu naposledy třeba peněženky, místo, ke se sobota zlomila do druhé poloviny. Tam už jsme se "nenaháněli", neb dopoledne se mi povedlo se dvakrát ztratit :-) Probuzení do neděle už bylo jiné, plány díky počasí až na pár rychlých věcí venku vzaly za své, neb vítr a občasný déšť moc šancí na pobyt nedávaly. Ale zapálit třetí svíčku na adventním věnci se nezapomnělo,  přišla na řadu hned ráno :-)  K tomu mému dnešnímu občasnému fungování venku jsem si i trošku vánočně zavoněl, abych si ověřil, zda včera zakoupených pár kuželů vánočního františka je ok. A jsou, ale nadále platí, že domů kadidlo nesmí :-) V tuto chvíli už třetí svíčka na adventním věnci pomalu dohořívá a s tím opět přichází čas připravit se na další týden. Tak se na to jdu nejprve posilnit, aby byl nějaký základ, neb i tento týden bude opět "výživný", byť tentokrát jej uprostřed přeruším dnem dovolené, o jehož náplni ale budu přemýšlet až v úterý večer, neb věřit předpovědi počasí už tři dny dopředu většinou moc nevychází :-)

Letos jsme se čertů trošku báli

Letos si nás Mikuláš se svou družinou raději nechal až na konec, neb nechtěl riskovat, že by nemusel u nás doma zastihnout tu, za kterou přišel. Tedy naši Ali, která kvůli němu přijela na dnešní večer z Prahy, aby tu přespala a zítra se tam plná dojmů zase vrátila.  Zpočátku to ale vypadalo, že s ní nebude řeč, ale nakonec, když se objevila nadílka, ledy roztály. Ale čerti až do společného focení museli zůstat v chodbě. A i při tom focení je bedlivě sledovala, aby v případě nutnosti zamířila pod "maminčina ochranná křídla". A jak to tak bývá, když Mikuláš se svou družinou odešli, tak všechny obavy byly ta tam a jak to tak vypadá, nebude to jednoduché se dnes odebrat "do hajan" :-)

Druhá svíčka na adventním věnci pomalu dohořívá

A s ní končí i druhý adventní víkend. Jaký byl resp. přesněji, o čem byl? O (až na to stále nespadané listí z jabloně) včera dokončeném zazimování zahrady, úklidu pergoly a spoustě dalších drobností kolem a kolem. V pergole jsme si v rámci jejího úklidu ještě letos naposledy připomenuli, jak vypadá teplo ze zahradního krbu. Bylo to ale jen o tom teple, neb vložit do něj naposledy ještě nějakou ňamku v počasí, kdy by nastydl možná i lední medvěd, mi nějak nepřipadlo :-) Ale vynahradili jsme si to večer, neb přišly na řadu bramborové placky a s nimi i troška falešné zimy kolem kuchyňské linky a sporáku. Přesněji řečeno lehký "bílý moučný poprašek" byl všude, jak to tak bývá, když se do nich pustím. Bílá se dnešního rána přemístila ven, aby z ní ranní mráz vykouzlil řadu zajímavých obrázků. A aby bylo zvykům učiněno zadost, tak z dnešní odpolední procházky přibyly k adventní výzdobě ještě "barborky". A jelikož stihly v minulých dnech přejít mrazem, mohli bychom se na Štědrý den těšit z jejich kvítků. Stejně tak i z tradičního domácího cukroví, jehož vůně se o víkendu při jeho pečení linula na všechny strany a které se bude v nejbližších dnech zdobit.  P.S. A zítra tu čekáme Mikulášovu partu, abychom vyhodnotili, kdo byl hodný a kdo zlobil, a dostalo se nám po zásluze příslušné odměny:-)

 

O teplém nápoji k snídani jsem si dnes musel nechat zdát

Důvodem nebylo to, že by mi byl zakázán, odepřen či co. Příčina byla prostá, neb asi 5 minut po probuzení přestal jít elektrický proud, což znamenalo, že kromě náhradního osvětlení (svíčka, baterka) nebylo z toho, na co je ráno člověk zvyklý, nic k dispozici. A tak nezbylo, zejména když porucha prý byla závažnějšího charakteru a nevědělo se, za jak dlouho se dodávku elektřiny podaří obnovit, než se sebrat, odjet rovnou do firmy a tam si ten čaj k rannímu nakopnutí udělat. P.S. Později jsem zjistil, že doma bych se čaje dočkal až někdy po sedmé hodině ranní, pokud bych si nechtěl jít roztopit zahradní krb, což by ale taky asi hned nebylo :-)

Probuzení do posledního měsíce letošního roku

Číslo 216 na dveřích napovídá, že to asi nebylo doma, že se včera asi v Praze dlouho končilo a že se dnes se bude brzy začínat, takže volba opět padla na přespání v Praze. A jelikož se nám nechtělo hledat místo na večeři jen s cílem se najíst, vzpomněli jsme si, že by nebylo od věci si zopakovat už jednou vyzkoušené a podívat se, co mají v nabídce v provorepublikově laděném hostinci U tunelu v Karlíně. A když k tomu přidám, že jsme si cestu tam dali pěšky, mj. něco přes 5 km, tak jsme po tom "sedavém programu" včerejšího dne udělali i něco pro své zdraví. Pohled na  křídou psanou nabídku na černé tabuli na stěně hostince potvrdil, že jsme zvolili dobře. Sice trošku nás "znervózněla" pečená špalda, ale z ostatního už nebylo možné zvolit špatně. Včetně toho co nabízeli na čepu. Zde padla volba na osvědčeného nefiltrovaného Konráda IQ a zvědavost vedla i k ochutnávce Červeného krále z Vratislavic. Na pořádný kolínko už ale o tomto víkendu nedorazíme :-) Teď už jen rychle posnídat, sbalit tašku a první pracovní den v prosinci začíná.