Nějak jsem se nemohl dočkat rána :-)

Ty čtyři pracovní dny v týdnu mi připadaly, jako by dnes měl být konec světa a všechno se muselo stihnout. Možná, že je to pod vidinou odpočinkového víkendu a faktu, že závěr příštího týdne už spadá do období, jehož pojmenování od moderátora z mého oblíbeného rádia na cestách jej dokonale charakterizuje. A to, že "hadi mají prázdniny". A jelikož poslední den v červnu připadá na pátek, tak pak už bude chtít dovolenkovat převážná většina z nás, aby využila tu výhodu, kterou přinášejí ty dva červencové svátky, když se dostanou doprostřed týdne. Můj případ to ale nebude, když se to povede, tak by mohl dopadnout první červencový pátek, aby si člověk ten skutečný víkend trošku prodloužil. A o čem byli kromě práce a skoro tisícovky kilometrů za volantem? Hlavně o poznání, jak to aktuálně vypadá kolem, k čemuž bylo v těchto dnech poměrně dost prostoru a času na menší zamyšlení. Ono to vlastně bylo i takové symbolické, neb na konci roku většina z nás tak činí. A nemusí být to rok jen kalendářní :-) P.S. S nožem v ruce se již díky počasí sice dá vyrazit večer na zahradu, ale na nějaké ty domácí výpěstky si ještě musíme pár dnů počkat. A na dnešek, a snad zbyde i něco na víkend, budou k čaji / kávě nejen pro kolegy a kolegyně v práci pravé valašské frgály. Mimochodem a taky nám tu konečně trošku zapršelo :-)

 

Svilušky za tím tentokrát nehledat.

Aneb do skleníku tentokrát zavítal daleko větší "predátor" a tak místo již známých oranžových teček na listech to tentokrát se salátovou okurkou skončilo jedním "cvak" hned u země. V případě paprik kolem byl milosrdnější. V lepším to případě skončilo jen přišlápnutím části rostliny, v horším vyhrábnutím několika celých paprik. V případě okurky změna nevratná, v případě paprik uvidíme, jak dopadnou ty "narovnané" a kolik z těch několika vrácených zpět do země a pak prolitých vodou se vzpamatuje. P.S. Větrat skleník současně i dveřmi fungovalo poměrně dlouho, ale dnes asi Clif přišel na to, že tam určitě ještě nebyl, a tak se tam vypravil, když bylo otevřeno.

Víkend za námi, vedra na spadnutí

A o čem byl zbytek týdne? V podstatě se jednalo o čas mezi pátečním a nedělním odpolednem, kdy jsme tu po většinu času byli ve společnosti naší Ali. Takže tradiční pojmy - hřiště, skluzavka, koprovka (někteří to stihnou připálit i při ohřívání hotového jídla :-), pohádky a několik novinek. První, že se konečně spolu skamarádili s Clifem, druhá, že už se z ní stává pěkná "řiditelka" a třetí, že na dovolenou do Jizerek by už mohlo dopadnout kolo. Ale musíme chvilku ještě cvičit rovnováhu :-) Při pobytu na hřišti jsme si prohlédli i pergolu místního hostince a byť to vypadalo, že bychom v rámci "dohledu" tam stihli něco ochutnat (mají tu utopence prý no ňuňo), zůstalo to až na doma do pergoly, kde i přes poměrně chladné počasí a slušný vítr, se večer dalo chvilku konečně posedět. A po nedělním rychlém obědě už následovala cesta "Pod Lízátka" a fandění hradeckým Dragons. A nejen fandění, od začátku druhého poločasu i dohled nad klubovou kasou. P.S. Nemohli najít zodpovědnější osobu, tady by žádný zloděj nepořídil!

Odpoledne se šišatým míčem

 Aneb hradečtí Dragons hostili liberecké Titans. A výsledek? Po větší prohře v Liberci se odveta poměrně povedla a s porážkou 6:11 ukončili letošní sezónu se ctí. Tak ještě vyprat po sezóně dresy, pak v létě něco natrénovat, posílit tým a příští rok to bude určitě ještě lepší. P.S. Je to tvrdý sport, ve kterém nemají místo žádné nagelované primadony simulující jakýkoli nebo dokonce žádný kontakt se soupeřem, aby z toho vyrazily pro sebe nějakou výhodu. Bohužel to ale někdy hodně bolí, takže se dnes asistující lékař z hradecké záchranky nenudil, ale snad to vše bude brzy zase ok. 

 

Vzhůru do druhé poloviny týdne :-)

Po pondělním „cestování poloviční průměrnou rychlostí“, ani úterý a středa nebyly výjímkou, což znamenalo, že k průměrným 2,5 hodinám tráveným v pracovních dnech na cestě přibyly minimálně hodina (v lepším případě) nebo až necelé dvě (v případě horším). Důvodem stavební práce na D11, které v podstatě paralyzují dopravu na úseku nescelých 20 km. A tak si budu „užívat“ minimálně do příštího pátku, pokud se to nakonec ještě neprotáhne. A objet to mimo dálnici? Odzkoušeno také. Efekt v podstatě stejný, takže se ozbojit trpělivostí a přestát to, což znamená, že z toho zbylého volného času v pracovních dnech se ukrajuje slušný podíl. A o další jsem se připravil svou nedůsledností, neb jsem na jaře řádně nezkontroloval manometr u čerpadla (musel už kapat) a ten stačil prasknout tak šikovně, že čerpadlo za chvíli přemístilo do sklepa poměrně slušné množství vody. Ale na druhou stranu, vždyť ten sklep potřeboval uklidit, byť takto to ale nikdo neplánoval. Zítra by to mělo být ale v podstatě bez auta, s vyměněným manometrem a snad již odpolednem pro sebe, takže by se mohlo přepnout a trošku si zase užít toho klidu v zahradě při posezení u něčeho dobrého a nahradit si „výpadek“ z úterní akce v Praze-Tróji, které jsem se nakonec nezúčastnil.  A navíc, k večeru by měli dorazit „lufťáci“ a pobýt tu až do neděle, kdy odpoledne ještě společně vyrazíme na poslední zápas hradeckých Dragons ve skupině.