"Mazec" na D11 před Prahou

Sice rekonstrukce posledních osmi kilometrů dálnice D11 už nějaký den trvá, mimochodem proti předchozím zkušenostem s podobnou činností na jiných úsecích D11 tato pokračuje v nebývalém tempu, ale tu zatím největší kolonu před Prahou se podařilo "překonat" asi až dnes. Já jsem ale "měl kliku", že jsem zůstal "viset" jen necelý kilometr před hromadnou nehodou, takže po uvolnění odstavného pruhu pro průjezd jsem se z toho dostal jen s půlhodinovým zpožděním. Zato kolegu, který vyrazil o půl hodiny později, to stálo zpoždění 90 minut, takže dnešní ranní poradu absolvoval jen po telefonu. P.S. Začátek kolony byl někde kolem 15 km před Prahou.

Nakročeno do "osmé pětiletky"

Asi tak by se dala stručně popsat doba, kdy se dnes potkaly obě ručičky na hodinách, aby obě mířily nahoru.  A abychom si ten společný zájem ještě "potvrdili", k tomu bylo pozdní odpoledne. Na to, že bylo pondělí a navíc po včerejších lukulských hodech, přišlo netradičně na řadu cappuccino s čokoládovým dortíkem, neb jsme malou oslavu nechtěli nechávat až na příští víkend. P.S. Určitě se ale k tomu "lněnému" výročí v letošním roce ještě párkrát při nějaké příležitosti určitě vrátíme.

Víkend plný zážitků je u konce

Cesta do Prahy byla v pohodě, což bylo možno říci asi jenom právě proto, že to byla neděle dopoledne. To samé platilo i pro rychlé zaparkování auta v centru města, abychom dnešní dopoledne ještě využili k menší procházce centrem města. Místy, která jsme při poslední návštěvě vynechali. A také resp. právě proto, abychom ještě vydali nějakou energii před obědem v restauraci Brasileiro ve Slovanském domě. Patřičně vybaveni radami těch, co už tam byli resp. těch, co tam chodí častěji, jsme jen lehce okusili dobroty z místní studené kuchyně a "neobtěžovali se přílohami", abychom se pak už jen soustředili na ochutnávku různých druhů mas v úpravě na grilu. Samozřejmě že ochutnat vše se tam podaří jen největším jedlíkům. Ale i my jsme tam toho docela "stihli", což bylo i patrné při cestě domů, že člověk by si místo řízení auta raději "dal dvacet" :-) Každopádně parádní zážitek, který uzavřel zážitky tohoto víkendu, byť ještě nebyl jeho konec. Ale jízdu po D11 už mezi zážitky neřadím, takže doma to bylo už jen o lehkém odpočinku, obhlídce zahrady a chystání se na příští týden, který by měl být také bohatý na zážitky, ale asi takové, jako byly ty o víkendu, takových moc nebude. Otázka je, zda bude vůbec nějaký :-).

Čas rozloučení se zámkem a jeho okolím

Odjíždíme a vlastně jsme se ani nestačili zmínit o místě, kde jsme měli „zázemí“ po právě končící víkend. Takže náprava bude sjednána. A jak jinak, než přímo ze zámeckých zdrojů, kterými informují návštěvníky jak o lokalitě, tak i o jejich majitelích. My si mezitím dobalíme a pomalu se vydáme na cestu domů se zastávkou v Praze, abychom se chvilku „cournuli“ centrem města předtím, než zasedneme ke stolu v restauraci Brasileiro a okusíme místní speciality, které jsou vyhlášené jak svým počtem tak i množstvím, neb tam je to o tom, že prý „sněz,  co zmůžeš“.

Sequoia, aneb nejen chuťové pohárky si tu přišly na své

Nezapomnělo se totiž také na to, že člověk má čich i zrak. O čem že to je? O našich zážitcích z restaurace Sequoia vedle zámku. Nejprve ale stručně, odkud asi resp. od čeho získala restaurace svůj název? Zřejmě od toho, že  přilehlý park se pyšní dvěma sekvojemi, takže to byl asi nejpříhodnější název propojující restauraci s její „adresou“. Mistrovská dílka z rukou místního kuchaře už ale zvláštního komentáře nepotřebují.