Dodělávka vrat a příprava domácí oslavy narozenin

Nadpisem příspěvku by snad mohlo být řešeno vše. K doplnění asi jen tolik, že všemu předcházela "generálka ve dvou" na narozeninový víkend a pomalu již standardní začátek volného letního dne, tedy na jeho úvod tradiční vyvětrání se v lese. Pak se na chvíli převléci za kameníka a elektrikáře, aby před polednem začala zase fungovat automatika na vratech. Ona fungovala i předtím, ale tentokrát už na patřičně vyztuženém sloupku. A jelikož k řemeslníkům patřila vždy vydatná svačina, ani v mém případě tomu nemohlo být jinak :-) V rámci poobědové siesty přišla na pořad "skládačka", ze které se nakonec narodilo očekávané narozeninové a hlavně funkční překvapení. Souběžně v kuchyni vznikal oblíbený ovocný dort s tvarohem, což znamenalo, že už brzy "se bude gratulovat". Brzy je ale "až zítra", teď už jen kontrola všeho  jelikož se zítra nebude grilovat, tak aby nám to nechybělo, za chvíli se přesuneme do pergoly a něco grilovaného masa dáme dnes :-)

Probuzení do dlouhého víkendu

Včerejší pěší procházka na Malé náměstí, byť za poměrně velkého vedra, rozhodně nebyla od věci. Jednak si člověk po tom "čistém stole" v práci ještě udělal pořádek i v hlavě, ale co bych viděl jako zajímavější, bylo to, že jsem se zase půlku cesty divil, co je v centru nového. A navíc měl jsem na to více času, neb do doby srazu jsme měl poměrně značnou rezervu. Takže vzniklo k tomu i pár obrázků. Se západem Slunce za střechy domů na Malém náměstí už čekala venkovní zahrádka Černého koně a s ní jednak doplnění tekutin a poté i energie (mimochodem, opravdu tu skvěle vaří), aby to vše propojily naše vzpomínky i novinky kolem nás. P.S. Stavební práce se postupně posouvají na Malé náměstí, takže už i na něm je dopravní uzávěra, takže na "objížďce" kolem divadla je poměrně rušný provoz. A jak jinak naložit s letním ránem, než snídaní v zahradě, jejíž obhlídka tentokrát (z pochopitelných důvodů :-) nahradila obvyklé vyvětrání se v lese. I přes to sucho nezůstaneme jen u úrody ze sklizně česneku :-)

 



Týden tentokrát jen "poloviční"

To vše díky dvěma státním svátkům v jeho závěru. Ale jak to tak vypadá, vešlo se snad tam stejně jako kdyby měl pět pracovních dní. Sice se v úterý kolem poledne muselo přidat "na chlazení", ale i úterý se zvládlo. Vejít se do toho ještě musela dodělávka "elektroniky" ve sloupku u vrat, aby se už konečně dala zprovoznit celá automatika. Jinak že by provoz na silnici byl nějak obzvláště klidnější, to taky nelze říci. Ano, asi bylo méně aut, ale více "nervózních" řidičů, což způsobilo, že ani tento pro mnohé celý volný týden, se mi kolony nevyhnuly. Většinou to ale nebylo díky stavebním pracím, ale tentokrát bylo nebývale více "ťukanců". Nejdelší ale asi bude dnešek, neb konstatoval-li jsem v minulém příspěvku, že do Hradce se nemusí jezdit jen za prací, ale že jsou i další dva důvody, tak tentokrát jsem k tomu tu práci přidal a vzniklo z toho "tři v jednom". Právě teď skončila ta pracovní část a nezbývá než zamířit na Malé náměstí a dokončit den posezením se dvěma mými bývalými kolegy. P.S. V poledne jsem se na to díky zavřené naší firemní restauraci posílil u konkurence, tentokrát U Švagerků, takže žádný bus z centra na náměstí, ale pěkně pěšky :-)

Do Hradce nejen za prací a nákupy :-)

Aneb po Velkém náměstí se už zase dá chodit bez toho, aby člověk skončil v nějakém příkopu. A taky se tam zase dá i posadit na nějaké z venkovních zahrádek, aniž by pak byl  spolu s jídlem či nějakým nápojem  od všude poletujícího stavebního prachu. P.S. Na jak dlouho to tak zůstane, ale těžko říci, neb to prý byla jen úvodní část před jeho komplexní rekonstrukcí. P.S. Nějak mne napadá, jestli teď náhodou, soudím ale hlavně podle rekonstrukcí silnic, nežijeme "v době rekonstrukční" :-)

 

Ranní "kufrování" v lese

Řeklo by se, že když si člověk den předem vybere a proběhne v lese novou trasu a myslí si, že les stále ještě dobře zná, tak že to dnešní její zopakování už bude v pohodě. A ono ne. První chyba v lese za hřištěm mne vrátila do Libčan, což ale nebyla žádná velká minela. Ta pravá teprve přišla v Radíkovické dubině, kdy jsem minul tu správnou odbočku a pokračoval notný kus cesty po "slepé cestě", jak se při pohledu na plot na jejím konci ukázalo. Vrátit se mi po stejné cestě na poslední rozcestí ale nechtělo, tak jsem to vzal "zkratkou" mířící k  cestě vedoucí už k nám. Ale trošku horším terénem, kde o běhu to rozhodně nebylo. Takže to trošku prodloužilo nejen včera absolvovanou trasu, ale i dnešní čas na ní. Ale o tom to vlastně není, takže další parádní ráno zakončené navíc snídaní v zahradě. Kdyby občas nevystřelil plašič špačků, tak by to bylo i za téměř neskutečného ticha, do kterého jen tiše vrněl větrník poháněný severním větrem. P.S. Clif si asi ale ještě potřebuje kapánek dáchnout :-)