Procitnutí začíná být kruté

A asi je jedno, zda se to týká lidí či ekonomiky. Čím dál tím více slyšíme, že se musíme začít přizpůsobovat nové situaci. Víra, že v sobě objevíme nové možnosti, najdeme nové  životní hodnoty, budeme slušnější a budeme si vážit toho co a jak se máme, to začíná být slyšet ze stále více míst. Někdy však jen jako jakési paušální konstatování, když se jen musí něco říci, bohužel. Pravda, řada věcí byla v poslední době už vnímána jako samozřejmost. Tedy například si cokoliv a kdykoliv koupit, vycestovat na libovolná místa, účastnit se sportovních a kulturních akcí atd. Jistě, i zde omezení byla, bylo třeba mít peníze, dodržovat legislativu atd., ale i tak téměř nekonečně možností. Že bude návrat složitý, o tom žádná. Že už něco nebude jak bývalo, stejně tak. Ale že to bude i příležitost některé věci změnit k lepšímu, to by měl být základ toho restartu. Zatím jediné, co se vrátilo do stavu před nouzovým stavem je doprava v Praze. Jinak i tento týden pokračují krabičky a kelímky, ale už s vidinou, že příští týden už by to mohlo být “za plotem” někde i z talíře resp. ze šálku. Přípravy na to jsou na řadě míst už vidět. Tak snad to ti dobří ustojí. P. S. I v tomto týdnu nám trošku sprchlo, takže si zatím zahrada nestěžuje na nedostatek vláhy. Mladým plošticím to ale nevadí :-)

Některé informace mají jepičí život

A není se čemu divit, zejména když se k něčemu vyjadřují všichni, co mají v kapse klíče. Zejména když s tím koronavirem není žádná zkušenost a většinou to je ve stylu pokus omyl. Ale s přibývajícími daty by se z nich mělo více vycházet a neřešit to vedle v řadě případů chaoticky dle toho, odkud se přitlačí a z čeho je PR. A tak s určitým uvolňováním, které už bylo patrné v končícím týdnu a které se prakticky dalšími kroky naplní od zítřka, přichází stále více otázek, jak se co bude řešit či jak to bude po novu. První reakce na ně je jednoduchá. V drtivé většině případů to nebude jako po staru, tedy před vyhlášením nouzového stavu. Něco třeba ano, viz nový řidičský průkaz zařízený v nouzovém stavu, takže funguje i státní správa. Ale jak se z toho budou všichni postupně oklepávat, přijde na přetřes i ohlédnutí se za tím uplynulým, takže snad dojde i na ty “pseudohrdiny”, kteří nouzový stav využili resp. spíše zneužili, aby realizovali to, co jim normální situace nedovolila. To, že nouzový stav  s sebou přináší obrovské hospodářské ztráty, o tom žádná. Ale i v něm platí určitá pravidla, která třeba ctít. Takže se právníci, soudy a exekutoři konečně dočkají toho, že nepopulární a co do množství případů největší agenda (vymáhání pokut ve správním řízení) sestoupí z pomyslného prvního místa na žebříčku jejich “popularity”. Tolik k dění “za plotem”. I tento týden byl o plastech. A asi ním to nekončí, byť někdy konkurovala i domácí kuchyně, navíc v ekologičtějším obalu. Za plotem během dvou dnů vyrostla nová dřevostavba, takže mj. příklad pro mne, že ne všechno musí trvat dlouho. Zahrada zatím dělá pokroky, snad ji letošní ledoví muži moc nezabrzdí resp. nespálí jako větší část květů meruňky před pár týdny. Zejména, když to v následujících dnech vypadá na slušné dešťové srážky, takže by mohlo být na pár dní i zalito a k tomu ještě i plné sudy. Uvidíme, ale během víkendu těch pár milimetrů jen osvěžilo trávník. Mimochodem jabloň se zárodky nových jablíček a vedle nich s právě rozkvetlými květy, to jsem tu ještě neměl. Víkend byl opět delší, tak se do něj vešla nejen cesta do Pardubic a nějaké to popracování kolem domu, ale i příprava pergoly a krbu na akce ve větším zastoupení. Nemyslím tím hned 100+, úplně bude stačit za měsíc zvládnout tu s 10+ :-) Zatím to byla nejbližší rodina, tj. 8 + Clif. Ten stejně jako Štěpánka ale špekáček nedostal :-) Jinak venku kolem pergoly vládne fialová, aby ji do týdne u domu vystřídala růžová, což by asi měl být závěr v představení jarních květů pro letošní rok a nezbyde už než čekat na první květy z okenních a balkónových truhlíků. P.S. Pár muffinů “přežilo až do nedělního odpoledního cappuccina :-) Místo novin s těmi “motivačními” titulky jsem si k němu vzal tablet, ale ani na Internetu zprávy se v tom rozhodně nelišily :-(.

Kdy že jsem to byl naposledy v Praze?

Skoro by se dalo říci, že si to pomalu už ani nepamatuji :-) Ale pravda je jednoduchá, den před vyhlášením nouzového stavu. Od té doby už jen kancelář v Hradci Králové a pohyb v okruhu kolem 10 km kolem ní. Nouzový stav sice neskončil, ale tzv. uvolňování začalo, takže i naše firma postupně najíždí  do stavu, v jakém jsme do nouzového stavu vstoupili. To, že se ale nevracíme do stejných podmínek, je ale už neoddiskutovatelný fakt. A tak jediné, co bylo v úterý stejné, byla opět po ránu ucpaná Jižní spojka. A aby se to nepletlo, hned ve středu bylo repete. Ostatní už bylo poznamenáno tím v posledních týdnech obvyklým, což přinesly i uplynulé dny resp. další týden nouzového stavu, který, jen tak mimochodem, ještě nekončí.

Velké štěstí ve zvláštní době

Navíc poměrně překvapivé, aspoň z mého pohledu. Někoho, kdo měl vše “jen napozorováno” a kdo si vše vyhodnotil, že radostnou událost, tedy že  čáp přinese do naší přízně v pořadí již druhou vnučku, lze očekávat na začátku příštího týdne. Prostě člověk míní, život mění. A tak se stalo, že dnes dopoledne zazvonil telefon a s ním přišla zpráva, že Štěpánka řádně ohlásila svůj příchod na tento svět a že jak ona tak mamka jsou v pořádku. A jak to tak bývá, na nás “zbyla” ta povinnost řádně její příchod na svět oslavit. Byť to byla oslava netradičně komorní, neb doba zatím nějakému většímu slavení nepřeje. Ale není všem dnům konec. Příležitostí si to připomenout  s širší rodinou určitě bude víc, jak všichni věříme.

Zákaz volného pohybu osob - den 48.

Číslo 48 už zcela jistě o něčem hovoří. Minimálně o tom,  že toho, čeho se to týká, je už docela dost. Možná úplně nejvíc ze všeho. Už je docela dost věcí, které si člověk musí odpustit a do nedávna je považoval za pro sebe samozřejmé resp. běžně dostupné. A navíc s takovou délkou pro jejich omezení se dosud nikdy nepotkal. Jejich okruh se tak minimalizoval, že se vše zredukovalo (logicky díky situaci a vyhlášeným opatřením) na potraviny, léky, zahradnictví, galanterii a potřeby pro zvířata. V posledních dnech sice přibyly (byly uvolněny) už první z těch “více kontaktních”, ale nějakou změnu to do života zatím nepřineslo. A tak i tento týden to bylo kromě kanceláře a pár km v autě zase jen o pekárně, potravinách a okénku restaurace a kavárny. Včera  k tomu výjimečně ještě přibylo i zahradnictví. Zbytek času opět mezi ploty, navíc počasí v závěru týdne přineslo ochlazení, takže i ta zahrada s v pátek čerstvě posekaným trávníkem a ani posezení před pergolou  tolik nelákaly, takže hlavně pod střechou. Když to ještě doplnil občasný déšť, tak se nebylo čemu divit. Zato díky němu zahrada doslova “povyskočila”, byť srážky z pohledu na existující deficit stále nic moc. Ale díky i za takové. Na začátku příštího týdne ještě nějaké předpověď počasí slibuje. Přestože další změnu možno čekat až k 11.5., pokud to ještě platí :-), tak já se v příštím týdnu po téměř dvou měsících podívám do Prahy, co je tam nového. A tajky nesmím zapomenout, že je načase začít omezovat jednorázové plasty. Náplň do té domácí už je na zítra připravena (volba padla na svíčkovou). Co v ní bude na úterý do Prahy, to ještě uvidím, ale určitě to bude opět domácí kuchyně :-) P.S. Člověk už pomalu nestíhá sledovat tu informační masáž, kde jedna informace navazuje na druhou, aby v řadě případů ta následující dala té předchozí jiný smysl, čímž jsem chtěl skoro říci, že ji popřela. Začíná mi to připadat jako dejte lidu “chléb a hry” a oni na ostatní kolem zapomenou. Co mne fascinuje, je v této době práce s čísly, tedy různé statistiky. Už v r. 1953 řekl německý matematik Gerd Bosbach, že “Politici potřebují statistiku jako opilý kandelábr. Ani jedno neosvětluje, ale dá se toho držet”*. A jaká je to živná půda pro ty, kteří se cítí být těmi povolanými k vytváření nad takovými statistikami různých prognóz. Že to bude většinou úzce účelové, netřeba pochybovat. A že řada takových prognóz má jepičí život, také ne. Navíc každá informace má v různém čase jiný význam resp. jinak zajímá, vadí, chybí apod. Stejné by snesly i dezinformace, ty však většinou už sledují hned od počátku svůj cíl. A tak je třeba si mezi tím vším vybírat a hlavně  vědět, že nikdo jiný kolem nás létající data v informaci ať užitečnou či ne nepřemění než to, co nosíme na krku, tedy naše hlava :-). Co je asi nejdůležitější, je se z toho “nezbláznit”:-), zejména když spoustu věcí hned nezměníme či se ještě stačí několikrát změnit, než budou platné. Ale na druhou stranu už si je můžeme “zpracovat” tak, abychom se přes ně nějak dostali resp. nám tolik nevadily. Třeba jako covid-19.  *Zdroj: https://citaty.net