2, 9, 37, 38, 56, 59, 62, 63, 69, 70

Co sada těchto deseti čísel představuje? Významů může být určitě více, ale pro ty "znalé našich končin" asi nebude těžké uhodnout. To už ale nechám na každém. Za mne jen tolik, že pokud někdo sázíte "Šťastných 10", může to být i tip na jeden sloupek sázky (za 20,- Kč).  P.S. Pokud by mi event. výherce chtěl za tento tip něco z výhry poslat, tak rovnou prosím, aby to poslal na dobročinné účely.

Sice to není (vlastně ani nemusí být) expres, ale jede se

Uprostřed dalšího víkendu už lze pozorovat změnu. Nemyslím ale tu změnu s velkým Z, která teď aspoň co do komunikace vyplňuje mediální prostor, ale jen to, že tento týden se mi konečně povedlo nastoupit do toho letošního vláčku. Že se tentokrát rozjíždí hodně pomalu, to asi úplně na škodu není a nebude, neb pokud přibydou další témata, zrychlit by měl ještě zvládnout.  Hlavně když bude mít před sebou na té letošní trase správné cíle, rychlost mu už podle toho upravíme. Ta již byla na začátku týdne, tentokrát ale pro provoz na lesní cestě do sousední obce, také "upravena". A to asi jednou pro vždy - dokončenou instalací zábrany přes cestu. A ta tak po letech jejího užívání i pro motorová vozidla zůstane otevřena už jen chodcům a cyklistům, čemuž zatím ale úplně neodpovídá provizorní dopravní značení. V mediálním prostoru žádná změna. Naopak "katastrofických" témat neubývá a stále platí, že největší pozornost se dostává těm nejméně důležitým ale mediálně vděčným tématům. Jakoby řešení těch klíčových problémů nikoho nezajímalo. Mezi "události" tohoto týdne patří i to, že jsem se konečně dostal, pominu-li jednu cestu na otočku do Pardubic, za hranice katastru obce. A asi i to, že se povedlo přetavit první témata do realizace. Takže v nejbližších dnech čekám z jilemnické Hraběnky, samozřejmě  v závislosti na sněhových podmínkách, na potvrzení termínu účasti na zážitkovém biatlonu. Těšit se je už možno i na zatím poměrně vzdálené léto. Chvilku vypadalo, že to bude opět na pár dní někde v Egejském moři, ale nakonec padla volba na severní Atlantik. To vše v čase (třetí sobota v měsíci lednu), kdy jsme v posledních letech pravidelně vybalovali běžky pod Dachsteinem. Tam však ten i venku povinný respirátor zážitky trošku kazí, takže letos je to s přihlédnutím ke všemu kolem opět minus. Takže ty dvě akce jsou vlastně taková první "záplata" za to, co z plánů vypadlo. Ale věřím, že stejně jako se povedlo plánování části letošní letní dovolené, se v pár dnech objeví i nějaký nápad na nejbližší dny, tedy na nějaké to běžkování v tuzemsku. Počasí příštího týdne by mělo zlepšit sněhové podmínky, tak snad bude možno si vybrat z více míst, nejen z hřebenových partií Krkonoš či Orlických hor. Snad ten silný vítr, který by to hlavní sněžení měl provázet, z toho neudělá jen plotny a návěje.  P.S. Že svět už není, co býval, je pravda. Vlastně on díky plynoucímu času ani nikdy nebyl. Proč tedy kvůli tomu hned volat na Linku bezpečí (viz titulky z novin)? Vždyť samotný život je jedna nepřetržitá změna. A taky netřeba za vším hledat jen covid.  A do "kuchařského deníčku" patří poznamenat, že ty včera upečené štrůdly jsou ty poslední z jablek z naší loňské úrody.  

Tříkrálový čas zase vrací do hry zimu

Vím, poměrně odvážné tvrzení, zejména když předpověď počasí, která v těchto dnech kupodivu vychází poměrně přesně, říká, že tomu tak bude maximálně pár dní a pak zase máme počítat jen s nočním resp. ranním mrazem. V našich končinách jen pár stupňů pod nulu. A tak vidina, že by se tu aspoň na pár dní mohl opakovat začátek loňského roku, ta se zase o kus vzdálila. Zda ten kus už bude takový, že s běžkami to letos pomalu nebude mít cenu ani v podhůří či na úpatí hor, to nám asi upřesní druhá půlka ledna. Tento týden to prý byl nic moc i na samých hřebenech. Každopádně už znám odpověď na to, proč se mi nějak nedaří "nakročit" do toho nového roku. Asi ale nejsem sám, jak to sleduji kolem. Mediální prostor je sice plný resp. spíše přeplněn daty (použil jsem raději tento pojem, neb abych to nazval informacemi, tak by vše muselo mít aspoň nějakou hodnotu), ale jak říká klasik, většinou "skutek utek". O tom, že vývoj funguje po spirále by mohli asi nejlépe pohovořit přírodovědci, ale ani naše vnímání se snad nijak neliší. Zejména když se stále více naplňuje tvrzení naší hradní "hlavy pomazané", že "jen blbec nemění své názory". Že to v některých případech je změna o celých 180°, resp. že jich přibývá jako hub po dešti, to někdy hlava nebere. Ale na druhou stranu, pořád je to moje hlava, která si to všechno musí přebrat nakonec sama. A pokud to stále funguje, tak to zas tak špatné není. Na rozdíl od našich surikat (viz foto níže), které na to všechno kolem stále jen čumí. A jiné to určitě nebude i v budoucnu  Nakonec ten první celý lednový týden ale nebyl jen o lenošení, neb pár věcí se posunulo od nápadů k jejich možným řešením. Takže témata do příštích dnů, aby se z nich třeba staly první vlaštovky, na které je možno se již začít těšit a tím už konečně "zlomit" tu letošní melancholii. 

TOP 21 aneb loňské momentky

První lednový víkend za námi, tentokrát s jarním počasím

Konstatování, které asi nikoho nepřekvapí ani neupoutá, neb je to něco, co se dalo očekávat. Přesto byl víkend s novoroční sobotou něčím jiný. Ne, nezměnily se žádné plány ani nepřišlo na světlo něco, co by se dalo nazvat předsevzetím. Všechno totiž v sobotu a v neděli vystřídala lenost, takže až na malou procházku kousek za humna nic, co by svědčilo o nějaké aktivitě. Zato rodinka krtků se na palouku za pomníkem činila. Dokonce i ten notebook se probudil do toho nového roku až před chvílí, takže pomalu již tradiční příspěvek na Nový rok, tedy soubor několika obrázků připomínajících zážitky z právě uplynulého roku, bude mít tentokrát malé zpoždění. Zda přijde na pořad dne zítra, či později, to ještě nevím, neb nejprve si musím nějak "zopakovat" vstup do nového roku. Byť to bude už více než dva dny poté, tedy zítra ráno, třeba to vykročení opačnou nohou než tou, co jsem vykročil hned po silvestrovské půlnoci, bude úspěšnější. P.S. Co vím určitě, že už to nebude do takového tepla, jako tomu bylo na Nový rok.