I ten květák se nakonec dostal "na bednu" mezi ty nej

Správně by ještě nedávno stačilo říci, že se dostal do bedny a putoval za svými zákazníky, ale název dnešního příspěvku hovoří o jiné "bedně". Tedy o stupních vítězů aktuálně nejvíce zdražovaných produktů. Květák snad dnes při té  jeho ceně za svými zákazníky létá business třídou, aby si za těch tisíc kilometrů cesty, neb ten, který měl tu čest, že včera v Pardubicích, když už jsem to minule slíbil,  necelý skončil na našich dvou talířích, aby ten zbytek se příští týden  stal základem pro polévku, putoval prý z Francie. A to ještě prodávající neopomenul přiloženou cenovkou zdůraznit, že jej prodává s 33% slevou, takže se nalákali i ti, kteří prostě nakupují věci jen ve slevě ať to stojí, co to stojí. Tak mne napadá, že kdyby ta sleva nebyla, tak by snad na těch pomyslných stupních vítězů stál na tom nejvyšším stupni a překonal většinu v tomto čase svým zdražením ve všech médiích připomínaných potravin. Není tomu dlouho, kdy květák v nejrůznějších úpravách bylo spíše takové "záchranné" jídlo nejen doma, ale i na jídelních lístcích lidovějších restaurací či ve školních jídelnách. Napadá mne, kolik by asi teď v té restauraci stála porce smaženého květáku s bramborem a tatarkou, kdyby se použila v restauračním businessu obvyklá konstanta pro cenu výsledného jídla, tedy 2,7 - 3x cena nákladů. Dokonce možná je ta konstanta už po tom roce té inflační spirály vyšší, takže by asi vedle ní svou cenou "zbledl" závistí i klasický smažák s hranolky a tatarkou. V čem se "teď a tenkrát" ale od sebe liší, je jeho dostupnost. Takže co se divím té ceně, když se mi teď na rozdíl od té nedávné doby tento vzácný produkt nepodařilo minule (v krajském městě v rozumném okruhu od místa občasného přebývání) ani sehnat. To by byla úspěšnější i pohádková Maruška, neb jahody byly pomalu na každém kroku a venku byly -3°C :-) Zato včera už jsem měl větší štěstí, když mne v takové malé bedýnce jich pár "prosilo", ať aspoň jednomu to trápení pomohu ukončit. Tak jsem se smiloval, pak jej i uvařil, doplnil pár ingrediencemi, přičemž zejména ty ve skořápce také nezůstávají svou současnou cenou moc pozadu, a původně všední lidovka, nyní již s určitým nádechem luxusu, byla tedy středečním hlavním jídlem. Na klasické domácí lečo si ale počkáme až budou vlastní papriky. U něj se sice žádnou cenovou kalkulací neobtěžujeme, tady víme, že jeho základ je už tak k nezaplacení :-) P.S. A že právě toto téma, tedy o květáku,  upoutalo k napsání tohoto příspěvku, svědčí to o tom, že uplynulých pár dní bylo opět v "obvyklém formátu". Ten však včerejškem ale už končí a s příchodem jara přechází na občasné denní dojíždění. A byť se tu nepřestanou objevovat občasné střípky z dění ze sousedního krajského města, už by tu mělo být toho více nejen z těch z jiných míst  :-)

I šeď končící zimy dokáže "pozlobit"

Myšleno nejen co do počasí, kdy jeden den je po poledni 14°C a druhý den ve stejném čase se ještě na zahradě drží zbytky ráno napadlého sněhu. Ale i co do toho, jak vychází těch pár plánů, co bylo na těch několik uplynulých dnů, než zítra ráno opět vyrazím zase na pár dní do Pardubic. Ale nakonec vše, co se mělo stát, se až na dvě plánované akce, které se přesouvají na "třeba někdy příště", stalo. Byť se to stalo většinou v jiném čase, než bylo zamýšleno. Ale na druhou stranu, vešlo se do toho i něco, co bylo řešeno ve stylu "Co Ty na to? Jo. A kdy? No přece teď (hned)". Ono to má do budoucna i něco do sebe, zejména když člověk bude aplikovat tento přístup i na ty "dlouhodoběji" známé resty :-) Ale aby to platilo úplně "na všechno", tak se musí zlepšit počasí. Vlastně ne na všechno se to musí vztahovat, takže žádné výmluvy :-) Jako určitý bonus bylo "zvládnutí" kuličkolamu na dětském hřišti, k čemuž výrazně "napomáhala" naše Štěpi :-) A co měly ty dny společné? Asi to byl nedostatek pohybu zapříčiněný vysedáváním u počítače za účelem nejen hledání informací k některým našim letošním plánům, které by v nejbližší době měly mířit do realizace, ale i (konečně :-) dáváním do pořádku domácích fotografií. Myslím těch digitálních, neb do těch papírových si netroufnu :-) Sice jich je určitě nejméně násobně, vlastně stonásobně méně, ale i tak jsou to dva velké šuplíky, přičemž jen třetinu jejich objemu činí fotky v albech. Co se týká alb, tak těch je zase méně u těch digitálních fotografií. Pochopitelně, když se jich do těch digitálních alb v podstatě vejde tolik, kolik dovolí obslužný software resp. kapacita vyhrazeného úložiště. A tam, na rozdíl od plných šuplíků s těmi papírovými, je místa stále dost :-), přestože  ještě cca 1/10 digitálních fotografií, což je už "jen" necelých 20 tisíc fotografií, zbývá "dotřídit". A tak není překvapivé, že fotografie "ovládají" domácí digitální archív. P.S. Svěřit je jen do služeb veřejných úložišť stále nehodlám, byť z pohledu bezpečnosti a přístupnosti by tam na tom byly asi lépe. 

Slibem sice nezarmoutíš, ale kdyby ...

Sice nebude hned následovat pokračování nadpisu v klasickém stylu " byly v ...", ale určitá nejistota přesto zůstává, zda se ten dnešní příslib nakonec po dvou týdnech podaří přeměnit v realitu, jak bych si přál. Veškeré snažení se sice nakonec bude týkat věci o průměru 8 mm a výšce 3 mm, ale aby to dopadlo, tak by se nemělo nic "zanedbat". Nakonec by to mohla být i taková moje první oslava příchodu letošního jara. Ale ani ty předchozí dny nebyly "marné", neb to celkové "zklidnění" po tom poměrně náročném přelomu roku už je patrné a do osobního "hledáčku" se začínají nejen dostávat všední věci, ale do kalendáře se začínají dostávat i termíny jiných akcí, než tomu bylo v těch několika posledních měsících. Potěšitelné je i to, že se "zpět" vrací i jedna z těch pravidelně se opakujících, jejíž pokračování přerušil covid-19 a vrátit ji zase do kalendáře na třetí květnovou neděli nebylo vůbec jednoduché. Pondělí v Pardubicích dalo naději, že letos už by to mělo dopadnout. A tak v letošním kalendáři už přibyl i tento záznam.  P.S. Příštích pár dní taky rozhodne, zda definitivně "odpískám" letošní zimu, či si zajedu "zkontrolovat" ty přírůstky sněhu z posledních dnů.

Poloviční víkend v Praze s kočkami ze Záběhlic

Spočítat ty z říše domácích zvířátek, na to by během několika vycházek nestačily prsty na obou rukou. Na ty ty "moje/naše" zatím jedna ruka stačí :-) Víkend byl hlavně o těch dvou, kterých jsme si tentokrát trošku déle užili. A hlavně už většinou bez přítomnosti jejich nejbližších. A výsledek? Nejen zjištění, jak ten čas letí, ale i taky trošku návrat v čase pro nás, byť se "sofistikovanějšími" pomůckami. Takže se stavělo, jezdilo, kreslilo, prohlíželo i občas dívalo na telku, byť to nebylo o standardních programech ale o výběru zejména kreslených příběhů většinou s nám známými postavičkami.  A byť to jarní počasí dlouho nevydrželo, stihli jsme nejen dětské hřiště, ale i nakrmit snad většinu divokých kachen ze širokého okolí rybníku vedle zámečku v Záběhlicích. P.S. Doma mezitím na parcele kousek pod námi stačila "narůst" základní konstrukce střechy dalšího domu, takže ubyde další kousek výhledu do okolí. Tentokrát ale opravdu jen malý. A že tady dnes není "dokumentace" k žádnému jídlu? Tak to dopadá, když se člověk hned chopí příboru. To pak už má nějaké to focení minus. Navíc, když ty lasagne tak skvěle chutnaly. Vlastně "chutnaly" dvakrát. To podruhé znamená, že nám je uvařil někdo jiný. Tak ještě jednou díky. A nejen za ně, ale i za prima chvíle strávené v Praze.

Meteorologické jaro začalo mrazivě

Navíc s modrou oblohou a možná i nějakými těmi sněhovými srážkami v prvních dnech. Na horách je prý pravděpodobnost velká, v nížině to spíš prý vypadá na déšť, což by na druhou stranu už mohlo začít vytvářet zásoby vláhy pro letošní vegetaci na zahradě. K tomu už sice tak trochu přispěly poslední únorové dny, ale v nich počasí nestálo za nic. To ale ničemu nevadilo, neb něco padlo na aklimatizaci po návratu z Madeiry a něco na vyřízení restů, které se nestihly vyřešit před Madeirou, aby přelomu obou měsíců se dostalo již téměř obvyklého scénáře pro návštěvu Pardubic v posledních čtyřech měsících. Jinak nástup do meteorologického jara byl poměrně slušný, přinesl i pár námětů na přemýšlení a hlavně proběhlo "poskládání" prvních letošních plánů resp. známých datumů, které už u sebe mají konkrétní "náplň", do našeho domácího kalendáře. Zítra už je na řadě první jarní akce. Toto trošku předčasné označení v jejím případě ale sedí, neb zítřejší a možná i to sobotní počasí pro Prahu je hlášeno jako to jarní. P.S. Ale i tak se nic nemění na tom, že to tentokrát na pořizování pár obrázků z těch turisticky nejzajímavějších lokalit nevypadá.