Tradiční recepty vietnamské kuchyně v Chefparade

Tentokrát moje kroky vedly do Holešovické tržnice, aby tam včerejší večer vyplnil kurs vaření. Tentokrát to byla vietnamská kuchyně. Proč zrovna ta? Asi pro svou lehkost, pestrost, plnou různých chutí, používáním čerstvých surovin a na rozdíl od těch dalších asijských používáním více bylinek a méně pálivého koření. Gastronomie mající i určitý filosofický základ. Pět jejich základních chutí se řídí pěti elementy  vycházejícími z tradiční čínské medicíny. Tedy ostrá (železo), kyselá (dřevo), hořká (oheň), slaná (voda) a sladká (země). V jídlech vždy převažuje buď ta jedna dominantní nebo jejich skvěle vychytaná kombinace. A tak jsme se snažili, aby to tak dopadlo i s námi připravovanými jídly. Suroviny a metodické resp. i praktické vedení ), aby to tak dopadlo, bylo na té nejvyšší úrovni, navíc jsme získali i spoustu doprovodných rad i informací. Úplně "nedopadlo" jen to, že co jsme si navařili, to jsme všechno nesnědli. To se opravdu nedalo, neb připravená jídla rozhodně nepředstavovala dětské porce, aby se to čtyřchodové menu dalo zdolat. A tak část toho hlavního jídla skončila v krabičce a dnes bude použita jako "upoutávka" na mé příští větší domácí vaření, kdy bych si chtěl ověřit s využitím získaných receptů a pořízené fotodokumentace, jak se to tentokrát povede už bez odborného vedení :-) Na rozdíl od indické kuchyně, kde jsem doma nejprve dvakrát hledal to optimum pálivosti, tady si myslím, že bych to mohl dát "z první" a věřím, že ten skvělý zážitek, který jsem si z kursu odnesl, posunu dále. P.S. A když to dobře dopadne, nebude od věci oprášit i jeden hodně starý recept na jarní závitky, který u nás zanechali po tom, co nám je připravili na oběd, někdy na začátku devadesátek čtyři  vietnamští inženýři praktikující v tom čase v Elektrárně Opatovice nad Labem. Jen ten recept aspoň u jedné položky dozná změny, Glutasol (přípravek na rozvinutí chuti) určitě nahradí trocha čerstvých bylinek. A ještě z "druhého soudku" - dnes už horký čaj o páté (ranní) nebyl :-)

HolKa aneb lávka z pražských Holešovic do Karlína

Konečně jsem si měl možnost prohlédnout i tu pražskou lávku a byť jako stavební laik, trošku i porovnat s tou hradeckou u Aldisu. Obě splnily svůj hlavní účel, tj. zajistit přístup z jednoho místa do druhého, v případě té pražské došlo k napojení i toho třetího, ostrova Štvanice. Obě jsou také z inovativního materiálu. V čem se obě liší, je samozřejmě délka daná vzdáleností propojovaných míst, architektonický návrh adresující tu pražskou do přísné účelovosti včetně naplnění protipovodňových opatření instalací zvedacího zařízení na holešovické straně, ta hradecká tu účelovost povýšila i do určité nadčasovosti. A zásadní odlišnost? Odezva veřejnosti po jejím zprovoznění na zveřejněné celkové náklady na výstavbu. Těch 352 mil. Kč v případě té pražské 300 m dlouhé s 80 m rampou na ostrov štvanice rozhodně nevyvolalo takovou odezvu, jako těch 175 mil. Kč u té hradecké 103 metrů dlouhé. Trošku i tím, že před 9 lety, když se začala soutěž připravovat, byly náklady odhadované na 34 mil. Kč. U té pražské to mělo být něco málo pod 300 mil. Kč. Ale doba ukáže, zda toto dílo získá tu očekávanou proslulost jako jedna z budoucích dominant města. Vše s vědomím, že každé hodnocení je do jisté míry subjektivní, ale co do toho hlavního, tedy využití, má ta hradecká ještě hodně co dohánět. Snad jí v tom trošku pomůže i dokončení veškeré plánované výstavby kolem Aldisu. P.S. Ta pražská mne jako parádní zkratka dnes dovedla z Karlína až k Holešovické tržnici na v její hale č. 36 za chvíli začínající večerní kurs vaření. 

Horký čaj o páté

A to nejen v čase odpoledním, ale i v tom ranním. Prostě úterní ranní zdání, že ta lehká viróza je zažehnána, vzalo hned po odpoledním návratu z Pardubic za své a vrátila se dieta a navíc k tomu přibyla i postel, neb jsem si chvílemi připadal jako v parní sauně. A tak nastalo tentokrát opravdu pečlivé kurýrování, zejména když na uvedení se do zítřejší podvečerní cestě do Prahy vyhovujícímu stavu bylo necelých 48 hodin. Teď, když už to je necelých dvacet, tak to vypadá, že by to zítra odpoledne už mělo být pro normální fungování bez nějakých větších výkonů v pohodě. Takže večerní kurs vaření - speciality vietnamské kuchyně by neměl být "ohrožen". Mimochodem mi v jednu chvíli přišlo na mysl, že co to zase lítá ve vzduchu, když to s člověkem tak zacvičí. Být na dovolené v Egyptě, tak bych asi jasno měl, ale tady? Každopádně se tímto pár věcí posunulo do příštího týdne, takže plánovaný relativní klid před odjezdem na týdenní dovolenou v čase, kdy prázdniny posunou do své druhé poloviny, doplní pár odložených věcí z první půlky tohoto týdne a snad se konečně dostane i na pergolu, tedy její úklid pro plánování dalších domácích akcí tohoto léta. A jinak ? Včerejší odpolední jaroměřské Pendolino to opět vytáhlo u Čeperky na těch 160 km/hod.. Ale tentokrát na tu stovku, kterou pak z Pohřebačky drží až před Hradec, postupně nedobržďovalo, ale naopak, rozjíždělo se z nuly. A to hned ze zastávky v Opatovicích. Proč? Prostě tam muselo neplánovaně zastavit. A na cca dvou kilometrech ze stošedesátky na nulu, to už téměř vypadalo, že někdo zatáhl za záchrannou brzdu. P.S. Viróza, neviróza, těch pár broskví, co se nakonec i přes ty jarní mrazy urodilo, si nenecháme zlikvidovat vosami a včelami, byť určitě už tak jich bude dost napíchaných,  když ne už nakousaných. A k tomu poslednímu obrázku - zítra bude šance posoudit i toto dílo, zejména vůči té trošku dražší a kratší lávce, co je u Aldisu v Hradci. Takže jsem si dovolil zapůjčit toto foto pro přiblížení její velikosti, neb takto ji vyfotit nemám šanci.

                         Foto : Petr Tej 

Jaký, který a o čem byl uplynulý víkend?

Dalo by se říci, že na spoustu otázek již odpovídají přiložené obrázky, ale nějaká ta přídavná jména k nim přidám. Takže rekordně horký, v závěru rekordně deštivý (Čt - So 76 mm), co do míst výskytu tentokrát také trošku výjimečný, a hlavně tentokrát zase s "umazáním" některých restů, což vyústilo k dokončení obložení květinového jezírka, zadání výroby nových cestovních pasů, neb ty stávající by už v případě, že bychom se nakonec rozhodli opustit Česko z terminálu č. 1, už neměly tu potřebnou platnost. Trošku odlišnější byl i co do gastro, neb už přichází ke slovu nůž a produkty ze zahrady. Přesto první "trénink" na blížící se dovolenou, tedy řecký salát, jsme ještě svěřili do ruky odborníkům. Mimochodem k mému potěšení tentokrát šetřili olivovým olejem :-) Co do ledové kávy, resp. frappé je už natrénováno, navíc mám pocit, že jsem to v těch vedrech už trošku přeháněl s ledem, takže dnes zárodky škrábání v krku dnes likvidovalo teplé cappuccino a pár zelených horkých čajů. Tak se ani nelze divit, že neděle byla docela "marná" a kdyby chytré hodinky neměly vypnuty ty různé motivační hlášky, tak jsem se každé dvě hodiny dozvídal, že je třeba se hýbat! A s čím do příštího týdne? Je toho opět dost, a to nejen toho obvyklého či již téměř každodenního doma a v Pardubicích, ale zkusíme trošku suplovat zavřenou školku, event. návštěvu opraváře a čeká nás vymýšlení, co tento týden dát na talíř, neb tentokrát se nějaký ten "výjezd" do týdenních plánů nevyjde. Vlastně jednou jo, ale to bude tak z poloviny, neb čtvrteční tříchodová večeře plus dezert ve formě nápoje bude pod odborným dohledem na kursu vaření v pražských Holešovicích.  Po indické to tentokrát bude vietnamská kuchyně. A že to bude další zážitek, o tom žádná. A věřím, že se mi něco z toho poté brzy podaří zopakovat doma. U té indické kuchyně se to již několikrát povedlo, byť to s tou pálivostí někdy trošku "skřípalo" :-)

Dveře do druhého pololetí otevřeny

A to poměrně rychle. Ať co do příchodu veder a s nimi spojených bouřek (naštěstí u nás stále bez krup a solného nárazového větru), tak co do nad rámec obvyklého dění dalších událostí. Na jedné straně určitou nostalgií za částí minulého týdne bylo třeba krátké ohlédnutí se tentokrát za místními vláčky v nové železniční stanici Pardubice - centrum (mimochodem dnes bych se ze Semmeringu vracel se zpožděním 3/4 hodiny), na straně druhé servisní prohlídka před další topnou sezónou při revizi kotle a odvodu spalin z něj. Mezitím se stihly ještě obvyklé úterní Pardubice, "inspekce" parku zámku Hrádek u Nechanic, pár ranních vycházek s Clifem i něco málo pochůzek ve městě. Když se k tomu připočítá zahrada, kde by se člověk pomalu "uzaléval", aby to všechno neuvadlo (dnešní déšť to zatím moc nevylepšil) a dost času spolkl úklid sklepa pod domem, ze kterého vzniklo poměrně slušné množství tříděného odpadu, tak nebyla, zejména kvůli tomu vedru venku, chuť něco v samém závěru týdne moc podnikat. Takže ani nepřekvapilo, když místo zapojení zahradního krbu s cílem připravit si v pátek něco na grilu, zvítězila návštěva nedaleké restaurace v Pivovaru Beránek. Mimochodem když jsme tam byli nedávno, tak to na sezení na jeho zahrádce ještě nebylo, teď to zase díky tomu vedru "už" nebylo :-) Něco málo času, neb jsem se většinou díval až na samý závěr, spolkla telka a fotbal. Vlastně ono toho času málo nebylo, neb většina končila prodloužením a penaltami. Pro mne se fotbal hrál až v tom posledním čtvrtfinále, tedy mezi Holandskem a Tureckem. Zato to první zase vypadalo, že to ke sportu má hodně daleko, hlavně co do počtu udělených karet. Mimochodem jeden z komentátorů včerejších zápasů prohlásil, že ti, co přijeli hrát fotbal, už jsou doma nebo na cestě domů, na závěr zůstali ti, co chtějí hlavně titul :-( Snad to ale nevyjde a ty závěrečné zápasy si v příštím týdnu  užijí nejen hráči, ale i fanoušci. Ale jen to a obvyklé úterý v Pardubicích nejsou obsahem kalendáře na příští týden. Jsou tam i nějaké ty úřady, nákupy stavebního materiálu na připravované drobné úpravy v domě a kolem něj a hlavně nějaká ta letní "výměna informací" u kávy/čaje pro naplánování pár prázdninových akcí u nás. Předpověď říká, že tentokrát počasí bude tím, co vytvoří ten základní rámec pro úspěšnost dění v příštím týdnu. Ale já věřím, že by se to v půlce týdne mohlo zase začít vracet do obvyklého letního normálu, aby hlavně o víkendu se mohly plány proměnit v realitu. Hlavně by si to zasloužilo zahradní jezírko, k jehož úplnému dokončení chybí už jen opravdu málo. Předcházet tomu ale musí obstarání a dovoz trochy toho placatého kameniva na jeho okraj. A k tomu avizovanému plánování druhého pololetí? Stačila chvilka a jediný měsíc, který má po prvním plánování v kalendáři na druhé pololetí letošního roku zatím (hlavně co do víkendů) prázdno, nepočítám-li závěr roku od 20.12., tj. vánoční svátky a závěr roku, je prosinec. Až tak jsme se "rozmáchli" a do každého měsíce mu tam něco už "poslali" nebo někdo tam "poslal" nám :-) P.S. Neříkal jsem někdy ve druhé půlce června, že po zbytek tohoto roku zkusím nechat kalendář osudu, tedy co plynoucí čas přinese? Jak vidno, tak na to doba ještě nenastala a asi ani   už nenastane, jak si dovolím doufat!