Ráno poznamenané večerním a nočním deštěm

Takže nebylo se čemu divit, že díky jeho pokračování i po větší část dopoledne ta první, ale opravdu krátká krátká seznamovací vycházka (většinou po cestě), dopadla až odpoledne. Což rozhodně nevadilo, neb nakonec přesně "vyplnila čas" mezi dopolednem v bazénu místního wellness následovaným skvělým obědem a odpolední kávou/zmrzkou následovanou další hodinou v bazénu resp. vířivce. A že se tam dopoledne vešla ještě herna a odpoledne hřiště, netřeba zdůrazňovat. Večer s sebou ještě přinesl krásné výhledy nejen na okolní kopce, ale hlavně na západ Slunce. P.S. První změna plánu bude zítra, neb na středu hlásí horší počasí, tak místní poznávačka, tj. Stezka Friesových skřítků se přesouvá na zítřejší dopoledne s tím, že ji zakončíme na hřišti a pak v restauraci nedalekého penzionu Andula.

Expedice Krkonoše 2024 se základnou na Friesových boudách začíná

Nedělní dopoledne bylo v režii opravdu pečlivého balení všech věcí, které jsme považovali za potřebné si na ten necelý týden pobytu na Friesových boudách v Krkonoších vzít. Vlastně nejen ty, neb o řadě dalších už rozhodovaly jen naše dvě malé holčičky, pro které to má být jejich druhý společný vícedenní pobyt. Do Krkonoš jsme se rozhodli vyrazit tak, abychom na místo dorazili v obvyklém čase pro odpolední kávu, což dávalo perspektivu užít si ještě část dne na místě, přesněji na dětském hřišti před hotelem. Cesta, byť trošku "zážitková", neb jsme volili ten nejkratší směr, což znamenalo občas zapochybovat, jestli ještě jedeme správně resp. zda by to po té hlavní nebylo rychlejší, byť delší. Ale nakonec jsme tu cca stovku kilometrů urazili dle plánu. Co však nebylo "dle plánu", byl průběh  "vykládky" zavazadel z auta před ubytováním se v apartmánu č. 203 ve druhém patře hotelu. Proč zrovna ten resp. co vůbec na ní mohlo být tak zajímavého, že si zasloužila pozornosti? Za vším bylo zjištění, že postrádám jednu tašku. Sice tu nejmenší, ale s částí mých věcí. Zpočátku to vypadalo, že by se to bez nich mohlo těch pár dnů zde zvládnout, ale to by v tom druhém již společném zavazadle muselo být něco z těch mých nejpotřebnějších věcí, které obvykle balíme do společného zavazadla.  Bohužel, tentokrát jsem to změnil a při balení si je dal právě do té mé tašky. Což znamenalo, že následoval "dělený" odpolední program. Já jsem si tu více než stovku kilometrů tam a pak i zpět, byť už po hlavní, zopakoval, navíc s více než čtvrthodinovým zastavením v koloně před Všestary při cestě domů. Zbytek osazenstva naší expedice Krkonoše 2024 už pokračoval dle plánu. Tedy cappuccino resp. zmrzka, venkovní hřiště a dětská herna, abychom se až někdy po sedmé večerní díky mé pomalejší jízdě v první půlce trasy díky slušnému lijáku opět všichni potkali už na hotelu s tím, že náš společný pobyt tu už může konečně začít. Sice až večeří, ale s plnou parádou. Tedy jak s první ochutnávkou piv z produkce místního pivovaru, tak i s prvním "večerním kinem na pokoji" u TV s odvážnými tlapkami, tedy seriálem Paw Patrol (Tlapková patrola). P.S. A samozřejmě i čtenou pohádkou na dobrou noc :-)

Ochlazení po pár horkých dnech

Z uplynulých několika horkých dnů zatím jen obrázky. P.S. Teď se jedeme na pár dní do 1200 m n.m. trošku ochladit.

Dopoledne to ještě šlo, pak jsem málem vypil jezírko :-)

Tentokrát jsme si s Clifem přivstali (tedy já, on už od rozednění koukal z boudy a čekal), abychom zvládli obvyklou trasu, jejíž větší část jsem si pak sám ještě o hodinu a půl později zopakoval. Vlastně si k ní, byť ještě s téměř prázdným žaludkem, ještě něco navíc přidal, abych si na konci "odfajfkoval" prázdninovou návštěvu zámeckého parku Hrádku u Nechanic. Tentokrát doplněnou o zastávku na občerstvení. Přesněji spíše na takové pořádné "nakopnutí", abych neztratil motivaci se odtud vrátit domů, když už směrem tam to zejména v tom stoupání ke kostelu bylo o velké vůli. Že by trošku pomohl nějaký větřík, o tom ale nebyla řeč. Ten trošku foukal až při cestě zpět, samozřejmě proti, což ale tentokrát tolik nevadilo, neb to při tom nastupujícím vedru aspoň trošku osvěžilo. Příště si to ale lépe naplánuji. Rozhodně až bude trošku chladněji. Pod mrakem úplně být ale nemusí, aby to nebylo jen o kilometrech ale i o pěkné fotodokumentaci, což se většinou zatím dařilo. 

"Tichá domácnost" to úplně nebyla

Takže rádio pouštět třeba nebylo, aby tu nebylo jen to ticho. Prostě ten mořský vzduch nějak nezafungoval, spíš mi to připadalo, že naopak, takže nezbylo než poslechnout doporučení lékařky a snažit se při tom všem o absolutní hlasový klid. Ale jak víme, v podstatě nic není absolutní, takže klid aspoň nějaký tomu blízký. Tak dopadla "jedna polovina", té druhé se po třech týdnech vrátila nějaká viróza, byť s lehčím průběhem, ale tentokrát doplněným o "nesouvislý spánek". Ale od včerejška je to už snad ok, tak jsme to spolu s návratem našich cyklistů od Lužických jezer (jedna zde přiložená koláž pochází od nich) náležitě oslavili. Ostatní aktivity se během dne přesouvají pod střechu nebo do vody, neb to vedro v tomto týdnu prý už kulminující vyhovuje snad už jen citroníku a skalničkám. Ty jsou v jednom květu.  Díky výše zmíněné "ztrátě kondice" v posledních dnech si pár věcí/akcí sice muselo najít v našem kalendáři jiný termín, ale možná to, že už bude chladněji, bude pro ně lepší. P.S. Když jsme dnes odjeli z pardubického nádraží o pár minut zpožděni a až do Stéblové se spěšný vlak pohyboval rychlostí pod 50 km/hod., říkal jsem si, že to vedro asi už působí i na koleje. Ale tady to nebyl ten případ, co pak večer ukazovali ve zprávách, kdy někde byla dokonce železniční doprava na pár hodin přerušena (a nejednalo se o nějakou pomalu již obligátní krádež kabelů ale o tepelnou roztažnost materiálu), takže během dvou minut byl vlak pak na zde obvyklém maximu, tj. 160 km/hod.