Páteční Porto aneb i počasí občas ukáže vlídnou tvář

Byť tomu bylo ale až od poledních hodin, to už jsme měli za sebou prohlídku několika dalších míst v historickém centru města, velkého městského parku s kulturním stánkem v podobě haly s půlkulatou střechou a řadou vyhlídek na řeku Douro i na jižní část města. Před polednem jsme si ještě stihli prohlédnout židovskou část města, z jehož vyhlídky jsme si opět prohlédli město ze tří směrů, abychom pak křivolakými uličkami sestoupili na nábřeží, prošli se na něm vybudovanými tunely a své páteční dopolední (vlastně "přespolední") putování uzavřeli na náměstí nad nádražím na stanici busu č. 500, který nás měl dovézt k Atlantiku, tedy poslednímu, tentokrát neplánovanému místu našeho poznávání Porta a okolí. Tentokrát autobus přijel, byť jsem si na něj zase "chvilku" počkali. Mimochodem ten ranní od hotelu, na který jsme šli hned po snídani, aby nás dopravil do města, nedorazil. Takže se odjet povedlo opět po dalších 20 minutách čekání. Na dotaz u řidiče, proč předchozí autobus nepřijel, následovalo jen pokrčení rameny. Zřejmě si ještě pomyslel, co bychom ještě chtěli, když autobus přijel. Jinak to, že jeden podle jízdního řádu vypadne, tu není prý nic neobvyklého. Ale zpět k č. 500, z jehož horní paluby jsme při jízdě po pobřežní silnici prohlédli, co nás čeká při pěší cestě zpět. Že zatím nepadla zmínka o poledním doplnění energie? Většinová dohoda byla, že se najíme až dorazíme do asi 10 km vzdáleného městečka Macosinhos. Tam už bude na každém, jakou strategii zvolí, zda a kde se nají, zda zpět to bude pěšky, částečně pěšky nebo busem. My jsme zvolili rozloučení se zbytkem výpravy hned po výstupu z autobusu, v přilehlé uličce jsme stihli před třetí hodinou odpolední, kdy se tam většinou restaurace zavírají, aby otevřeli v sedm večer (samozřejmě mimo hlavní turistická centra a fast foody), si objednat něco z rybích specialit a poté už s jednou pauzou uprostřed na kávu následovala asi 12 km procházka po pobřežní kolonádě kolem na místní podmínky dnes poměrně klidného Atlantiku a poté po nábřeží řeky Douro za téměř nepřetržitého pozorování tramvajové trati a lovení obrázků zde provozovaných tramvají většinou pro turisty toužící si z tramvaje prohlédnout část pobřeží. Tentokrát jsme až pod železný most nedorazili, z trasy jsme odbočili o kilometr dříve a po prudkých schodech a pár úzkými uličkami jsme kolem nemocnice opět dorazili na náměstí Carlose Alberta, odkud už bylo jen pár kroků do Casa Guedes za ochutnávkou další místní speciality, plněné housky trhaným masem z černého prasátka doplněné pohárkem portského. Menší únava hlavně z dnešních kilometrů už byla znát, přesto jsme se ještě stihli cournout okolními uličkami za účelem prohlídky místních suvenýrů, ale nakonec jsme si řekli, že to hlavní nakoupíme zítra dopoledne, kdy se ještě před odletem chceme podívat do města a teprve pak se odhlásit z hotelu a odjet na letiště. A že se povedlo stihnout poslední autobus, který navíc přijel podle jízdního řádu, to už spolu s odpoledním pěkným počasím byl takový bonus k tomu všemu dnes zažitému.

Porto ve své plné kráse, byť počasí tomu moc nepřálo.

Závěr předchozího příspěvku nelhal. Jak co do očekávaného počasí, ani co do množství navštívených míst a na nich pořízených fotografií. K počasí jen tolik, že déšť dost často střídalo jen drobné mrholení, takže se to dalo i bez deštníku. Vlastně v některých uličkách díky provozu v nich to ani jinak nešlo. Ze známých míst to dnes byla radnice, tržnice, spousta zajímavých fasád na obchodech a kavárnách, nádraží vyzdobené výtvory z kachliček (stejně tak tomu bylo u řady kostelů a dalších budov), klášter Sé nad ním, most Ludvíka I. s provozem v obou patrech, na druhém břehu řeky monument nad mostem s vyhlídkami na celé město a vinné sklepy Calém, obchodní třída Santa Catarina, abychom dnešek po průchodu dalších ulic a uliček zakončili na stejném místě, kde jsme včera večer v Portu naše poznávání začali. Na náměstí Carlose Alberta, kde jsme doplnili energii na zítra. Jinak na co jsem ve výčtu zapomněl, to je určitě na přiložených fotkách.  Dnes byla večeře o trošku "lehčí", neb tentokrát jsme oběd jako včera nenahrazovali sendvičem (v letadle). Ale jelikož se večer mrholení změnilo ve slušný déšť, tak zbyl po večeři ještě ten čas na to, abychom se z centra do hotelu vrátili busem č. 304, který v tom čase ještě jezdí. A tak jsme šli na náměstí na něj. No, jezdí. Přijel až ten druhý, což při intervalu 20 minut, byla více než půlhodinka čekání, kterou se nám snažil zpestřit stánek s pečenými kaštany, který širokému okolí svými kouřovými signály sděloval, že je tu. Ale nostalgie projet si večerní Porto středem a nejet okružní jízdu Boltem zvítězila. Jinak zítra měl být na výběr fakultativní výlet po okolních městech nebo individuální program. Vzhledem k tomu, že se na ten výlet nesešel ani potřebný minimální počet účastníků, nabídla průvodkyně, že pro ty, kteří by chtěli, připraví program i na větší část zítřka, když už stejně počítala, že by den strávila na tom výletě. A jelikož jedním z bodů by měla být návštěva pláže u Atlantiku, rozhodli jsme se se ráno k nim připojit, mj. i proto, že včera večer a dnes jsme nakonec až na pár míst viděli téměř vše, co jsme si plánovali. Že by tam mohlo být i něco navíc, co jsme neplánovali stihnout, je druhý důvod. Že máme ale ještě určité rezervy v ochutnávce místních dobrot, o tom bude zítřek, jehož zbytek odpoledne a večer už opět bude v "naší režii". P.S. Ve městě a asi i na letišti byly přes den menší policejní manévry, neb s místním FC Porto večer hrál Manchester United, jehož fanoušci o sobě dávali vědět už od rána. Kolem poledne v podstatě obsadili celé severní nábřeží a i některé přilehlé restaurace a že je bylo kolem řeky slyšet. Zápas ale dopadl nerozhodně 3:3, takže zřejmě spokojenost na obou stranách a tak ani nebyl důvod pro ty agresivní fanoušky si to někde "vyříkat".

Porto nás přivítalo deštěm a mlhou

Několik posledních řádek z předchozího příspěvku "dostalo na frak" hned po přistání na letišti Porto a nástupu do autobusu pro transfer do hotelu. Ale nejprve pár zážitků resp. mylných předpokladů, které tomu předcházely a vlastně i charakterizovaly dnešní den jako den prožitý v kolonách, frontách, zácpách (naštěstí jen dopravních) a jiných formách čekání. To, že dopolední cesta na letiště bude sice přes Prahu trošku drhnout, jsme předpokládali, ale že to bude takové peklo už od 18.km D11 od Hradce Králové, tak na to nestačily ani naše obvyklé dvě půlhodinové rezervy (jedna pro obvyklé zpoždění a druhá pro to mimořádné), které jsme snad s výjimkou pár minut z té první ještě nikdy nepotřebovali a a na otevření check-in jsme většinou ještě čekali.  Tentokrát jsme ale přepážku na kufry stíhali necelých 20 minut před jejím uzavřením. To ale nebylo všechno, neb ten "had" před bezpečnostní kontrolou byl také úplně plný, takže fronta nejdelší, jaká tam v tom prostoru vůbec mohla být. Následek? Do odletové brány jsme dorazili 7 minut před jejím plánovaným otevřením. "Zoufalá" snaha stihnout v salónku ještě jednu kávu před odletem vzala za své, když jsme před salónkem zjistili, že je obsazeno a vstup mají jen ti s rezervací. Takže po schodech dolů, cestou si opět "vyhrát" s automatem na balenou vodu, z vedlejšího si koupit jednu kávu do kelímku a pak už zbýval jen nástup do letadla. A tady se čas "zastavil", resp. posunul se o necelou půlhodinu, abychom si pak, protože na letišti v Portu panovaly nepříznivé klimatické podmínky, jsme se usadili v letadle a čekali na pokyn k odletu. Ten přišel až po hodině a když se k tomu tři hodiny a pár minut navrch letu, tak tentokrát to po výstupu nebyla úplná pohoda. Ale to ve zbytku dne stačilo rozchodit. Kufry tentokrát byly skoro hned, možná,  že proto, že jich bylo málo, neb hodně cestujících mělo s sebou jen batohy. To byli ti, co vycházeli na na jednu ze dvanácti Svatojakubských cest do Santiaga de Compostella. Tedy tu z Porta. Pak už transfer do hotelu s informací, že místo jednoho z dvou avizovaných hotelů na jihu města (2 km od centra) budeme bydlet v jiném, tentokrát na severu (necelých 5 km od centra). Navíc se zjištěním, že MHD, když jede, tak jezdí mnohem méně  než z původně avizovaného místa pro ubytování. Některým náladu navíc nevylepšil ani nepřestávající déšť, ale jelikož změny jsou vyhrazeny a počasí si člověk nevybere, o půl sedmé večer  busem č. 304 na konečnou do samého centra města začalo naše poznávání města. Kde jinde, než v historickém centru, kam nás doprovodila a spoustou dobrých rad vybavila průvodkyně. Po "rozchodu" nebylo díky času pochyb, že prvotní zájem bude nejdříve povečeřet, což se po "hledání" v několika historických uličkách povedlo a šlo se rovnou do místní speciality, sendviče franceshina doporučovaného na velký hlad. Mimochodem do ruky se vzít nedá a opravdu je třeba mít prázdný žaludek, neb to je fakt pecka. Takže nebylo divu, ač trošku unaveni po cestě, jsme ještě zamířili dolů k řece, abychom tu večeři nejenom rozchodili, ale dopadlo i pár nočních fotek. A na to, že jsme tu jen pár hodin, už teď mohu říci, že už jsme se nejen báječně najedli, ale už i něco viděli. Pohled na hodinky na "konečné" říční promenády u řeky Douro pod železným mostem Ludvíka I. pak už řekl jen to, že jediný způsob, jak se vrátit do hotelu, bude taxi. V tomto případě první zkušenost se službami Boltu. Chvilku po objednání dorazil a takovou trošku "okružní" jízdou, neb v jednom místě minul odbočku, takže musel se vrátit až přes další,  nás do hotelu dopravil. Zítra se do historického centra vrátíme za světla a na celý den a dopravit by nás tam měl opět bus č. 304, neb máme na programu až po odpolední návštěvu sklepa a ochutnávku portského vína společný program naší "dvacítky" cestovatelů, poté už bychom mohli těžit z naší přípravy na tento pobyt a doplnit si program po zbytek dne individuálně.  Jinak příští příspěvek už určitě nebude tak dlouhý, neb to hlavní by mohly říci přiložené fotografie. P.S. Po dnešku mohu říci, že bez ohledu na avizované pokračování deštivého počasí jich určitě nebude málo.

A máme tu říjen a s ním i první podzimní plískanice

Naštěstí jen v čase, kdy to "tak nevadilo", neb plány na víkend kromě sobotních Pardubic byly jednoznačné. Pyramida na jahody musí nejen stát, ale musí být připravena i na pondělní výsadbu jahod, neb ty sazenice už musí do země. Sice to představovalo větší úsilí než jsem předpokládal a ještě jednou bylo třeba se otočit do Hornbachu pro doplnění zahradního substrátu, kterého pyramida "spolykala" poměrně dost. Ale povedlo se, takže před dnešními Pardubicemi se mj. i díky pěknému pondělnímu počasí povedlo se nejen řádně vyvětrat s Clifem, ale i se sekačkou na trávu. Snad už to letos byla předposlední seč. Ani zahradní pákové nůžky nezahálely, takže zahradu opustily i letité výhony pnoucích růží a pár koleček větví po sestřihu lísky. A jelikož toto byla poslední položka pondělnímu "úkolovníku" před několikadenním relaxem u dobrého vína a mezi památkami, zbyla i chvilka na rozloučení se s létem posledním frappé. Vlastně hlavním důvodem byl zájem odzkoušet, jak funguje nový napěňovač mléka po reklamaci toho starého. A test se podařil, takže to frappé se s tím svezlo:-) A aby se nezapomnělo na to, co nás čeká v následujících dnech, přidala se k němu i stopečka portského vína. Dnešek tedy hlavně vyplnily Pardubice, pak už jen krátká schůzka s malířem, který udělá pomyslnou tečku za částečnou inovací naší kuchyně a o něco málo času před odpoledním deštěm si ještě řekly venkovní bonsaje, byť žádné přízemní mrazíky v nejbližších dnech nehrozí. Pak už nezbylo než si sbalit pár věcí na cestu a dopsat sem pár řádek, aby už to poměrně všední povídání o posledních týdnech přenechalo místo zážitkům z ústí řeky Douro. A že to nebudou jen zrakové vjemy, to nemusím zdůrazňovat, když sem ještě doplním jen to, že v ústí této řeky se nachází portugalské město Porto. Ale který ze dvou hotelů uvedených v cestovních pokynech to tentokrát bude, to se dozvíme až na letišti. Co je ale už teď jasné, tak do historického centra to nebude déle než 5 minut tramvají.