Ty dva týdny s přízemím "naruby" už docela stačily

Ten druhý z nich už byl ale s vidinou, že se již brzy, byť s omezením týkajícím se stěhování některých věcí na své původní místo. Tedy těch, které by jej zase ve středu, až budeme připravovat kuchyň na malování, jej znovu musely opustit. A tak po opětovném nastěhování všech korpusů kuchyňské linky, jejich usazení, montáži nového dřezu a desek a zaschnutí veškerého silikonu přišla konečně ke slovu "skládačka" kuchyňského odpadu a nové vodovodní baterie. To první na první pokus nedopadlo, neb otvor ve zdi se ani po nejrůznějším zkracování jednotlivých komponent, k čemuž ale prakticky nedošlo, neb se vše odehrálo zatím jen na výkresu,  nějak nepotkal s výškou toho posledního kolena. Takže přišel ke slovu vlastní návrh s využitím základu předchozího odpadu doplněný o pár kousků různých kolen o průměru 40 mm zakoupených v instalatérských potřebách. Mne samotného až překvapilo, jak jednoduché a zároveň i vzhledné řešení se z toho povedlo, takže jsem raději ještě požádal o konzultaci u známého instalatéra. Po potvrzení funkčnosti se ale všechno znovu rozebralo, aby se nejprve připojila na vodu nová baterie. Ta byla a vlastně ještě je taky takovým menším oříškem, neb složení jednoho dílu a jeho uchycení na přívodní hadici díky jeho zřejmě novějšímu provedení se podle přiloženého návodu zatím nezdařilo vmyslet. Ale jelikož to nemá žádný vliv na funkci baterie, tak se to zatím nějak neřeší. S ověřením funkčnosti baterie šla ruku v ruce i kontrola na všech přípojných místech, zda to někde nekape. Jedno takové místo, navíc poměrně dobře ukryté, bylo po delší chvilce nakonec objeveno, takže chvilku trvalo, než se i to dořešilo. Pak už se z jednotlivých dílů poskládal odpad a mohlo se začít ověřovat, zda někde neteče i on. To se po 24 hodinách již plného provozu provozu nepotvrdilo, takže páteční provoz v kuchyni už se od toho obvyklého lišil jen "nepřítomností" lednice v kuchyni a jedné prodlužovací šňůry a náhradního připojení pár spotřebičů z jiného místa. Na co si budeme ale muset zvyknout, že nová podlaha a desky na lince jsou přírodně vzorované, takže se občas chce sbírat něco, co tam neleží. Než se k tomu včera dosaženému předposlednímu postupnému  cíli ale dospělo, tak souběžně toho proběhlo sice ještě trochu více, ale takové to "trápení se" přinesla už jen změna několika zásuvek, se kterými se muselo "hýbat", naštěstí jen v jednom případě bylo třeba ji ve zdi celou posunout, tedy sekat, sádrovat atd., o kousek vedle. Vše ještě doplnily tentokrát čtvrteční Pardubice, když obvyklý program byl ještě doplněn o návštěvu jednoho zdravotnického zařízení a neúspěšné "běhání" po okolních lékárnách za lékem. který má "momentálně" (tedy už minimálně rok) výpadky. Ani zahrada nezůstala nepovšimnuta, pokračování babího léta je znát, takže sekání dnešní druhé říjnové sekání trávníku asi nebylo před zimou poslední, ostatní, tedy sklizeň zbytku plodin na záhoně (pár kousků červené řepy a mrkve) či ve skleníku a následné rytí včetně přípravy záhonu na výsadbu česneku má ještě aspoň týden čas. A podle dnešní předpovědi počasí se to možná přesune až do prvních listopadových dnů.  A byť lze prý očekávat výskyt ranních mlh, ale jinak přes den polojasno, měla by to často střídat modrá obloha, jako tomu bylo dnes nad Paříží :-) Takže asi stále ještě porostou houby, ale nám ty dvě procházky stačily, abychom si nejen užili smaženice, ale něco pro její základ si uchovali i na později. P.S. Tento víkend bude tentokrát "hlídací", neb máme tu vzácnou návštěvu z Prahy, půlroční Tomášek si tu poprvé zkusí strávit sen a poté i přespat bez rodičů a Ali se tu zase po čase potká s kámoškami z loňského léta. A my? My se pokusíme si ten víkend s nimi náležitě užít, abychom se pak v dalších dnech před malováním vypořádali v Hradci Králové a Pardubicích s pár naplánovanými záležitostmi, a hlavně pak připravili kuchyň na malování. Snad se už nikde nic neobjeví, co by se muselo řešit, byt se chystáme ještě sundat pár horních skříněk, abychom před malováním ještě sundali ten letitý nános všeho možného ze stěny.   Ten příští víkend a následující tři dny poté už bychom si ale mohli užít podzimních školních prázdnin při dalších společných zážitcích s našimi vnoučaty. A když jsem se dnes přesvědčil, že by se ještě něco vešlo do kalendáře letošního roku, myšleno ale až tak od půlky listopadu do půlky prosince, tak by mohlo dojít i na nějaké to plánování. Hned na začátku listopadu se do toho pustím :-) Zbytek října už musí s tím vším naplánovaným jen dopadnout :-)

Od neděle do pátku aneb kde a co dříve

Úvodní příprava na rekonstrukci kuchyně v čase ještě než jsme zamířili do Porta představovala jen to, že si truhláři jen odmontovali a odvezli všechny atypické desky z kuchyně pro výrobu nových. To se kuchyň byť omezeně dala ještě používat. Neděle už byla o jejím kompletním vyklizení a odpojení všech přívodů a odpadu, čemuž se musí od tohoto času přizpůsobit naše žití ještě po několik dalších dnů. Takovým paradoxem je, jak to tak vypadá,  že "nelepší" azyl si vydobyla domácí "kavárna" :-) Aby to ale nebylo tak jednoduché, neb možnosti jsou využít kuchyň "u sousedů", tak ve stejný den jim odešel bojler na teplou vodu, což přineslo další omezení. S tím jsme tedy vstoupili do začátku tohoto týdne. Vstup do začátku týdne už ale byl zdařilý, nalití stěrky na podlahu dopadlo, byť těch pytlů hmoty bylo o něco více než se plánovalo. Tím však asi vše bezproblémové skončilo, neb hned odpoledne se objevila porucha na plynovém kotli, což znamenalo zajistit provizorní vytápění nejen v kuchyni, aby tam stěrka řádně vyschla, ale i aspoň ve dvou obytných místnostech, a čekat na servis. Mimochodem ten má v tomto čase poměrně napilno, ale povedlo se domluvit opravu hned na druhý den. Po rychlém zásahu se provoz kotle obnovil, ale stačila chvilka a vše se vrátilo do stavu před opravou. Tentokrát se už nečekalo na termín, ale až dorazí nové těsnění do před spalovací komoru,  což bylo avizováno na čtvrtek. Takže čekalo náhradní topení minimálně do pátku dopoledne. To s sebou přineslo i to, že i přes maximální snahu o zajištění náhradního topení stěrka dostatečně nevyschla, takže pokládka podlahy se posunula na čtvrtek, kdy už ale měli nastoupit truhláři. Ti se tedy posouvají na začátek příštího týdne. Nová podlaha ale už leží, navíc od dnešního poledne už zase po 4 dnech, kdy na tu smůlu ale ještě jakž takž přálo počasí, normálně topíme  a odpoledne už se podařilo i nastěhovat část věcí zpět do domu. Takže to vypadá, že jsme si snad už vše špatné zase na chvilku vybrali a vracíme se "na koleje". Nebyly to ale jen ty výše zmíněné zážitky. Týden zpestřilo i pár zajímavých momentů po mailu, WhatsAppu, Messengeru, telefonu a i přes SMS, takže hledání termínů na dvě zamýšlené vícedenní resp. nakonec možná jen jednodenní akce už začíná být do konce tohoto roku poměrně obtížný. A to nemluvím o tom, že se tento týden "oživilo" i několik kontaktů z mého posledního pracovního působení, takže i to bude chtít něco najít.  P.S. To středeční cappuccino už zřejmě bude asi tím letošním posledním "venkovním". To ale asi nelze tvrdit o trávníku, který podle toho, jak zase vyrostl, bude potřebovat před příchodem zimy ještě posekat asi dvakrát. Pokud by ale měla vyjít předpověď avizující na nejbližší dny příchod pár mrazivých rán do střední Evropy, možná že už vše zůstane jen u toho jednoho a sekačka si letos půjde odpočinout na rozdíl od loňského roku už v polovičce října.

Bonsaje se oblékly do barev podzimu

Což značí, že je v nejbližších dnech už čeká stěhování na jejich obvyklé "zimoviště". Ty, co se venku jen letnily, už na svém obvyklém místě, tedy na okenních parapetech uvnitř domu pobývají více než měsíc a na své zazimování se připravují tam. P.S. Na citronovníku ale ještě musí dozrát zbytek letošní úrody.

Porto a jeho rozmanité chutě

Od pestré snídaně ve 3* hotelu Star Inn na předměstí Porta přes nabídku několika restaurací v přilehlých uličkách v historickém centru kolem náměstí Carlose Albert a na druhém břehu proti vinným sklepům Calém až po malou restauraci O Leme v nedalekém Macosinhos. To byla místa, kde jsme se potkali s místními specialitami. A že to bylo velmi příjemné setkání, o tom svědčí obsluze vrácené prázdné talíře a skleničky :-) P.S. A zajímavá zkušenost, s čerstvou treskou se zde v podstatě nepotkáte, ale tu sušenou v podstatě umí udělat tak, že to nepoznáte. Aspoň taková je má zkušenost z předchozích návštěv Portugalska, v Portu jsem dal přednost specialitám z "černého prasátka".

Porto v sobotu slavící svátek republiky

Ale tuto informaci jsme se dozvěděli až během poledního návratu do hotelu. Do té doby jsme "pracovali" s tím, že je dnes jen sobota. To, že jsme ráno do města odjeli busem o 5 minut pozděni, než bylo v jízdním řádu, jsme podle místních zkušeností považovali za normální. Ale nebylo, on odjel včas podle jízdního řádu na provoz ve svátcích. Počasí svátek neřešilo, takže deštník nebo aspoň mrholení, První "překvapení" na nás čekalo v podobě mříží na vstupu do tržnice, kdy nejen my jsme netušili, proč je zavřeno. Ale jelikož jsme se na to nikoho neptali, důvod jsme se dozvědět nemohli. Takže dopolední nákupní "výlet" skončil návštěvou jedné pekárny nákupem pár baget plněných masem z černého prasátka na cestu a po procházce přes téměř zavřenou nákupní ulici Santa Catarina a několik sousedních uliček jsme za deště doputovali na zastávku busu č. 304 a čekali na bus č. 304 vyhlédnutý podle sobotního jízdního řádu (to tam jezdí s 30 min. intervalem). A tentokrát jsme se netrefili, takže nezbylo než oželet poslední jízdu centrem a zavolat si Bolt. Ten k mému překvapení to také vzal centrem a navíc to bylo za polovinu, než by nás stál bus. Pak už následovalo balení, check-out v hotelu a odjezd na letiště. Tam to sice také bylo o menší frontě u bezpečnostní kontroly a asi čtvrthodinovým čekáním ve frontě na odletové bráně, než nás za deště pustili na plochu, abychom si po ne zrovna málo metrech došli k letadlu a do něj nastoupili. Odlet byl tentokrát zpožděn jen o necelou půlhodinu a když k tomu připočítám, že tentokrát byly v Praze kufry téměř hned, tak plánovaný příjezd domů do 22.00 hod. se podařil.  Byť v Portu bylo počasí nic moc, bylo ale teplo, takže první, co bylo po návratu na pořadu dne vlastně již noci byl domácí horký punč. Tady už jen zbývá dodat, že ty necelé 4 dny v Portu i přes to ne zcela příznivé počasí se vydařily a přinesly do našeho "cestovního deníku" dalších pár (nejsou tím myšleny jen dva ale několik) zážitků. P.S. Tržnici nakonec nahradil free-shop na letišti, kde sice měli podobný sortiment, ale menší výběr. Takže jsme se s prázdnou nevrátili a věříme, že i těm, pro které jsme vzorek místních produktů přivezli, přinesou aspoň nevšední chuťový zážitek. Stran těch našich se možná ještě v nějakém stručném příspěvku, nejlépe v tom dalším, ještě vrátím.