Návrat k "obvyklému průměru"

Ale jen co do počasí, ostatní k tomu má po tomto "sedavém" víkendu" stráveném většinou u počítače resp. u TV při sportovních přenosech zatím daleko. Sice to včera vypadalo, že by se venku přece jen dalo něco dělat, pak to vypadalo, že by něco aspoň šlo pod střechou pergoly, ve které je toho k dělání, aby na jaro byla připravena, poměrně dost, ale nakonec to skončilo u již zmíněné TV a plány se přesouvají na druhou půlku příštího týdne. Sice se aspoň mohlo připravit to daňové přiznání za loňský rok, ale když na něj je ještě pár dní čas, tak se to "svezlo" s tím ostatním odloženým. Ven to bylo v podstatě jen za pořízením pár obrázků k dokumentování toho, jak se do blížícího se jara probouzí zahrada a o "kontrole" množství zachycené dešťovky z nedávného prvního letošního většího deště. Až do středy se prý dá čekat, že na každém ze sudů se během noci a rána vytvoří asi centimetrový led, ale jelikož ten by přes den měl určitě roztát, tak už to nemá cenu to nějak řešit. O nějakém řešení jsem chvilku přemýšlel jen kolem již puštěné vody do zahrady, ale to před chvílí skončilo jen omotáním jejího ze země vyčnívajícího konce s kohoutem trošku větším hadrem, neb zavírat vodu a znova vypouštět rozvod asi fakt už nemá cenu. Vlastně ono už asi nemá cenu o nějaké souvislejší zimě přemýšlet, když tu máme to astronomické jaro už za necelé čtyři dny. A jestli by mělo utéci tak rychle jako utekla právě končící zima, měly by právě ty čtyři dny být těmi posledními na uzavření těch hlavních plánů pro letošní rok, aby se pak pro ně v kalendáři našlo místo, neb se jako obvykle těch kalendářů potkává více. Už teď víme, že se s těmi akcemi, které se týkají letošního května, do května prostě "nevejdeme", tak na jednu z rodinných akcí čeká až první červnový víkend. A to se začíná hned prvním květnovým víkendem.  Jinak stále ještě "ladíme", čím naplníme letošní termíny vybrané na prázdninové týdenní pobyty s našimi vnučkami a taky kam si potom vyrazíme za dalšími zážitky sami. Tomu "ladění" ale taky dávám maximálně 4 dny, abychom měli rámcově jasno i u finálních termínů těchto "dovolených" a ostatní už nechali na řešení přístupem "tady a teď".  Když si odmyslím ty "dovolené", tak je v kalendáři "poptávka" v podstatě zatím jen po prodloužených víkendech. Tedy pátek - neděle. Ostatní dny v nejbližších dvou měsících čeká max. to na poslední chvíli "tady a teď", neb vidět do nich dopředu dále jak na týden ještě nepůjde. Ale květen by to měl, jak se říká, už postavit na koleje. Byť na trošku jiné, než se plánovalo po skončení Covid-19. Volně řečeno materiál a rozchod kolejí se zřejmě nemění, ale vlak trošku zpomalí, aby bylo možno i cestou za zážitky vnímat krásy života a event. neplánovaně, ale ne s použitím záchranné brzdy, zastavit. A hlavně, byť se to nezdá, ten vlak si začíná vybírat, kdy a kudy ano a kudy ne. Zatím je nejen z čeho ale i kdy, za to díky. Jinak mezi zážitky ale nepatří jen ty, za kterými je nutno někam cestovat. Jsou i takové, po kterých něco zůstává, takže i o tom jsou plány. P.S. Na ty ale metoda většinou "tady a teď" neplatí. Naštěstí :-)

Slibovaný déšť se dostavil

A soudě nejen podle všech pomalu již naplněných sudů dešťovkou, tak také i trošku zmírnil to sucho vzniklé absencí sněhu resp. deště během větší části zimy.  Trávník to asi ocení nejvíce, neb tím jarním ošetřením dostal "trošku zabrat" a je potřeba, aby se rychle vzchopil. S deštěm ale také přišlo řádné ochlazení, takže se to venku vrátilo do obvyklého počasí na konci zimy. Naštěstí kromě česneku se v uplynulých teplých dnech nestačilo nic dalšího "projevit", takže avizovanými mrazíky na konec tohoto víkendu a začátek příštího týdne by nemělo mít co zmrznout. Co ale bude asi třeba zopakovat při dalším oteplení, bude jarní ošetření ovocných stromů. Zmínku na tomto místě tentokrát zaslouží i jedno prima podvečerní posezení u dvojky bílého, kde jsme si s předstihem potvrdili, že by nebylo od věci nechat letos resp. na začátku příštího roku zahálet nejen trekové boty, ale i běžky. Co a kam by to mělo být, to bychom si chtěli upřesnit někdy na konci května. Mimochodem jsme si i "posteskli" nad snímky z webové kamery zobrazujícími a porovnávajícími loňský konec zimy a letošní konec zimy pod Dachsteinem, s tím, že by příští zima mohla být lepší. Mimochodem lepší byla zase v něčem jiném, jak ukazuje graf na jenom z obrázků níže.  Zda se to bude dále "zlepšovat" v tomto trošku divném čase plném protichůdných informací, byť se to z toho covidového marasmu nejen vzpamatovalo, ale zachovalo si to v dalších letech i poměrně vysoký růst, tomu bych už ale moc nevěřil. Takže to asi na konci měsíce "sklidím" a budu se rozhlížet, co bude tím příštím zájmem. P.S. K teinu v dnešním opravdu silném čaji, což je vlastně takový kofein s mírnějšími, ale delšími účinky, jsem si tentokrát  přidal ještě trochu máku. Ale aby to mělo nějaký uklidňující efekt, muselo by těch hřebenů s mákem aspoň pět :-)

Příští vikend už u stolu?

Tím v předchozím příspěvku avizovaným "letošním poprvé" je myšleno již tradiční odpolední cappuccino, které mělo v pátek letošní venkovní premiéru, byť jen na schodech do zahrady. V sobotu už bylo pokračování u "uni" stolečku se záložními plastovými židlemi před pergolou, aby ten "hattrick" dokončilo to nedělní. Opět na "uni" stolečku, ale tentokrát už i s polstry na plastových židlích. Což byla taková rychlá reakce na současné počasí, která mi současně připomenula, že zahradní nábytek by se už asi rád z pergoly přestěhoval ven na své místo, aby pro příští capuccino resp. první letošní grilování už tam mohl sloužit. Ale ještě předtím čeká, že dostane svůj obvyklý jarní nátěr, aby vydržel venku i další sezónu. Kolikátou že už v pořadí? Bude stačit, když řeknu, že na jejich spočítání by už nestačily ani všechny prsty na obou rukou i nohou. Ale ani letos by to snad nemusela být jeho poslední sezóna. Posledních pár dní se z meteostanice dozvídáme, že by mělo pršet, ale nějak to nevychází. A že by to bylo třeba. Snad ta druhá půlka týdne nějakou vodu přinese. Všechny sudy na dešťovku už jsou na svých místech. Tak uvidíme. P.S. V takovém případě by se odpolední cappuccino samozřejmě vrátilo pod střechu :-)

Březnové dny před "skoroletním" víkendem

Počasí o sobě dává v posledních dnech vědět nejen svou modrou oblohou, ale hlavně svou teplotou, takže bychom v několika příštích dnech mohli být svědky i první letošní "dvacítky". Zejména když k ní o víkendu scházelo jen několik málo desetin stupně Celsia. Čím si těch několik dní "zasloužilo" zmínku v několika následujících řádcích? Zcela jistě prvními kroky s chodítkem. Nejprve po chodbách a poté i po zahradním chodníku, dále pak novým zástřihem jedle na květinové zahrádce, po kterém zůstala hromada chvojí, kterou by zcela jistě přivítala výrobna smutečních věnců a vystačila by jí možná na několikadenní produkci, a taky návratem "oběda na plechu" mezi ty občasné obědové zážitky při pobytu ve městě. Nejde ani zapomenout na první "předjarní"  posezení u hrnku chai latté, šálku čaje či sklenky vína, byť zatím jen ve vnitřních prostorech několika hradeckých kaváren v centru. Do  astronomického začátku jara by se ještě mohla nějaká uskutečnit, takže by to mohlo dopadnout, že do toho astronomického jara se letos tentokrát vykročí už s aktuálními informacemi pro další plánování :-) Z těch obvyklých schůzek zůstaly ale dvě, kterým se v zimě zatím nepovedlo domluvit termín. Tak snad s jarem dojde i na ně. Jinak se "probouzí" požadavky na první údržbové práce, avšak v nesrovnatelně menším rozsahu než probíhají ve městě v areálu hradeckého hlavního nádraží, kde mizí z povrchu zemského budova bývalé celnice. A nějak komentovat, že s přicházejícím jarem se venku rozšiřuje paleta barev, když ani uvnitř domu za oknem to nezůstává pozadu. Mimochodem ten obrázek květu jiřiny je také aktuální, ale z jedné zahrady na opačné straně zeměkoule, kde právě končí léto. Díky za něj, třeba i u nás se budeme letos na začátku podzimu podobným těšit. Po loňsku ty naše "malé žluté" totiž kompletně obměňujeme. Řeklo by se, že současné teplé počasí využijí i tučňáci brýloví v ZOO Dvůr Králové k předvádění se nejen na břehu. ale i ve vodě, ale ouha. Do vody se dnes nikomu nechtělo. Přesněji po dobu návštěvy pro ně vybudované expozice představující přístav namibijského města Luderitz. P.S. O víkendu bylo ještě něco letos "poprvé", ale to si nechám na příští příspěvek.

Posledních několik únorových dnů a začátek března

V podstatě už v režii nástupu meteorologického jara, které svými odpoledními teplotami v posledních dnech už pomalu připomíná to jaro astronomické. Ale na to si musíme ještě necelých osmnáct dní počkat. V jeho "prospěch" už dostaly jarní fazónu všechny jabloně dole na zahradě i jedle vedle květinového jezírka, z něhož během posledních několika hodin zmizel veškerý led. Meruňka a broskvoně si na svůj sestřih musí ještě počkat, broskvoně však zítra neujdou prvnímu letošnímu postřiku  proti kadeřavosti. Na trochu té nepopulární chemie také čekají v příštích dnech i buksusy. Z čehož plyne, že už nastal ten čas začít tu probouzející se přírodu trošku "regulovat". Spoléhat, že počasí do toho ještě nějak v příštích dnech nezasáhne, asi nelze, takže třeba zůstat ve střehu, aby pokud se někde ta vegetace  probudí rychleji, bylo ji možno aspoň trošku ochránit před těmi ranními mrazíky. Zejména asi půjde opět o meruňku. Ta má pro letošní rok "ultimátum", neb pomalu si už nevzpomínám, kdy na ní byla nějaká úroda resp. aspoň pár zralých plodů. Jinak v těch pár posledních dnech snad nebylo nic, co by stálo za větší zmínku než za jeden obrázek. Více jich zde je jen k tomu, kde se v Pardubicích rekonstruuje resp. opravuje. Ale ani Hradec Králové nezůstává s nádražím a jeho okolím pozadu. Ale na rozdíl od Pardubic, kde už mají hotové jak kolejiště, tak i nástupiště a lávku přes ně, a teď jsou na programu práce v nádražní hale, tak proměna nádraží v Hradci Králové teprve začíná. A to demolicí budovy bývalé celnice a několika objektů vedle, čímž skončila možnost "tolerovaného" parkování naproti terminálu hromadné dopravy. Ale prý by tu po dokončení všech úprav mělo nějaké to P+R parkoviště vzniknout.  Když už jsme u těch vlaků, tak už teď se cesta z Pardubic do Hradce Králové  i se zastávkou v Rosicích nad Labem dá zvládnout za cca čtvrthodinu.  Ve středu to bylo za 15:52 min., přičemž opět kolem Čeperky to bylo o té maximální rychlosti povolené pro tento úsek trati. A až se dokončí druhá kolej z Opatovic nad Labem do Hradce Králové, tak to možná bude pod tu čtvrthodinu. P.S. A abych nezapomněl, tak to první větší plánování se už překlopilo do  "odpočítávání" na letošní první větší zážitek. Zatím zde tu je jen zmínka několika "vypůjčenými" obrázky, aby je ty vlastní po návratu nejen nahradily, protože by jich tradičně mělo být násobně více, ale byl u nich i nějaký ten slovní doprovod. Tentokrát na to bude více času než bylo před cca čtvrtstoletím, kdy jsem zde pobýval dva dny služebně a v podstatě vyšel čas jen na krátkou procházku po nábřeží k Malé mořské víle a pak na krátkou večerní návštěvu parku Tivoli.