Cestovní pondělí bylo opravdu hodně dlouhé

Sice začalo jako obvykle začínaly všechny předchozí dny, tedy snídaní, ale po ní hned nesměřovaly naše kroky na pláž, ale do recepce se z hotelu odhlásit a uložit si kufry do místnosti na zavazadla. Teprve pak následovala pláž, na které jsme strávili dopoledne až do oběda, abychom pak se už jen převlékli do cestovního a v recepci vyčkali na autobus na letiště. Ten dorazil netradičně o hodinu dříve, čímž trošku vyděsil některé z odjíždějících. Ani le odjel ve stanovený čas, takže ani tentokrát žádný problém. Cesta na letiště probíhala v pohodě, počasí přálo i tentokrát, takže kochání se krajinou pokračovalo. Na letiště jsme sice dorazili asi jako poslední skupina, ale nemělo to vadit, neb jsme měli na naše místa již provedenou rezervaci. Problém ale nastal, kdy u přepážek zůstaly asi tři desítky lidí a přestal fungovat dopravník na kufry, takže se přestalo odbavovat. A s ubíhajícím časem se situace stávala "zajímavější". Když ani v čase, který byl na palubním lístku vyznačen jako čas k nástupu do letadla, jsme ještě nebyli odbaveni, už to takový humor nebyl. Jediné, co jsme si asi všichni říkali, bylo, že snad neodletí bez nás. Asi deset minut poté se dopravník, sice asi až na třetí pokus, ale rozběhl, takže jako předposlední z celého letu jsme byli odbaveni. Následoval rychlý přesun na bezpečnostní kontrolu a pak k odletovému východu. Tam se ale teprve první cestující přesouvali ke vstupu na letištní plochu, takže nám ještě zbyl čas se otočit a ještě kopit vodu a nějakou tu bagetu do letadla. Pak už přes plochu do letadla a v plánovaném čase odlet. Co k němu říci? Že tentokrát jsme většinu času stráveného na letišti prostáli u check-in přepážky a na obvyklé cappuccino tak už nedošlo. A proč ne v letadle? Tam se ten podávaný nápoj totiž jen tak jmenuje :-) Před zahájením klesání na přistání v Praze jsme si užili nejen západu Slunce, ale také i to, že jako jedni z posledních jsme přistávali ještě na tu záložní přistávací dráhu a taky to doplnili i o projížďku autobusem od letadla, přestože jsme přistáli u "rukávu". Obvyklé lamentování na zpoždění kufrů se tentokrát nekonalo, jeden kufr byl mezi prvními, druhý tak v půlce, takže pak už nic nebránilo si vyzvednout auto a vyrazit přes Šestajovice, kde jsme vysadili Alici, domů. K tomu jen tolik, že jsem se spolehl na navigaci, že nás provede kolem uzávěry od Klánovic, což se ale nepovedlo. Takže pak zpět na D11 a klasicky přes exit 8 už to dopadlo. Doma pár minut po půlnoci. A co dodat? Snad jen tolik, že to byl týden plný zajímavých zážitků a i nových cestovatelských zkušeností (hlavně díky italštině :-)) a Valtur Calabria Otium Resort a v něm poskytované služby byly základem toho. Pár řádek k tomu se možná ještě objeví v nějakém z příštích příspěvků, zatím jen tolik, že i když jsme v podstatě z resortu až na cestu z a na letiště "nevytáhli paty", zažili jsme toho z Kalábrie docela dost.

Poslední celý den na pláži

Ani dnes nás nezlákalo vyměnit pobyt na pláži za pobyt u bazénu, takže to vypadá, že zůstaneme jen u krátkého seznámení v den příjezdu. Mimochodem tím, že každý pokoj má na pláži rezervován svůj slunečník a dvě lehátka k němu, nejsou zde sváděny ty ranní souboje o lehátka u bazénu, neb kolem něj je jich dost, aby byli uspokojeni po celé dopoledne ti, kteří se rozhodli u něj zůstat a nevyužít rezervaci na pláži. Proč jen dopoledne? Protože po obědě se část lidí už na pláž nevrací, tak je kolem bazénu už docela plno. K těm slunečníkům ještě přidám malou poznámku.  Nebylo úplně snadné jej ráno otevřít a bylo jen náhodou, že pomohl plavčík. Šikovnější a hlavně "silnější" to ale po pár pokusech dávali. Takže nebylo divu, že se pomáhalo těm méně zdatným.  K tomu dnes den před odjezdem konstatoval jeden pán od slunečníku vedle docela trefnou větu.  A to, že : "Já nevím kdo to tady  bude dělat,  až my zítra odjedeme" :-)). Jinak bylo znát, že je neděle, což zde znamená, že ne vše je tu v provozu. Což bylo znát jak u baru na pláži tak hlavně vedle něj, kde v ostatní dny se smaží desítky kilogramů hranolků denně.  Nefungovala ani půjčovna šlapadel, kajaků a dalšího vybavení na vodu a i sportovní animátoři organizující každý den po pláži spoustu akcí měli volno. A když se k tomu přidalo to vedro a naprosto klidné moře, dalo by se říci, že to byl takový líný den. Ale jen pokud by to dnes nebylo opravdu "hodněkrát" mezi oranžovými bójkami. Takže to zas takový líný den nebyl, neb to vypadá, že se dnes toho naplavalo zdaleka nejvíc za pobyt zde. I tentokrát jsme se v tom vedru v pohodě dočkali chladnějšího večera, který už je ale posledním, neb zítra v odpoledních hodinách náš pobyt tady končí. Sice si u moře ještě užijeme celé dopoledne, poté i oběda, abychom pak už v recepci vyčkali na autobus, který nás dopraví na letiště k podvečernímu letu do Praha. P.S. Obvyklý večerní program, tedy čertovy obrázky, koktejly a trochu té místní muziky dnes doplnila jedna grappa, aby se nám lépe balily věci do kufrů :-)

V sobotu už byla znát únava z toho vedra

Takže tentokrát se nic nevymýšlelo, dodržoval se pitný režim a užívali jsme si klidného moře. Tak jsme "doputovali" do večerních hodin, kdy už se přece jen trošku ochladilo. Sice jen díky tomu, že zapadlo Slunce, ale i tak díky za to. Večer byl vlastně takovou zážitkovou částí dne. Začal večeří v italských barvách, pokračoval několika partičkami karet a pobyt venku uzavíralo "čerpání" mořem sílící energie z Měsíce vycházejícího nad mořem.

Pátek věnovaný pláži, procházkám po ní a italské pizze

Dnešek se ve své podstatě nijak nelišil od těch předchozích dnů. Jak jinak, když to hlavní, tedy moře, nešlo ani dnes vynechat. Zvláště, když bylo tak klidné a i bez potápěčských brýlí bylo vidět hodně hluboko. Určitým překvapením bylo to, že až k pobřeží zavítalo poměrně slušné množství "čudel", tedy těch nejmenších rybek, takže na písečné pláži bylo dnes možno spatřit i trošku toho podmořského života. Pokud člověk chtěl vidět více, resp. něco většího, byť jen o málo, stačilo zajít na sousední veřejnou pláž a podívat se do kbelíků těch několika rybářům, co tam pokoušeli štěstí. A že se některým i dařílo, tak si odnášeli hezkých pár sardinek. Jinak byl dnešek "věnován" i studiu kávy ve vztahu na denní dobu. Tedy zda, když si člověk nějakou s mlékem, tj. espressino či cappuccino poručí v odpoledním čase, zda mu tady "utrhnou hlavu", či pro ostudu už se nebude moci na pláž vrátit. Ale když si o to samé přede mnou řekli dva Italové, bylo jasné, že to tak nebude. Co jsem ale zatím neuvedl, je to, že slyšet zde je jen italština a občas od těch pár se zde vyskytujících Čechů i sem tam čeština. A když mléko ani v odpoledních hodinách není tabu :-), musí v tom být i nějací Italové. Ale uznávám, že v resortu to je asi trošku jiné než někde venku mezi místními. Ale i tam by to max. skončilo jen trošku udiveným pohledem. Co se mi ale dnes "povedlo", byla večeře v pizzerii. Přesněji řečeno objednávka. Snad potěšen tím, že úvodní komunikace, jak to tam funguje a co je k dispozici, proběhla anglicky, tak jsem nabídku pizzerie jen tak letmo přehlídnul a hned objednal. Tu pro sebe, tedy tu kalábrijskou, jsem trefil. Zvědavost byla veliká a první sousto potvrdilo, že na ten zážitek určitě jen tak nezapomenu. Ale dal jsem to, byť jsem to tak odhadoval na "dvě papričky" :-) Zato ty zbývající dvě se mi co do objednání nepovedly, neb hned po zjištění, že se na lístku vyskytuje v nabídce ta Quattro, tak jsem nečetl dále a s domněnkou, že to je ta Formaggi, jsem tam označil, že chceme dvě. Ale když je přinesly a nebyly jen o čtyřech sýrech, tak jsem teprve pečlivějším přečtením, co jsem na lístku zaškrtnul, zjistil, že jsou to sice Quattro, ale Stagioni. Tedy pizzy "4 roční období". Ale byť se objednání nepovedlo, i tyto byly skvělé. 

Překlopení do druhé poloviny

Ani dnešek nezůstal pozadu stran zážitků. Tentokrát většinou takových, při kterých si přišly na své hlavně chuťové buňky. Ať již z různých kelímků na pláži, t hrníčků a skleniček v restauraci, koktejlových sklenic v baru či na talíři při večeři z místního grilu, kde se objevil celý tuňák a jelikož jsme tentokrát dorazili mezi prvními, mohli jsme sledovat to kuchařské show od samého začátku. Že i ten "konec" na talíři neměl chybu, to snad nemusím nějak zdůrazňovat. A když se po večeři k čertovým obrázkům přidal ještě nějaký ten koktejl z produkce místního baru, na víc zážitků už dnes nebylo místo :-) P.S. Aby i zítra nechybělo něco z těch kulinářských, dali jsme si cestou kolem recepce rezervaci na zítřejší večeři do místní pizzerie. Jinak počasí snad nemá cenu komentovat, neb předpověď vychází téměř přesně, někdy to možná připadá, že je tu i tepleji.