Štědrý den v předtermínu a zimní slunovrat

Tentokrát byla u nás první nadílka pod stromečkem ještě před poslední adventní nedělí. Tedy už včera, neb tak letos vyšel domácí kalendář, abychom se potkali s "pražským týmem".  Ta druhá bude letos pro změnu den po klasickém termínu Štědrého dne. Ale než k tomu přidám pár slov, musím říci, že ten náskok proti "klasikům", kteří vydrží až do toho čtyřiadvacátého, přinesl méně stresu při přípravě, zejména při nákupech, neb v tom čase ještě nebyla v obchodech ta pravá předvánoční špička. Každopádně co do výzdoby už jsme takový náskok neměli, neb většina si právě tu výzdobu už nenechává na rozdíl od nákupů na poslední chvíli. Nadílce tentokrát předcházela dvě prima setkání, přičemž to druhé bylo takové polopracovní, neb mu předcházelo poslední letošní zasedání obecního zastupitelstva. Uprostřed týdne byla ještě jedna taková delší návštěva, a byť jsem si z ní sice odnášel dobrý pocit a na papíře stejně takovou zprávu, ale to odpoledne poté bylo pak trošku rozostřené. Kdyby ale šlo některé vnímané obrazy nafotit, byly by to určitě zajímavé obrázky.  Pak už jen páteční příprava salátu, mimochodem jednoho ze dvou jídel, u kterého dodržuji poměrně přesně rozpis surovin, dobalení dárečků a čekání na příjezd pražských, abychom před obědem ještě zvládli návštěvu v Bohdanči. Odpoledne už bylo pochopitelně v očekávání večera a následného zacinkání zvonečku, aby pak při pohledu na tu spoustu balíčků pod stromečkem konečně opadla nervozita z toho, zda i letos Ježíšek nezapomněl pod náš vánoční stromek doručit nějaký ten dárek. Zejména když se vědělo, že by se tu letos měl zastavovat dvakrát. Večer to byl hodně dlouhý, takže nebylo divu, že až na našeho malého nespavce Tomíka a u něj "službukonajícího" člena rodiny si ostatní většinou trošku pospali. Probuzení do poslední adventní neděle bylo tentokrát už v čase, kdy přes okno po delší době si zase našly cestu sluneční paprsky,  a tak o chvíli později zapálená poslední svíčka na adventním věnci bude i tentokrát opět dohořívat ještě zítra. Víkend nepřinesl jen radost z dalšího rodinného setkání, ale i z toho, že se nám od dnešních 16:03 hodin zase začíná prodlužovat den, byť to v nejbližších dnech nebude ještě nějaká zásadní změna, co by byla hned zřejmá. Ale jak se říká, kdo si počká, pak se dočká. A jak to tak vypadá, v čase, kdy už by to mělo být ráno i večer opravdu patrné, ještě přijde jedna úprava na hodinkách. V našich končinách se tomu říká letní čas. Ale to už jsem hodně daleko, neb dnes teprve začala astronomická zima. P.S. A letos prý není vyloučeno, že se na Štědrý den pochlubí i v našich končinách sněhovou nadílkou.  

Vánoční trhy cestou do divadla

Asi tak by se dal nazvat ten podvečerní čas v centru Prahy, Vlastně jen s upřesněním, že mezi návštěvou Staroměstského náměstí a Václavského náměstí byla večeře. A i tentokrát na pomalu již tradičním místě, tj. v Kolkovně V Celnici. Tedy téměř hned přes ulici u Palladia.  Pro dnešek jsme si stoleček pro dva už ale rezervovali dva dny dopředu a dobře jsme udělali, neb na volné místo se čekalo v takové menší frontě. Trošku  překvapením pro mě ale byla změna v jejich  jídelníčku u tradičních českých jídel, kdy z nabídky zmizel můj oblíbený dančí guláš s perníkovými noky. Asi nedopadla dodávka divočiny nebo těch, co to měli v oblibě bylo málo, tak to nahradili něčím jiným. Sice jsem u klasiky zůstal, ale "svíci" si mohu dát i jinde, přestože tady chybu neměla. Takže pokud by to sem mělo být příště, tak neuškodí, když se člověk podívá předem na jejich stálé menu.  A k těm vánočním trhům? Samozřejmě, že už v tomto čase těch návštěvníků, které přilákala nejen rozsvícená vánoční výzdoba a nabídka stánků většinou s jídlem a pitím, bylo na rozdíl od rychlé dopolední návštěvy zde více, ale dovolím si říci, že dost jich tu bylo jen si to tu projít, občas se zastavit a udělat si pár obrázků, neb ty ceny, za které se to tu letos nabízí, to k nějakému velkému utrácení moc neláká ani zahraniční turisty. Vím, že zejména na takové akci není hodnocení nastavených cen jednoduché, neb i ti prodejci chtějí něco vydělat a člověk neví, za kolik jim to tu pražský magistrát resp. pořadatel počítá, ale i bez toho to tu někdy k obvykle  uplatňovanému schématu, že 1/4 ceny je za pronájem, 1/4 za provozní náklady, energie, 1/4 za mzda a 1/4 zisk mělo daleko. A proto to tu asi mělo daleko k v minulosti obvyklému prodírání se davem návštěvníků. Ale možná s blížícím se Štědrým dnem to ještě přijde. A divadlo?  Komedie v režii Patrika Hartla opět nejen pobavila, ale trošku se některými situacemi i dostala divákům "pod kůži", aby nám připomenula, co všechno život přináší a může přinášet, když na jedné straně toho volného času přibývá a úplně se to nepotkává se vzájemnými představami, jak jej trávit. Zejména když se to dostane do fáze 24/7 :-)) P.S. A D11 už byla v pohodě, takže doma v obvyklém čase a příště, tedy o dalším víkendu zase u nás a v plném počtu, jak věříme.

Dopolední centrum Prahy v posledním adventním týdnu

Tentokrát toho bylo více, co o nás kromě již "obvyklé zvědavosti" do Prahy resp. do jejího nejbližšího okolí v tomto čase zavedlo. Jednak hned dvě divadelní představení, přičemž nám patřilo to druhé. U toho prvního jsme dělali společnost Tomíkovi u něj doma, na to druhé se chystáme dnes večer a také je potřeba zase se stavit u Pákistánce v jeho krámku na pražském Žižkově za účelem nákupu nějakého toho exotického koření a hlavně té skvělé mouky na placky. A jelikož otevírá až od deseti, tak jsem uspokojil i tu zvědavost, jak to dnes dopoledne vypadá v centru, když jsem do Prahy vyrazil hned ze zastávky busu v Horních Počernicích, kam jsem se svezl autem, abych "ušetřil" ranní cestu na zastávku v Šestajovicích. Mimochodem jsem si zase připomenul, jak vypadá ranní dopravní špička v Praze. Vlastně pomalu stejně tomu bylo od Poděbrad už včera odpoledne na D11, kdy to málem vypadalo, že jsme většinu cesty jeli v levém pruhu. Ale zpátky do centra, kde jsem hned po výstupu z metra na Národní nastoupil do tramvaje, aby "prohlídka" začala od Karlových Lázní, pokračovala přes náhled na Karlův most na Staroměstské náměstí s vánočními trhy probouzejícími se do dalšího dne, poté tradičně na Náměstí Republiky s náhledem do Palladia a končila nástupem na tramvaj do Karlína na Křižíkovu, abych se sem ještě vrátil večer před večeří a následnou návštěvou divadelního představení ve Studiu DVA si užili tak troštu té místní atmosféry, když se rozsvítí vánoční výzdoba. Původně jsem sice chtěl dojet až na Žižkov tramvají, ale nějak se mi nechtělo čekat těch pár minut, tak proto ta tramvaj do Karlína a pěšky cesta na Žižkov do Lipanské tunelem pro pěší. U Pákistánce jsem tentokrát úplně všechno nepořídil, neb badyán měl jen v balení, které bychom při našem způsobu užití spotřebovávali my resp. naše děti a možná i vnučky odhadem asi tak dalších 30 - 40 let :-). Ostatní se už ale podařilo v těch správných baleních sehnat, takže spokojenost. Návrat byl opět stejnou cestou na Křižíkovu a odtud metrem zpět do Šestajovic. Vzhledem k tomu, že mi na Černém Mostě autobus ujel doslova před nosem a další jel za 3/4 hodiny, doplnila dopolední program ještě krátká zastávka v nedalekém obchodním centru Westfield, kde jsem sice na pár místech zastavil, ale z nákupu tam nebylo nakonec nic. Pak už jen bus 344 a od šestajovické školy kousek pěšky, abych na oběd dorazil těsně před polednem. P.S. Zpět do Prahy se vracíme  po zaparkování auta na  P+R Černý Most metrem tak na půl pátou, abychom si prohlédli vánoční trhy jak na Staroměstském tak i na Václavském náměstí ještě před večeří resp. před divadlem, po kterém už tentokrát čeká jen metro na Černý Most a pak necelá hodinka jízdy po D11 domů.

Nástup šedi do posledních dnů v roce

Sice se v právě končícím druhém prosincovém týdnu aspoň v jednom případě otevřela obloha a spolu s teplotou nad 10 °C umožnila jednu prima odpolední procházku po Lázních Bohdaneč, tentokrát kolem nejkrásnějšího vánočního stromu Pardubicka, ale v ostatních dnech už to bylo většinou jen o té šedi. Mimochodem to ale to rozhodně neplatí o jejich obsahu, a to i přestože rána a večery byly doplněné mlhou. A někdy opravdu nebylo vidět ani na cestu za zahradou, což znamenalo, že v dolíku na silnici pod Hřibskem nebude pomalu vidět ani na krok. Zdálo by se, že s šedí přichází určité i zpomalení dané nejen počasím a chutí něco dělat, ale i adventním časem spojeným s větší pohodou a klidem. Nepopírám, byly takové okamžiky, ale stačilo málo, a člověk se vrátil do tempa. Najednou byl kalendář zase plný od dopoledne až do večera. A tak tento týden tomu tak bylo opět. Takovým top okamžikem, který spustil "lavinu" dalších akcí, byl úterní výpadek čerpadla ve studni a provizorní řešení vody do domu do doby příchodu instalatér. K tomu všemu ještě doplněné shořením motoru kuchyňského robota. Instalatér sice tentokrát dorazil hned druhý den odpoledne a  uvedl vše do provozního stavu, ale s tím "chybějícím dnem", kdy se člověk místo všeho plánovaného většinou věnoval vodě, jsem se srovnal až v pátek, kdy se podařilo po drobné reklamaci jednoho dílu z dodávky zvládnout i nákup nového robota. Tedy pro tento čas klíčového kuchyňského spotřebiče. Nakonec ale musím uznat, že nebýt těchto dvou záležitostí, tak ty ostatní větší akce uplynulého týdne už byly příjemné. Od tří předvánočních setkání u čaje/kávy a sklenky vína, přes jedno "adventní" polední grilování jako "náhrada" za absenci klobásek na vánočních trzích v Portu, až po poměrně rychle zvládnutý nákup vánočního stromku. Samostatnou "kapitolou" tohoto týdne byla páteční oslava jedněch narozenin, která se pro ty "nejvytrvalejší" protáhla někam až do brzkých ranních hodin. Nám to úplně stačilo jen lehce přes půlnoc. Jinak to oteplení vyvolalo potřebu trošku se vrátit na zahradu. Hlavně k zazimovaným rostlinám, aby se jim trošku uvolnilo ze zakrytí, aby se pak vše zase vrátilo do předchozího stavu s příchodem dalších mrazíků. Tak už potom snad zůstane až do příchodu jara. S venkovním úklidem pro něj "přebytečných" věcí intenzivně pomáhá Baky, zejména v čase, kdy se dopoledne nudí, takže pokud platí poznatky k jeho předpokládanému vývoji, tak je třeba "vydržet" ještě 26 měsíců, což znamená, že i v adventech příštího a přespříštího roku bude venkovní výzdoba opět minimální a hlavně dostatečně vysoko umístěná :-) Jinak Baky už "rozumí" i dalšímu z povelů, tedy "Do boudy". Snad si s tím spojí, že to, co před tímto povelem vyvedl, by dělat neměl. P.S.  Vánoční Olomouc jsem tentokrát měl jen zprostředkovaně. Tentokrát rovnou ze dvou míst. Vánoční Praha se však letos možná stihne. Zřejmě zítra v podvečer před večeří v Kolkovně Celnice a následnou  návštěvou večerního divadelního představení ve Studiu DVA. Cestou do divadla bychom mohli "zvládnout" i ten menší trh na Václavském náměstí. Dnešní odpoledne, pokud počasí dovolí, bude však maximálně jen procházka podvečerními Šestajovicemi, abychom uzavřeli týdenní bilanci "hlídacích" večerů tohoto týdne na čísle tři. A jinak i pro tuto neděli platí, že adventní svíce bude dohořívat až v dalších dnech, neb i tentokrát ji o část dne připravíme odjezdem mimo dům. 

První prosincový týden

Měl by to být začátek kalendářní zimy, ale s teplotami a hlavně předpovědí na několik dalších dnů to spíš vypadá na blížící se konec podzimu. Vezmeme-li to však z pohledu astronomického,  tak se vlastně ještě dva týdny není čemu divit, byť teploty přes 10°C v tomto čase si už trošku toho divení zaslouží. Kdo se ale určitě diví, jsou hlavně provozovatelé lyžařských areálů, kterým po slibném začátku letošní lyžařské sezóny v tom lepším případě ta voda z roztátého umělého sněhu skončí jen v zásobních nádržích, aby ji mohli opět použít při výrobě umělého sněhu až to počasí zase dovolí.  Pro nás v nížině to zejména v těch posledních a několika příštích dnech znamenalo a bude i znamenat, že pro případ "opuštění domácího prostředí" v podstatě stačí vyměnit tu prošívanou zimní bundu za něco podzimního a  taky nezapomenout deštník. Tedy počasí asi tak, jako tomu bylo minulou sobotu v portugalském Portu.  Ale teď už zase jsme v obvyklé realitě, kterou v první polovině týdne "vyšperkovala" návštěva badatelny Státního okresního archívu, kde jsem měl připraveny materiály, jejichž stáří se pomalu blíží až stovce let, abych  se v nich pokusil něco více zjistit o historii výstavby našeho domu. A povedlo se. A i když získaná dokumentace pochopitelně nemůže úplně splňovat aktuální požadavky, bude základem pro vytvoření té nové. A taky se povedlo "dohnat" ten začátek domácího adventu, když hned v pondělí se doladila světelná výzdoba domu, dohořela i první svíčka na adventním věnci a povedlo se i jedno prima setkání původně plánované někam doprostřed podzimu. Středeční odpoledne ten blížící vánoční čas už definitivně potvrdilo, když jsme si jej užili v prostředí ZŠ a MŠ v sousedních Libčanech. Stran města zatím jen dopolední přechod náměstí v tom čase ještě zavřenými vánočními trhy. Ale na jejich návštěvu by snad také v příštích dnech někdy v podvečer mohlo dojít. Zda letos vyjde i vánoční prohlídka na zámku Hrádek u Nechanic, to se zatím neřeší, zejména když v termínech jejich konání už něco máme. Ale procházka parkem by klapnout mohla. Třešničkou tohoto týdne byla páteční návštěva Mikuláše a jeho družiny, kteří nás navštívili, aby "vyhodnotili" uplynulý rok a rozdali za něj odměny. Mimochodem letošní vyslanec Pekla sice z prvního pohledu zrovna přátelsky nevypadal, ale nakonec i s ním bylo příjemné si "plácnout" na ten další rok :-) A když se dnes odpoledne vydařila i ve slušném počasí obvyklá procházka Lázněmi Bohdaneč, nezbylo už jen se u doma připraveného "chai latte" si konečně pořádně užít i té adventní pohody, neb to v tomto týdnu byl po tom prodlouženém relax víkendu v Portu docela kvapík. Když se podívám do kalendáře na příští týden, tak to sice jiné nebude, ale když na jeho konci čeká další tentokrát kulturní zážitek, a když v něm tentokrát mají i velký podíl předvánoční setkání, nezbývá se na něj těšit.  Při nahlédnutí do "zážitkových desek" ale musím konstatovat, že by nebylo od věci do nich nějaké to potvrzení k budoucímu zážitku co nejdřívě dodat, aby bylo zase se na co těšit. P.S. Ježíškovi už jsem o jedno takové napsal, tak uvidíme :-))