Procházka po Pernštýnském náměstí

Když jsme se v posledním předvánočním týdnu potkali se spolužákem a bývalým kolegou ve firmě Lubošem, bavili jsme se i o tom, jak budeme trávit poslední hodiny Štědrého večera a první svátek vánoční. Oba máme jedno společné - a to, že jsme do konce studia VŠ měli bydliště v Pardubicích a to, že tam dosud bydlí moje mamka a jeho taťka. On říkal, že se po štědrovečerní večeři vrací z Hradce do Pardubic, neboť je tam více možností během svátků (nejen) něco zajímavého navštívit. Nijak jsem mu nevyvracel, neb i přesto, že u Hradce bydlím už stejně dlouho jako tomu bylo v Pardubicích, v podstatě kromě cesty do/z práce a několika málo akcí ročně (většinou opakovaně na již známých místech), k jejichž spočítání by asi stačily všechny prsty, které člověk má, Hradec nijak více nepoznávám. Dnes dopoledne, když kluci odjeli (každý do jiných hor) na oslavy Silvestra, a my jsme na dnes do Krkonoš uvažované běžky posunuli na tento víkend, jsme si řekli, že tedy navštívíme mamku a současně se mrkneme po Pardubicích, kde bychom se přitom mohli i naobědvat. A tak se i stalo. Sluncem zalitá Zelená brána, Pernštýnské náměstí, opravené fasády mnoha dalších domů i nové obchůdky, vinárny (člověk ani nemusí do Paříže :-) i přestěhovaná Dobrá čajovna (nebyl jsem tu déle) - ale mezi svátky zavřená. Tak jediný nákup, o kterém jsem byl ochoten dnes uvažovat, se nekonal. Zato jsme si ověřili, že nadále platí, že na dobrou pizzu do pizzerie U Dušičků. A aby po nás zůstala na náměstí nějaká památka, tak někde u čajovny zůstal Iře v dlažbě patník z kozačky. To ale mělo za následek, že její chůze k autu zaparkovanému pár set metrů od toho místa připomínala trošku balet se snahou nezlikvidovat i zbytek podpatku. Oprava se na první pokus nepodařila, byť se nám místo, kde se tak činí, nakonec najít podařilo (zavřeno). Ale u Bati nám poradili, že něco takového ještě dělají někde v Hypernově. Takže po skončení návštěvy u mamky cestou domů, i přes nechuť do toho kotle plného lidí a zaparkovaných aut vstoupit, jsme toto místo v Hypernově našli a domů se vraceli po deseti minutách čekání s oběma novými patníky na kozačkách. A proč tato banální záležitost tak zaujala? Jednak že to nebyl klasický obuvník, ale "univerzál-vše v jednom" vybavený k výrobě klíčů, broušení nožů, provádění ryteckých prací, výměně baterií a řemínků u hodinek a k drobným opravám obuvi, a jednak cena, která připomínala drahotu a měla v sobě zřejmě nejen příplatek za opravu na počkání. Ale zase jsme obdrželi zákaznickou kartu :-) a když u nich realizujeme celých (!) pět zakázek, tak u šesté bude 50% sleva!! Já bych to spíše viděl na nové boty místo třetí takové výměny patníků (tuto počítám jako první) :-)

P.S. Luboši, měl jsi pravdu, v Pardubicích bylo mezi svátky bezva. V létě bude určitě zámek a přilehlý park a potom třeba k Maťáku do Rybárny (třeba už tam vyměnili obsluhu :-).

Výjimka potvrzuje pravidlo ...

Pokud nepoznáváte obrázek vlevo, tak se jedná o hlavní silnici procházející Jánskými Lázněmi. A co že na ní je tak zajímavého? Nejen na ní ale i na celých Jánských Lázních je zajímavé, že zde lze parkovat jen na k tomu vyhrazených místech, zejména na centrálním parkovišti pod dolní stanicí lanovky. Do včerejška jsem si myslel, že to je pomalu axiom pro návštěvníky i pro osádky občasně projíždějících vozů označených hrdým nápisem "Pomáhat a chránit". Ale ouha. Nedostatek sněhu v nížinách a v podstatě i na horách, nepočítám-li sníh technický, který se zřejmě spolu s probíhajícími dovolenými mezi svátky stal příčinou tohoto stavu, asi způsobil, že se do Jánek nahrnulo opravdu hodně rekreantů. To je to nejlepší, co si mohou přát jak majitelé místních ubytovacích a restauračních zařízení tak i provozovatelé lyžařského areálu. Ale Jánky nejsou nafukovací a tak se parkující automobily objevily na všech možných i nemožných místech "značka neznačka". Budiž, jedná se o jednorázovou situaci, která zřejmě po 5. lednu se zase celou zbylou zimu už nebude v tomto měřítku opakovat. Ale nestačí to jen tolerovat a nechat to žít po tuto dobu vlastním životem. Je potřeba tomu vymezit nějaké mantinely, aby se nestalo, že auta parkují poměrně hluboko na lesních cestách nebo že potkat na hlavní silnici skibus je pro méně zdatné řidiče pomalu neřešitelný problém a pro ty parkující obava minimálně o zpětné zrcátko. Ještě že k tomu není sníh na silnici! A právě to je v těchto dnech "vedlejší téma" jak řidičům pomoci a zároveň je i trošku chránit, když už se na to "hlavní téma" v podstatě a zřejmě v dobrém úmyslu rezignovalo.

P.S. Napadá mě otázka, jak by to dopadlo s téměř na všech místech již proslaveným předraženým parkovacím systémem v Hradci Králové, kdyby město při nějaké akci "vzali řidiči parkování útokem"? A jak by tehdy vypadala "pomoc a ochrana"?

Východ slunce na Černé hoře

Ve včerejší předpovědi počasí byla i informace, že slunko dnes vychází v 7:51 hod. A tak jsem si řekl, že uspíším svůj odjezd na hory a zkusím zastihnout vycházející sluníčko už na běžkách. A taky jsem byl zvědavý, kde se cestou objeví první sníh. A tak jsem vyrazil za tmy do Krkonoš, abych trošku přírodního sněhu potkal až téměř před Svobodou nad Úpou a zůstalo tak až do Jánek, neb v nadmořské výšce do 1000 m n.m. žádná sláva. Nezbylo tedy než zaparkovat auto (podotýkám, že v těchto dnech je to docela problém, neb volných míst je velmi málo), přezout boty, doplnit batůžek, vzít lyže (namazané již z domu) a vyrazit tam, odkud je bude možno nasadit a jet. A to dnes bylo až na konci spojky od Hoffmanek na Černohorskou cestu. Pravda, první kilometr nic moc, neb díky provozu roleb a nižší vrstvě sněhu se na povrch dostávají již i drobné kamínky z povrchu cesty. Potom již to bylo perfektní, zejména když se kolem prohnala rolba a za ní zůstal perfektní manžestr. A jelikož v té době už vyšlo slunce (v čase "ohlášeném" v předpovědi počasí), trasa nahoru a přes Velký okruh na Lučiny byla až na pár míst celá osluněná. A tak stoupání nahoru a přejezd na druhou stranu Černé hory, odkud byl překrásný výhled na Sněžku, opravdu neměly chybu. Trošku byl problém při průjezdu neosluněnými místy, neboť docela mrzlo a zejména při rychlých sjezdech omrzal nos :-). Po příjezdu na Lučiny bylo už po idylce, neb venku bylo opravdu hodně lyžařů a s nimi i dost "němých tváří" - většinou bez vodítek. A tady už byla volba buď jet stopou nebo ujetým prostředkem cesty, obé poměrně zmrzlé a se spoustou lyžařů. Docela je znát i přejíždění sjezdařů mezi oběma areály. Na konci Lučin opět parádní výhled na Sněžku i dolů do Pece a pak už tradiční obrátka u Lesní boudy spojená s občerstvením - tentokrát jen černý Samson a krkonošské kyselo s chlebem. A pak už stejně dlouhá cesta zpět k autu. Byť s malou zajížďkou kolem Náchodské boudy a po západní trase kolem Černé hory. Co platilo o cestě nahoru, to platilo i pro cestu dolů, neb v té době už sluníčko svítilo na západní svah Černé hory, ale byla zde i místa ve stínu, při jejichž průjezdu dokázaly lyže poměrně zrychlit :-). A od Vendlovky na Černohorskou silnici již nic moc - málo sněhu, kamínky, led a obnažené kovové žlaby pro průtok vody přes cestu. A tak na skluznici přibylo i pár škrábanců. Poslední úsek proti ránu trošku rozměkl, ale i tak by lyže jely určitě rychle. Proč nejely? Protože tolik sáňkařů, běžkařů a psů v obou směrech fakt nedovolovalo plynulou jízdu dolů. A když se za zatáčkou ještě objevil cyklista na horském kole, měl jsem pocit, že přichází jaro. Což málem i "potvrzovala" část louky nad parkovištěm, kde ranní led roztál a na cestě přes louku se objevilo i bláto. Ale ani takový konec nic nezměnil na tom, že dnešek byl opravdu za 1* a v podmínkách této zimy asi maximum, co bylo možno v dostupném okolí nabídnout. A aby to nebyl v této zimě zážitek poslední, sněhové vločky jsou vítány.

Mrazivé odpoledne v ZOO

Zvědavost nám nedala a tak jsme se v sobotním odpoledni vypravili do ZOO ve Dvoře Králové nad Labem, abychom poprvé shlédli, co tato ZOO, známá hlavně svou expozicí SAFARI, má v nabídce pro návštěvníky v samém závěru roku. Silnice rozhodně nepřipomínala sváteční provoz. Možná, že to bylo i tím, že jsme jeli po hlavním příjezdové trase do východní části Krkonoš, kudy směřovali rekreanti do Jánských Lázní, Pece pod Sněžkou a dalších horských středisek. Další představa, a to, že v ZOO téměř nikdo nebude, vzala za své hned při příjezdu na parkoviště, které bylo zaplněno téměř ze dvou třetin. A tak začala naše prohlídka zprvu po pavilónech a potom kolem většiny venkovních výběhů. Největšího zájmu návštěvníků se těšily pavilony Vodní světy, Svět ptáků a pavilon opic, kde na sebe poutala pozornost zejména mláďata a několik dospělých goril střídavě přecházejících pěknou chvíli mezi vnitřními výběhy vždy tak, že návštěvníci většinou stáli u toho, kde nikdo nebyl. A po několika návštěvách v malých expozicích - u čilých surikat; nažraných a odpočívajících libérijských hrošíků ukazujících návštěvníkům jen své pozadí a v expozici mláďat okapi - jsme se vydali na závěrečnou procházku celým areálem, kde panuje poměrně čilý stavební ruch zejména při budování infrastruktury pro návštěvníky. Logicky, že na většině z výběhů jsme nalezli pouze sdělení, že zvířata jsou v zimovištích a vrátí se do nich po skončení zimy. Přesto však jsme věřili, že aspoň někdo bude venku. Prvního, koho jsme zahlédli, byla zebra, která vypadala, že už jí je zima a že by chtěla dovnitř. A aby nezůstalo jen u toho vypadání, tak to zdůraznila několikerým silným kopnutím a jedním úderem hlavou do kovových vrat vzadu výběhu. A co se nestalo? Silně to zavrzalo, vrata se otevřela a zebra zmizela uvnitř objektu, ze kterého ji zřejmě při úklidu stáje na chvíli vypustili do venkovního výběhu, ale jí se v té zimě asi moc nelíbilo. Po zebře se předvedli ve dvou výbězích nosorožci, opravdu "kousci", pod jejichž kůži se zima asi hned tak nedostane, rozvážně přecházející ussurijští tygři evidentně spokojeni s chladným počasím, po výběhu pobíhající gepardi, ve vnitřních výbězích polehávající hyeny a ušatí psi a k potěšení postávajících návštěvníků dovádějící lemuři. Na rozdíl od nás, jim bylo určitě teplo. A jelikož my jsme byli už v podstatě na konci prohlídkové trasy, řekli jsme si, že se taky přemístíme někam do tepla s konstatováním, že prohlídka ZOO v zimním čase spolu s procházkou po celém areálů rozhodně nebyla k zahození, jsme návštěvu ZOO ukončili.

Sypejte ptáčkům ...

Tak nám venku přituhlo a byť krajinu nepokrývá bílá sněhová pokrývka, ptáčkům už toho do zobáku v tomto čase zase tolik nenabízí. A jelikož my jsme se během svátků určitě měli dobře, ničím jsme rozhodně nestrádali a ani v dalších dnech to nechceme měnit, navíc jsme nějakou tou dobrůtkou pamatovali i na tu "němou tvář", nezapomeňme ani na ty malé opeřence za oknem. Odvděčí se nám nejen prima podívanou na jejich vzájemné zápolení v nasypaném krmítku nebo na větvičce zavěšené lojové kouli, ale zejména tím, že po celý rok ohlídají okolí našich příbytků od různé havěti.