Turistické značky mají také své "narozeniny"

Příznivci Divadla Járy Cimrmana si vzpomenou na neúnavného člena Klubu českých turistů Edu Wasserfalla snažícího se ve hře Švestka namalovat ve správné výši na švestku červenou turistickou značku. A právě toto označování slaví zítra své již sto dvacáté "narozeniny". A že jich na více něž 40 000 km turistických tras v ČR umístěných na nejrůznějších většinou dobře viditelných místech, byť občas dílem osudu či hříčkou přírody ji ne a ne najít, je. Kdo vlastně měl tento nápad? Členové Klubu českých turistů, přičemž nyní se o jejich údržbu již stará kolem 1400 dobrovolných značkařů, kteří ročně odpracují více než 60 000 hodin. A představte si, že Česká republika je, co do značení turistických tras v Evropě, jasnou jedničkou a patří i mezi nejlepší na světě. Prvenství na MS v ledním hokeji by se sice cenilo násobně více, ale "malý ryby, taky ryby". Tak blahopřejeme, děkujeme za péči o ty znalé i ty zbloudilé turisty v zimě i v létě, v čase i nečase a těšíme se na první letošní větší setkání a na další zajímavé značené turistické trasy nejen u nás ale i u konkurence v zahraničí.

Už se zase přezouváme :-)

A jak se nám to povedlo? Již ve starověku přeci platilo, že chtělo-li se, aby lid pracoval, muselo se proto udělat i něco kolem. A tak podle známého pořekadla "Nejen prací živ je člověk", větší část dnešní "ranní směny" i kousek "odpolední" při úklidu našeho domku po skončené výměně oken a malování jsme věnovali něčemu příjemnějšímu a vydali se lehce oslavit Lukášovu "pětadvacítku". Úterní malý přípitek v rámci akce "Tři chlapi v chalupě" byl jen jakousi drobnou upoutávkou :-) A vzhledem k tomu, jak on píše na svém blogu, že se bude zaměřovat na zajímavé zážitky z akcí většího rozsahu a nové zkušenosti, tak je asi na mě "informovat" o zážitku z dneška. Tak co k tomu říci? Nejprve to, že to zas tak nevýznamné jubileum není a myslím, že se k němu ještě vrátíme i při dalších akcích - a to nejen v "domácím prostředí". A teď k samotnému dnešku. Výběr místa se povedl, na začátku si všichni opravdu početli :-) než se rozhodli pro to, čím si vyzkoušejí kuchaře, ale ten rozhodně nezklamal. Prostě pohoda, dobrá nálada i spokojenost (soudě dle výrazu i pocitů zúčastněných při návratu zpět). Po návratu domů a kratším odpočinku pokračování úklidu přerušené jen krátce "organizační schůzkou" u našeho starosty k již blížícím se MÁJŮM, kde jsme se domluvili, co a kdo zajistí a jak to jedno ze čtyř "vyvedení" dívek plánovaných v obci asi u nich proběhne. Tak si nezbývá než všem přát pěkné počasí (zatím tak předpověď hovoří), aby jejich úsilí se "přetavilo" v další krásný zážitek a obnovená tradice měla další pokračování. Všichni jsou zváni, přijďte pobejt!

Jóóóóóóó, a teď ještě ty třešničky na dort

Již první pohled po příjezdu z práce na dvůr před domem naznačoval, že už jsme "téměř venku z tunelu". A po vstupu dovnitř se to už jen potvrdilo. Žádný řemeslník, na oknech žaluzie a venkovní parapety, všechny prostory nově vymalovány, takže stav, na který jsme téměř tři týdny čekali. Teď je na nás, abychom tomu dodali tu správnou kosmetiku a dokončili úklid, byť s částí jsme pohnuli již v předstihu, aby se pobyt v domě dostal do normálu, věci se ocitly na svých místech a každému z nás se postupně vrátila i ta trocha pohodlí, na kterou jsme si při občasném lenošení zvykli. Navíc je to i příležitost přehodnotit využívání některých věcí a s některými se i rozloučit. Takže vzhůru do toho. Ale jak jsem psal, tento víkend již nebude jen o tom úklidu a "kosmetických" dodělávkách, takže jednou s "doprovodných akcí" bude i první květnová rodinná oslava, byť její konání bude až "pár dní po" a tentokrát bude z pochopitelných důvodů z větší části mimo náš dům. Ale v den "D" jsme nezapomněli a aspoň si v rámci akce "Tři chlapi v chalupě" stopečkou něčeho dobrého s naším oslavencem přiťukli na zdraví a taky ať nám to ubývá. Počasí by nám o víkendu mělo přát, tak snad vyjde i chvilka na menší BBQ, v rámci kterého bychom mohli začít spřádat letošní plány. Řekli jsme si totiž, že do doby, než bude dokončena akce "Okna" a dům vymalován, tak nebudeme nic dalšího plánovat. A když něco končí, tak musí něco nového začínat. Proto třeba plánovat :-) Tím již narážím na tradiční domácí akci na konci června, prodloužený víkend v Tatrách. První úvahy o něm už jsou na světě. Vypadá to ale , že červnové Tatry vyměníme za Beskydy a putování po části Valašského království, což ale musíme teprve probrat. A nejen tuto akci, aby i ta teplejší část tohoto roku byla bohatá na různé zážitky z domácího prostředí či z akcí mimo něj. Už po prvním ohlédnutí se po termínech již známých akcí nezbývá než konstatovat, že letošní letní kalendář bude opět nabitý. Klidný spánek po nejbližší z nich bude pod "dohledem" kocoura Dudly, který bude na třítýdenních prázdninách u mé mamky, zatímco jeho "páníčkové" budou doplňovat energii na dovolené.

Tři chlapi v chalupě

Tři chlapi, dva předsedové a falešná hlášení v české filmové komedii ze života pracujícího lidu, kdy domečku v Ouplavicích hospodaří tři Potůčkové: děda vdovec, syn, jemuž utekla žena, a dosud svobodný vnuk. Toť stručný obsah jednoho z českých téměř již kultovních filmů pro pamětníky. Proč se o něm na tomto místě zmiňuji? Protože pár posledních dní jsme si trošku pozměněný scénář zkusili na vlastní kůži u nás doma. Společné tomu však bylo jen to, že jsme zůstali tři chlapi v chalupě. Pravda, pár řemeslníků se tu přes den vyskytlo k tomu. Vytrvalejší - malíř se svou míchárnou barev - tu zůstával déle a dnes tu také asi bude. Možná i do pozdních večerních hodin, aby se nás konečně už mohl zítra zbavit. Ale pro nás je ze všeho dění rozhodující to, že už jsme zase kompletní rodinka a to ostatní už půjde "téměř samo". Nechci nás přehnaně chválit, ale společnými silami jsme zvládali jak práci, tak zkoušky ve škole, dohled nad řemeslníky i pomocné a úklidové práce a ani jídlo nepřišlo zkrátka, byť to večer byl spíše jen takový domácí zdravější "fast-food". Dnes už až na žaluzie a parapety (budou zítra) máme v každé ze dvou částí domu v provozu po dvou místnostech, zítra po dokončeném malování přibudou až na dvě , které budeme teprve rozmýšlet a necháme je, aniž to něčemu bude vadit, na později, byť to dlouho odkládat nebudeme (dokud jsou ještě živé vzpomínky a chuť :-) všechny zbylé prostory a hlavně by měla být v provozu již i chodba, která je podmínkou pro dokončení úklidu té hlavní části. A tak na konci víkendu bychom chtěli dospět do stavu, kdy sice ještě zůstane spousta drobností, ale to hlavní už bude a zbytek se dá dodělávat po chvilkách a už nebude takový tlak na čas a taky bude prostor i pro ostatní. Zejména když příští víkend jsou u nás tradiční MÁJE, což připomínají na několika místech v obci nazdobené májky a vrcholící přípravy na tuto akci. Já navíc ještě mám tradiční setkání se spolužáky ze základní školy. A hlavně - máme květen - měsíc, kdy v rámci naší rodiny je nejvíce dní k oslavám, tak ať je návrat ke spokojenému bydlení pro všechny tím největším a nejkrásnějším dárkem.

Ne a ne zabrat a ráno pomalu na krku

Člověk by čekal, že po "šrumci" v posledních dnech už konečně "padne za vlast", ale ouha, nějak to nejde. Hlava plná informací "všeho druhu" a z podtextu všech je už stále více patrné, že určitého zklidnění je fakt třeba. A to i přesto, že už toho z rekonstrukčních plánů máme dost za sebou, stále je ještě něco z toho, co jsme si zadali ven, k provedení. Občas na člověka padne i nějaký ten splín či nervozitka poplatná snaze "udržet tempo na všech frontách", takže když se to všechno nahromadí v jeden den a přidá se k tomu ještě "pár špeků" kolem, toto všechno vyhnat z hlavy chce svůj čas. Nakonec asi vše je spíš o tom, co přinesou příští dny, neboť to, co jsme si naplánovali na ty předchozí, by mělo být hotové. Úplně prázdný obývací pokoj nyní s novou podlahou připomíná taneční parket, další porce místností je nachystaná pro malíře, zednických drobností k vnitřním parapetům už moc nezbývá a zahrada také nestrádá na údržbu. Snad jen, že už mě nebaví neustále hledat nějaké věci a že by bylo načase, aby už zase některé měly své pevné místo. Mezi ně by mohl patřit i jídelní stůl, neb venku se již ochladilo a pohostinství zahradního nábytku dole u pergoly také není neomezené. A jelikož teď už nic nevymyslím, tak asi to bude ten správný čas znovu začít počítat ovečky. Předtím však ještě pošlu pár růžiček (byť jen na "vypůjčených" obrázcích z letošní katalogové nabídky) s přáním brzkého uzdravení věrné čtenářce těchto řádek a ženě mého srdce nejdražší. S přáním, aby nás doma nenechávala dlouho samotné. Určitě ne proto, že bychom se o sebe nedokázali postarat, ale proto, že nám tu bude těch pár dní bez ní smutno.