Zatím jen pár obrázků z víkendu v Norimberku

Bára a její potomstvo - nejsou krásní?

Svítím, svítíš, svítí, svítíme, svítíte, svítí ...

To by asi tak bylo to nejčastější, co bylo v uplynulých sto dvaceti minutách slyšet. K tomu patřilo i několik otázek, jako "Zapálili jste si první svíčku na adventním věnci?," "Nechytil vám věnec plamenem?" apod. K tomu něco veršů a básniček v podání místních předškoláků, něco libých tonů necelé třetiny flétnového souboru Berušky (to víte, nechtěli zklamat více zájemců o jejich vystoupení a také chřipka udělala své), chvilka vánočních melodií v několika skladbách pro trubku a hlavně něco libých vůní od punče až po přinesené ňamky z domácí produkce. To byl závěr první adventní neděle, kdy už skutečně nezvratně strčil svou špičku do pootevřených dveří našich domovů vánoční čas, aby den po dni si ty dveře dále otevíral a pokusil se nás lapit do svých sítí. Dnes nás ale hlavně do svých sítí lapily víly spravující podzemní prameny, neboť (asi trošku i našim přičiněním) přivřeli kohouty a rázem naše čerpadlo ve studni vykukovalo nad hladinu. Byť jsme se na tuto situaci nedávno připravili, asi špatně. Neb klapka vodu z vodovodu do domovního řádu propustila, ale té v cestě čekal ještě jeden ventil a ten nezklamal. Díky tomu, že nebyl déle používán a voda ze studny je poměrně tvrdá, tak si postavil hlavu a my máme značně přistřižená křidýlka s užitkovou vodou. A lepší už to asi nebude, takže nás asi čeká přechod na plný odběr z veřejného vodovodu a studna tak tak zvládne zahradu. Ale nechme vodu vodou a užívejme si chvilku plamenů svíčky a svitu vánočního osvětlení, než jej už za pár hodin nahradí v práci svit LCD obrazovky mého počítače.

Ano, ten svítící bod v dáli, ...

to je vánoční strom ve Hvozdnicích. To si budou moci říci ti, kteří od zítřejšího večera cca do svátku Tří králů nasměrují z vyšších míst Hradce Králové svůj pohled západním směrem. Aby tomu tak ale bylo, třeba ještě to poslední, rozsvítit.Zelený had s kouličkami již obepíná obecní smrk, ty místní hospodyňky, které se rozhodly pochlubit se svými ňamkami a nechtějí si tím "kazit" neděli, už připravují něco na zub a v řadě rodin majících doma předškoláky a školáky (samozřejmě ještě ty "tvárné" a toužící po veřejném vystoupení) se dolaďuje příprava na zítřek. U nás jsou "již sešikovány" jednotky vosích hnízd a úlků. Ne však aby někoho bránily nebo někam útočily, ale proto aby byly zítra nejen na hlavu poraženy ale navíc ještě k jejich větší potupě snědeny těmi vítězi, kterým se podaří nějaké to vosí hnízdo včas zajmout. Toto je asi jediný případ, kdy neplatí Ženevská konvence s právy zajatců :-) Mimochodem, nepřipadají vám jejich šiky podobné terakotové armádě čínského císaře Čchin Š´ Chuang-ti, který po své smrti spočinul v obrovské hrobce v hoře Li-an společně s armádou vojáků, kteří ho měli strážit na jeho posmrtné pouti? Jinak nezbývá než si přát, aby se počasí umoudřilo aspoň na ten čas, neb jak dnešní dopolední mrholení, tak i varování meteorologů před silným větrem, který by měl foukat od neděle do úterý hlavně na východě Čech, to zatím kazí. P.S. A nesmím zapomenout napsat Ježíškovi, třeba mi náš starosta toto přáníčko splní :-)

Nezbývá než zapálit první svíci

Zvyk zdobení adventního věnce není tak starý, jak by se "z první", vždyť konec devatenáctého století ve srovnání s počátky jiných nábožensky založených zvyklostí, není zase tak dávno. Jeho zrodem prý byla snaha jednoho hamburského učitele a kněze udělat radost svým žákům z místního sirotčince. A tak na svátek sv. Ondřeje (30. listopadu) roku 1839 zavěsil v jídelně kolo od vozu ozdobené 23 svíčkami, přesně tolika, kolik zbývalo dnů do Štědrého dne. Tradiční adventní věnec, jak jej známe dnes,tj. se čtyřmi svícemi symbolizujícími čtyři adventní neděle, obalený větvičkami nějakého jehličnanu a ozdobený mašlemi a ovocem ze zahrad rajských, kdy fantazii s meze nekladou, jen třeba v koutku duše nezapomínat, že advent je symbolem střídmosti nejen v jídle, tak aby výslednou podobou nebyl něco, kde hlavní symboly, tj. větvičky jehličnanu a svíce budou to poslední, co bude na věnci patrné. A nejen symboly, ale i jejich barva nám má cosi připomenout. Jedni říkají, že barvou adventu je fialová, tj. dle náboženské liturgie barva pokory a rozjímání, když v poslední adventní neděli se měnící v růžovou, symbolizující naději. Podle jiné tradice mají být svíčky naopak červené a zlaté. Červená jako připomínka Kristovy krve prolité za spásu světa, zlatá jako barva života a vítězství. A teď "babo raď", jak má vypadat ten opravdu tradiční věnec. U nás se to vyřešilo po šalamounsku, aby bylo pro letošní advent od každého něco. A tak od jednodušších, větvičkami jehličnanu obalených a červenými mašlemi ozdobených věnců na domovní dveře, přes ty k "rozjímání" či se symbolikou naděje pro nejbližší rodinu jsme se dostali až k tomu k "domácímu pálení" určenému a náš "letošní zápas o zvládnutí našich plánů" červenými svíčkami symbolizujícímu. A že jsem zapomněl na ten se žlutými svícemi? Pravda, část života a vítězství prožíváme při plnění pracovních povinnosti, proto zlatou nahradila žlutá a šup s ním do kanceláře, byť jeho svíčky zůstanou plamenem netknuty. Důvod prostý - ještě jsme to nedopracovali tak, že bychom v kanceláři museli pobývat i v neděli, kdy tradice pálení svíček na adventním věnci jest. A to vůbec nehovořím, co by na to říkala (řvala) požární sigalizace. Na přiložených obrázcích máte poslední možnost je spatřit všechny pohromadě, neb dnešek je tím dnem, kdy nám "z včerejšího vrhu" zůstanou doma jen dva, aby se ostatní rozprchly po okolí a dělaly radost na více místech. A taky řada z nich po této neděli už bude - jak tradice velí - o jednu svíčku chudší :-)