Oči máš sněhem zaváté

Že se mi název jednoho z velkých šlágrů divadla Semafor bude hodit jako upoutávka na těchto pár řádek, bylo možné asi očekávat. Sice jsem měl v úmyslu nahradit v něm oči stopou, ale nakonec název zůstal beze změny, byť stopy byly také zaváté. V odpoledních hodinách jak sněžení tak i vítr sice polevily, ale i to málo, co zůstalo, stačilo. Zejména v první polovině trasy, kdy vítr hnal krupičky ostrého sněhu do očí a sledovat téměř neznatelnou stopu z předchozích dní na otevřeném poli bylo téměř nemožné. A tak znovu do čerstvého a šlapat a šlapat. A nepočínal jsem si špatně, když se za mými zády ozvalo "Jako druhá se občas i svezu" :-) To když se lyže dostaly na nějakou tu terénní nerovnost téměř ploché trasy. Byť bylo docela pošmourno, bylo se čím i kochat. Od pohledu na kontury černých větví stromů obtěžkaných bílým sněhem, přes naštvané zajíce pobíhající po poli, neb jsme se asi dostali nebezpečně blízko jejich zimovištím, srnky hledající pod sněhem něco k snědku až po v dálce jedoucí oranžový vůz silničářů, od jehož pluhu odletovaly spousty sněhu jako bychom byli někde na horách. Dnešní běžkování jsme ještě doplnili "chvilkou" domácí sněhové údržby, kdy jsme čerstvým sněhem ze dvora vyplnili už zřejmě ta poslední volná místa na horní zahradě a pro jistotu jsem ještě sundal ze střechy pergoly část zde navátého sněhu, který na straně ke garáži dosahoval výšky místy až 60 cm. A jelikož při běžkování "kolem a kolem" nehrozí nějaké to občerstveníčko, něco teplého na zahřátí čekalo až doma. Pozn. Venku začalo druhé kolo sněžení, ale jelikož by už sněžit moc nemělo, tak tu zbývající trochu (ve zprávách říkali, že opět Královéhradecký kraj celkově "zvítězil" a na rozdíl od ostatních míst, kde napadlo 5-10 cm, zde to zde bylo až k 15 cm) necháme "na pak". I tak to bylo zase jedno podařené odpoledne.

Zima se předvádí ve své plné síle

Tak tu máme další vrstvu sněhové peřiny, která nejen že již téměř nahradila týdenní úbytek sněhové vrstvy vzniklý vlivem denních teplot pohybujících se kolem bodu mrazu, ale zejména ve městech a kolem silnic zase zakryla i všechnu tu šeď a špínu vzniklou po posypech cest a chodníků a úklidu té vrstvy sněhu z nich. Z pohledu "přátel zimy nejen za oknem" by se řeklo, paráda. Ale když se k tomu přidá ten vítr venku, tak zatím (to je ale jen právě teď :-) nezbývá než vzít za vděk jen těmi pohledy zpoza okna či ty po občasném vystrčení nosu před dům. To ale jen s cílem ověřit si, kdy už bude ten správný okamžik vyrazit na běžky nebo v "horším případě" na úklid sněhu aspoň od garáže k vratům, aby se člověk zítra ráno (kdyby to náhodou přišlo ještě v jedné vlně, která podle radaru teď čeká někde nad Šumavou) nedivil. Úplně bude stačit samotná cesta do Prahy, tak proč ještě ráno řešit, jak se na ní vůbec dostat. Máme tu něco mezi 4 - 5 cm nového sněhu, tak to úklid může zatím ještě počkat. Zvláště když to za oknem už začíná vypadat, že první vlna skončila a vítr se také zklidňuje. Tedy signál jít po dobrém obědě zase něco udělat pro zdraví. A co se nabízí lepšího, než se podívat, jak po dnešní nadílce vypadají stopy v našem okolí? Zejména, když si člověk zase po dlouhé době už může nasadit běžky hned u domovních dveří :-)

Stoupání za sluníčkem, ale marné ...

Ubezpečování meteorologů o tom, že v pátek bude ojediněle skoro jasno - a to většinou jen v těch nejvyšších horách - definitivně rozhodlo, že po čtvrtečním zrušení dovolené jsem se nakonec ještě téhož dne večer rozhodl a dnes ráno nakonec vyrazil s prkýnky do těch opravdu nejvyšších našich hor - do Krkonoš. A kam jinam než na Černou Horu, kde je snad vždy jistota dobrého sklouznutí. Výbava byla důkladná, neb avízo poměrně nízkých teplot pro nadmořskou výšku nad 1000 m po celý den nebylo radno brát na lehkou váhu. A teplota byla to, co dnes vyšlo na 100% - většinu dne jízda za "osmičky" pod nulou. Škoda jen, že ji nezvládaly baterie ve fotoaparátu, takže pořídit pár obrázků nebylo úplně snadné - bylo zapotřebí je nejprve trošku ohřát v dlani:-) Auto zůstalo jako tradičně na parkovišti u Hoffmannovy boudy, pak už jen zledovatělý lesní žlab a už tu byla upravená Černohorská silnice.A od té doby s výjimkou občerstvení vše už jen na lyžích. Očekávání, že nízká oblačnost zůstane dole, ale nevyšlo. Naopak s rostoucí nadmořskou výškou bylo vidět méně a méně a pomalu to připomínalo "pobyt v prádelně". Vystoupat na vrchol Černé Hory za sluníčkem jsem vyhodnotil jako špatnou variantu, takže hurá za rolbou upravující stopu. Tím nejkratším směrem - nad Zrcadlovky a na Lučiny nad Pecí pod Sněžkou, kde by třeba mohla být nějaká ta díra na obloze. Ale ani výstup pod vrchol Liščí hory nepřinesl kýžený výsledek, naopak cestou nahoru bylo vidět jen na dvě tyče. A tak nezbývalo, než zahřátí hledat jinde. Lyžařská bouda nezklamala - groček s místní bramboračkou přišly vhod. Ale tím výprava neskončila, neb z mraků slabě probliklo zářící kolo (byť jen na opravdu malou chvíli) a něco jako by mi říkalo "Co kdyby to nakonec na vrcholu Černé Hory vyšlo?" Bramboračka stačila před začátkem stoupání "slehnout" a pak už ty poslední dvě stovky výškových metrů do té dnešní necelé tisícovky. Sice se cestou nahoru dvakrát objevila modrá obloha, ale zrovna v takovém místě, odkud nebyl žádný rozhled. Navíc jen na pár vteřin, aby se přes vrchol převalila další várka oblačnosti. A jelikož ani zde mě sluníčko nezahřálo, tak to odčinilo pozdně "obědové" odpočinutí v Kiosku U staré lanovky. A jelikož jsem věděl, že před sebou mám už "jen" necelých sedm km jen dolů, tak jsem se i náležitě "odměnil" za tu veškerou dnes vydanou energii. Ven se mi tentokrát moc nechtělo, ale nebylo vyhnutí - domů se musí. A cesta dolů? To byl pomalu zlatý hřeb dneška - zejména přes dva úseky, na kterých jezdí i sáňkaři. Při přejezdu jedné ze sjezdovek jsem se připletl k chumlu opravdu si to užívajících a notně nějakou "samohonkou" posílených sáňkařů, zastavit se mi nechtělo, a tak jsem druhý úsek spíše než dopředu koukal kolem a hlavně za sebe. Ale od Zinneckerových Bud už to byla parádní sólo jízda, aby po 4 km lyže zastavily u auta (žlab nad "Hoffmankami" jsem ztraverzoval, neb jeho ledový povrch nic jiného nedovolil). Hodnocení? Paráda i bez toho sluníčka. A určitě to tu letos nebylo naposledy!

Pozvolné rozjíždění za odpoledního šera

Parádní prašánek, venku osmička pod nulou, lehký vánek, inverzní počasí se slabší mlhou na straně jedné a únava z u počítače prosezeného pracovního dne na straně druhé. Jiné řešení, než vzít prkýnka a jít se na chvilku provětrat za chalupu nepřipadalo po návratu z práce v úvahu. Nedělní stopa byla ale už zafoukaná, takže nanovo. Byť tentokrát se to díky téměř desítce cm prašanu už tak nepropadalo. A jak to tak bývá, dávky je třeba zvyšovat :-) Do času, kdy bylo ještě vidět, se tedy dnes vešlo o něco víc než v neděli. Poslední metry měly sice hodně daleko k pobytu na čerstvém vzduchu, neb kouři z komínů se nejen nechtělo stoupat vzhůru, ale některé byly i hodně "výživné", ale celkově paráda. A určitě ne poslední v tomto týdnu. Zda to bude jen "kolem a kolem" nebo to už bude za upravenými stopami ( aktuálně z dnešní situce na nejbliších horách připadá hřebenovka kolem Šerlichu nebo osvědčená trasa nad Jánkami), to napoví průběh zítřka v Praze. Horám ale nahrává inverzní počasí předpovídané na druhou polovinu tohoto týdne.

Opravdu štědrá nadílka, ale stačilo ...

Kalamitní stav sice u nás stále ještě trvá, ale na rozdíl od řady míst kolem nepřestala jít elektřina a ani jsme nikde při těch pár cestách autem neměli žádný problém, byť ráno jsem do auta směr Praha neusedal zrovna s nadšením. A tak zbylo jen to uklízení, které by snad nevadilo do té doby, pokud by bylo sníh kam uklízet. A právě to je ten problém - nadílka dnešní noci se postarala o zaplnění zbývajícího volného místa na dvoře před domem a další sníh by už bylo nutno odvážet jen do zahrady, neboť ani před domem to na jeho další ukládání sněhu nevypadá. Zejména když už se tam přetahujeme s údržbou silnic. Jak to tak ale vypadá, nahoře se už vyčerpali (aspoň pro pár nejbližších dnů), takže teď už nezbývá než se kochat. A je na co, vždyť ve sněhovém poli doslova vyfrézovanou silnici pod Hřibskem, obrovské kupy sněhu u uklizeného náměstí v Kuklenách či obrovské sněhové převisy na střechách nejsou zrovna častou podívanou v našich končinách. Ale nepřehánět to, aby pro samé kochání to neskočilo nějak špatně. Škoda jen, že ti nahoře o trošku více nepamatovali s nadílkou na místa, kam ten sníh rozhodně patří - na hory. Těch 5 - 10 cm za víkend, nic moc.