Květná neděle okem objektivu

Chtěli jen provázek

Den se přehoupl do své tmavé části, my jsme se posunuli do klidu a najednou zvonek. Kdo to může být, vždyť hlášená návštěva je už uvnitř a instalatér ještě neví, že mám vše připraveno na další "pokračování vody" - tentokrát ve studni a vývodu na zahradu. Otevřu dveře a nikdo. Vlastně někdo tam stál. A nebyl sám. Ale byly vidět jen pusy a oči. A jak jsme spočítali, celkem jich bylo sedm, ale rozhodně ne "malých černoušků". "Dobrý den, prosím, nemáte kousek provázku?", řekl jeden z nich. Moment překvapení zvítězil, provázek jsme jim dali, oni poděkovali, na oplátku se nechali "vyblejsknout" a pokračovali v cestě za zábavou o několik čísel popisných dále. A my jsme si na tu naši šlechetnost šli dát "paňáčka" z našich domácích zdrojů. Opravdu jsme si jej zasloužili :-)

Voňavý kouř se linul z komína

Slunce sice ještě nestačilo vyhnat zimu z komína zahradního grilu, my "jsme ještě v prodlení" s jarním úklidem pergoly, ale cestu ke krbu jsme našli hned. Vždyť dnešní odpoledne nebylo možné nechat bez toho, aniž bychom si letos poprvé "něco malého neohřáli" na grilu. A když se k tomu ještě našlo kousek žeber, prvního grilování si užila i sousedovic Aida. Pravda, bylo to hodně hektické, ale "návyky" z loňska zůstaly. Jen jsme si přitom všem uvědomili, že jsme nějak nestihli si dát opravit rošt. Takže další námět pro nejbližší dny, aby příště nebo co nejdříve byl OK, neb v letošním roce jej opět čeká pořádný zápřah.

Najděte aspoň pět rozdílů

Dobře si prohlédněte přiložené obrázky. Opravdu nevypadají - ani na první pohled - úplně stejně. Nejen, že nevypadají, stejné prostě nejsou a ani nemohou být. A pokud chce někdo vědět, jaký byl poslední den díky páteční dovolené prodlouženého tohoto víkendu, tak taky povedený. Dnešní zážitky byly tentokrát objednané, neb jaro je tady a s tím i nějaké ty povinnosti na zahradě (však ona nám to už za chvíli zase začne vracet) a resty doma. A pokud byste hledali inspiraci pro sebe, stačí najít pár rozdílů a třeba se do toho taky pustit. Není to snadné z toho zimního lenošení se přepnout hned do jarní únavy. Ale pokud si člověk chce v létě užívat nějakého toho domácího lenošení, nezbývá než vyměnit běžecké hůlky nejen za zahradní náčiní a "plynule pokračovat" v pohybu :-) Sportovní náčiní se do ruky vrátí za necelé dva týdny při místním a již tradičním turnaji ve stolním tenisu. Dnes to ale bylo ještě bez té třešničky, která většinou doplňuje jarní práce na zahradě, tj. bez nějaké té malé ňamky na grilu, neb počasí tomu dnes odpoledne vůbec nepřálo. Tak až příště, vždyť dnes to byl teprve začátek :-)

Fascinující krása orchidejí

Tropický skleník Fata Morgana pražské Botanické zahrady v Tróji, objekt esovitého půdorysu o 130 m délky, 17 m šířky a 11 m výšky s 225 m dlouhou prohlídkovou trasou hostí do zítřka 5. ročník výstavy orchidejí. To byl i hlavní cíl dnešní "výpravy" do Prahy. Ano, nestačí mi to přes týden :-) V duchu hesla "Ranní ptáče dál doskáče" jsme vyrazili hned ráno, abychom tam byli na desátou. Cestu do Prahy jsem si užíval, neboť takovou pohodu na silnici člověk přes týden nezažije. Na "poslední míli" jsme se svěřili do péče dopravního podniku a jízdu busem č.112 jsme si také užili - společnost nám dělalo maximální množství osob, které se do busu vměstnalo. U vstupu do skleníku jsme se postavili do menší fronty a nedbaje komentáře pána za mnou ("Dovnitř nejdu, to bych měl zkažený celý den") jsme zakoupili lístky. Ale pro vstup bylo ještě třeba odložit kabáty do šatny, vždyť je to přece tropický skleník. A právě šatna je místo, přes které se asi reguluje počet návštěvníků ve skleníku. Na naše "vysvoboditele", kteří si vyzvedli své kabáty a číslo po nich bylo k dispozici pro nás, jsme nakonec zas tak dlouho nečekali. Zmiňuji se o tom proto, že když jsme vycházeli a fronta sahala téměř do půlky skleníku, jsem čekající docela litoval. V suchomilné části skleníku jsme se trošku "zaklimatizovali", ne však můj fotoaparát, neb následný přechod do tropické části byl na něj příliš rychlý a chvilku mě trápil svým opoceným objektivem. Vlhkost zde posilují nejen jezírka se spoustou ryb, ale i dva šestimetrové vodopády, vytvářející se spoustou rostlin kolem téměř dokonalou iluzi deštného pralesa. A poslední, chlazená část, je o rostlinách v trošku drsnějším prostředí. Ve všech třech částech byly v přírodních i aranžérských kompozicích orchideje z téměř 150 druhů. Jejich květy přesvědčovaly návštěvníky o jejich "schopnosti" od nepaměti fascinovat člověka svou křehkou krásou. Fakt, nádhera, takže dalšího komentáře netřeba. Vždyť těch pár obrázků mluví samo :-) Celá výstava je doplněna exponáty z výstavy PET Tropicana výtvarnice Veroniky Richterové , Jejím z PET lahví rozličným zvířatům a rostlinám vévodí na vodní hladině plující krokodýl, k jehož zhotovení bylo prý potřeba necelých 200 PET lahví. Po necelé hodině uvnitř skleníku ještě krátká prohlídka v prodejní a poradenské části, kde ceny trošku připomínaly drahotu. Ale i to je to, co k výjimečnosti orchidejí patří. K úplnému zážitku ale ještě něco chybělo. A jelikož ručičky na hodinách neúprostně zamířily ke dvanáctce, bylo jasné, co by to mělo být. Cestou kolem Davidovy sochy z 80 tisíc klíčů volba padla na nejoblíbenější jídlo rodilých Belgičanů, a tedy na restauraci Les Moules. A pověst nelhala. Poté ještě krátká prohlídka velikonočně vyzdobeného Staroměstského náměstí se spoustou vůní linoucích se od jednotlivých stánků. Od svařáku přes grilované klobásy, špízy, šunku, bramboráky, langoše až ke staročeskému trdelníku. Tam se také dalo "poskládat" polední menu, ale už nebylo kam. Tak aspoň trdelníky do sáčku a domů. A když k celkovému dojmu přidám i fakt, že i počasí dnešku poměrně přálo, tak ten přechod zimy do jara neměl chybu.