Ani s energetickou tyčinkou se nechce ven

A někdy ty mrazy vydrží i pár dní

V zimě obvykle mrzne, ale ...

letos si musím přiznat, že ty mrazy nějak nemusím. Na horách minulý týden mi to ještě tak nepřipadlo, byť ranní výstup z auta pod Hromovkou byla docela facka. Když k tomu svítilo sluníčko, nejen, že se to dalo vydržet, ale člověk si ten mráz i docela užíval. Avšak když člověk nic nedělá, vlastně v podstatě jen dělá, tak se ani ráno ani v pozdním odpoledni, byť na chvilku, do mrazu moc nechce. Ty poslední tři dny obzvlášť a že konce aspoň těch silných zatím nevidno, byť prý by měly už příští týden začít polevovat, neb nějaký meteorolog již slyšel švitořit drobné ptactvo. Možná, že to ale bylo spíš právě tím mrazem, jak konstatoval někdo jiný :-)

Sorry, kááámo!

Dnešní ranní jízda do kanceláře za "dvanáctky pod nulou" se nejevila jako problém. Auto vytažené z garáže, všechny silnice vymrzlé a suché, takže po několika minutách jsem už byl na kraji města. Odtud to do centra už tak neubývalo, ale srovnávat jej s obvyklým provozem na pražské Jižní spojce? To rozhodně ne, neb proti tomu to stále byla pohoda a tak jsem se už při pohledu na první semafory v dáli pomalu viděl na parkovišti před firmou. Auta předem mnou díky tomu, že na světlech v dáli naskočila červená a domácí vědí, jak dlouho tam drží, začala zpomalovat, aby  řidiči nemuseli zbytečně brzdit. Najednou mi však zmizelo pravé zadní světlo auta přede mnou a místo nich se ve třetině jízdního pruhu potácel, jak jsem zjistil později, chodec v černém (doslova a do písmene, neb jen obličej z toho všeho černého vykukoval) . V těch pár metrech, co jsem měl k dispozici, se mi ale podařilo strhnout auto do druhého pruhu a zastavit před autem, které tam také dojíždělo na semafory. Štěstí, že tam bylo volno a nic vedle ani za mnou nejelo, neb byť už jsme jeli jen necelých "třicet", bez nějakého toho pomačkaného plechu by se to určitě neobešlo. Nebylo by se čemu divit, neb o tom, že bych v tom fofru se stihl podívat do zrcátek, nemůže být ani řeč. Když jsem zastavil, stáhl okénko a chystal se si "vylít zlost", otočil se na mne, zvedl ruku, pokynul mi, zvolal "Sorry, kááámo" a odkráčel zpět na chodník. Fakt dobrý začátek dne, tak na pořádného panáka! Samozřejmě jen obrazně :-)

Ráno moudřejší večera

Není od věci občas věci nechat chvilku žít vlastním životem a počkat si na ten správný moment, kdy stojí zato do toho vstoupit a konat. A tak, když jsme se ráno probudili a zjistili stav domácích věcí, přišlo vhod, že jsme večer vše nechali tak jak bylo. Stačilo tedy jen málo a vše se vrátilo do původních plánů. Jen s tím rozdílem, že zůstalo u potřeby návratu domů v čase odpolední kávy, tedy kolem 15.00 hod.. A tak žádné dlouhé přemýšlení, všechno z původních plánů podělit dvěma a přeci se do toho musíme vejít. Tak se i stalo - poloviční počet km na cestu autem, poloviční počet km na běžkách a poloviční porce jídla k obědu :-) A jak to vypadalo v praxi? Místo Jizerek to byly Pomezky s vycházkou na běžkách kolem státní hranice - samozřejmě s tím, že jsme měli k dispozici polovinu pro naše výlety na běžkách obvyklého času a oběd dopadl podobně - na Lysečinské boudě u stolu, kde jsme se obsadili polovinu míst, neb aby byl celý pro nás, nesměl by buď být takový zájem nebo nás o dva více. Porce sice nebyly poloviční, ale jelikož zůstalo jen u kysela s půlkou bramboráku, tak i toto vlastně bylo splněno :-) Pravda, lákala místní specialita - kančí se šípkovou a knedlíkem, avšak vidina několika stoupání, která nás ještě čekala cestou k autu, poslala naše chutě do patřičných mezí s tím, že si na to můžeme zajet jindy a aby to bylo co nejblíže, tak třeba do Hájenky v Kersku. Jinak dnes si užily nejen lyže ale i auto, neb posledních 12 km cesty tam a tedy i prvních 12 km cesty  zpět stály za to. Ale zvládli jsme to bez řetězů a aniž bychom nějak překáželi v provozu. Pár rychlejších se našlo, ale vždy bylo dost místa se vyhnout, tak i zde spokojenost, že člověk umí točit volantem i jinde než na D11 nebo Jižní spojce :-)