A abychom tu historii měli "kompletní", dnes jsme ještě zamířili do Syrakus. Pravda, cesta byla trošku delší, ale zážitků jsme si přivezli tolik, že ten pobyt v autobuse je zapomenut. A když jsem psal, že návštěva na ostrově Vulcano byla docela ve slušném tempu, abychom si tam užili od všeho něco, proti Syrakusám to byl ještě klídek, neb tady to bylo opravdu na minutku a když k tomu přidáme italskou pohodu a klídek a skutečnost, že tam kde jsme si vyhlédli, že poobědváme, ve stejném čase dorazilo více takových zájemců, tak jsme do sebe oběd doslova "naházeli", neb nám jej přinesli docela dlouho, a pak vyrazili přes celou historickou část k autobusu, jak utržení z řetězu, abychom stihli odjezd. V polovině cesty jsme ale potkali průvodkyně, takže pak už se tempo přizpůsobilo jim, neb ty to tam znali a měli určitě spočítáno, jak dorazit na parkoviště včas. A taky se tak stalo. Mimochodem opět z jejich strany perfektní exkurs do místní historie se spoustou zajímavostí. Jaké to tu bylo, o tom už vypovídají obrázky. Jen to horko lze zobrazit jen číslem :-)
Baia
degli Dei v překladu Záliv bohů. Samozřejmě
to zde úplně „božské“ nebylo, ale v součtu to tu rozhodně převyšovalo
jak obvyklý průměr tříhvězdičkových hotelů tak i většinu našich očekávání. A když si k tomu ještě přidáme
respekt nad italským temperamentem i trošky takové té rozvláčnosti a
klídku, nic nám zde opravdu nechybělo. Jen s tou wifi by mohli něco udělat, aby člověk úplně neztratil kontakt se světem, zejména když jeho mobil odpočíval na pražském letišti :-) Jídlo zde, které bylo podáváno formou studeného
bufetu v rámci snídaně a čtyřchodové menu, nepočítám-li možnost i polévky, servírovaného spolu s vínem a vodou
k večeři, také nemělo chybu. Ale o tom bude samostatný příspěvek. Ale již
tady možno konstatovat, že jak skladba, tak kvalita neměly chybu a ukázaly nám
i jinou tvář italské kuchyně než pastu, pizzu, ryby a saláty.
