Zase zpátky. Ale na jak dlouho?

Sportovci by konstatovali, že forma se vrátila, já si jen skromně dovolím poznamenat, že konečně tu byl den, kdy na jeho konci lze konstatovat, že ty nedávné časy se vrátily, opět se daří a snad vše funguje, jak má. Čím se to stalo? Hlavně, že z kalendáře totiž zmizela většina termínů na ty pseudozážitky. A s tím jedním zbývajícím? To si už v následujících měsících určitě poradím bez "ztráty kytičky". Výsledkem je tedy i zase poměrně prázdný kalendář značící, že člověk zase "nic nemusí", ale chce, což nelze asi nelze aplikovat na každého. Někdo, aby se něco stalo, musí totiž hodně chtít. A tak se tomu i stalo po delší době dnes. Snad se to povede i těm jiným. On návrat k něčemu, co tu bylo a je dobré či správné, není vždy snadný a jednoduchý. Ranní pohled z okna a ubezpečení, že dnes by to už zase šlo, zapříčinily, že ke slovu letos poprvé přišly i běžecké boty. A hned napoprvé dostaly docela zabrat, neb lesní cesty ještě na řadě míst nestačily vstřebat včerejší déšť. Ale co, dostalo se jim poté potřebné údržby, takže odpoledne se už mohly vrátit na své místo do botníku. A kam že to bylo? Zase na Hrádek. Ale tentokrát to tam bylo bez občerstvení. To třeba někdy příště. Dnes úplně stačila po deseti kilometrech jedna tuba gelu a poté domácí vydatný oběd :-) Když bylo dopoledne téměř po rovině, tak odpoledne měl hlavní slovo žebřík a s ním i  výměna několika kanadských šindelů na střeše pergoly, které poškodilo nedávné povětří. Počasí tomu přálo, materiál byl poměrně "tvárný", takže se to povedlo docela rychle. Jen s tím lepením se muselo počkat až po západu slunce. Čekání si bylo možné "zkrátit" jinými činnostmi, takže s výjimkou odpočinkového odpoledního frappé pod slunečníkem  pokračovala likvidace dalších restů. Na zítra tak zbyl už jen trávník a pak už by měla přijít na řadu horní zahrada, kde i přes tu měsíční krajinu se také začínají objevovat květy. Takže "oplocený" oleandr ani letos nezůstává se svým kvetením sám. Že tu stále chybí odpověď na tu otázku v nadpisu? I já na ni čekám. Odpověď dá ale až jeden telefonát (snad v brzké době), který doplní do kalendáře dva až tři termíny, které dostanou přednost a ovlivní i pár dní kolem nich. Jak moc, se teprve uvidí. Jistotu mají jen běžecké boty. Ty budou mít zase chvilku pauzu. Její konec by měl být dalším "návratem" k něčemu příjemnému z minulosti. Tentokrát ale opravdu hóóóódně daleko a jak věřím, tak i snad i na hóóóódně dlouho, aby si to člověk stihl užít. P.S. Takže odpověď na otázku by mohla být, že čím kratší bude tento zatím "provizorní" návrat , tím dříve by už měl být po nějakém tom pátku ten finální.   Ale nebuďme neskromní, vždyť si to, byť zatím jen omezeně, užívám už teď.

Letošní "zmrzlí" si to nějak popletli.

A asi nejen oni. Místo, aby z obvyklých jarních teplot bylo ubráno někam až pod 0°C, tak asi minimálně o tolik nad ně bylo přidáno. Vydrželo to +/- nějaký ten °C  i po víkendové dny, a ani pro zítřek se prý nemá čekat nějaká změna. A tak víkend byl asi hlavně o tom, aby při tom letošním vláhovém deficitu zahrada zvládla i tato vedra, a my jsme si tam vytvořili podmínky, abychom tam mohli v případě pěkného počasí "vegetovat" v podstatě od rána do večera. Odpolední frappé se tam už přestěhovalo, krb  vystřídal pojízdný zahradní gril, který tu byl minulý víkend  jen "na návštěvě",  a první snídaně před pergolou dopadla také dle očekávání. Jen ten ranní tisk tentokrát chyběl, neb v sobotu to doručovatel v obvyklém čase nějak "nestíhal". Ale zas tak moc se asi nestalo, neb už z většiny sobotních titulků by mohlo být pár nervově labilních čtenářů "na prášky". S příštím týdnem by už ty "normální" zážitky snad měly být v převaze, byť to do konce května ještě bude stále jen "o fous", a po dolní zahradě by už konečně měla přijít na pořad dne ta horní. Zahradní jezírko na to čeká už více než tři roky a pomalu stejnou dobu čeká na "vylepšení" i její květinová část, aby "volně průchozí", myšleno stran Clifa, zůstala jen část kolem plotu a po kamení kolem jezírka. Bude se muset spokojit s tím, že si svou jámu resp. jich několik bude moci vyhrabávat jen v koutě u plotu. Teď sice v tom vedru na to nemá náladu, ale když ji občas na to dostane, tak to stojí za to. P.S. Užitková část zahrady už své oplocení má :-)

Bonsaicentrum aneb kdy že jsme tu byli naposledy ?

Viděl bych to minimálně na tři roky, a navíc to byla návštěva doslova "na otočku", když se mi při sekání trávníku povedlo kabelem shodit jednu bonsaj ze zídky. Štěstí při mně tentokrát nestálo, takže miska skončila na tři kusy a tedy nezbylo než se tam vypravit pro novou. Dnes to sice bylo podobné, když jedna miska nevydržela jarní údržbu, ale tentokrát nezůstalo jen u toho. Jedné bonsaji už totiž byla miska malá a jelikož už tak byla největší z těch, co tu máme, vypravili jsme se tam tentokrát tedy minimálně pro dvě. S tím rozdílem, že jsme si našli chvilku, abychom si to tam opět prohlédli. A rozhodně jsme nelitovali. Už samotná prodejní expozice je krásná, natož některé "větší" bonsaje venku,  které jsou dokonalými zmenšeninami reálných stromů. Byť jsme nakonec "opět" zůstali jen u nákupu těch dvou misek, návštěva zde byla prima zážitkem. Ještě něco jsme si vlastně  "odnesli" - inspiraci pro další pěstování našich bonsají. P.S. A abychom ten zážitek "stylově zakončili", zejména když počasí přálo, první letošní frappé bylo už v kulisách domácí zeleně.

Ale o tom to tady není a ani nebude .....

Byť se mi počet těch tzv. "zážitků" v uplynulých dnech nějak nakumuloval a navíc zůstává ještě pár nevyčerpaných "voucherů" na ještě několik takových či jim podobných. Zmiňovat se zde o nich není ale něčím, co by si člověk přál ani představoval, že by tomu tak chtěl. A tak přestože jsem jich docela plný, že pomalu vytěsňují vše ostatní, uplynulých několik dnů mělo i několik světlých momentů. Za zmínku by stálo třeba to, že  tentokrát nezůstalo jen u čtvrtečního oběda "na plechu", byť tentokrát pozdnějšího,  že jedno milé posezení kousek od hradeckých věží vylepšilo náladu a že teplé počasí už snad probudilo i ty poslední jarní opozdilce na zahradě váhající se předvést v plné parádě. A aby se aspoň trošku probudily cestovatelské plány, připomenulo pár kroků kolem Paříže :-)  P.S. Mimochodem ne každý voucher musí být dárkem. A novinový titulek je většinou jen tím, co v lepším případě má jen upoutat na většinou už za nic nestojící obsah, v tom horším zneklidnit až vyděsit. A že pozitivní zprávy zrovna "nefrčí", o tom žádná.

Máme tu květen a s ním spojený "proud" domácích oslav

A hned druhou květnovou neděli jedna z těch významnějších. Štěpánčiny druhé narozeniny, takže hned první květnový víkend tu bylo veselo. Jak jinak, zejména když počasí přálo, dobrot tu bylo také nepočítaně a kamarádů se tu také sešlo dost. Až občas nebylo kolem pergoly "k hnutí" :-) To hlavně díky Clifovi, který se chtěl s každým družit, až se tak unavil, že v podvečer vzal za vděk svým oblíbeným místem v domě na večerní "meditaci" před odchodem do svého kotce. Tam se ale odebral, až poté, co se účastníci dnešní oslavy rozešli. Ve stejném čase jej následovali i domácí, neb zítra je pro většinu pracovní den. To bylo asi jediné "minus" této nedělní oslavy, ale sobotu tentokrát "obsadil" tradiční Lesní závod. Mimochodem si jej dnešní oslavenkyně také řádně užila. Těch cca 5 km byl docela zápřah, ale dnes už to na ní nebylo vůbec znát. P.S. A přestože naše malá oslavenkyně zatím neocení květinové dary, i těch tu bylo dnes spousta. Vždyť byl Den matek. Takže těch oslavenkyň tu dnes nakonec bylo více.