Jiříkovou pomstou začal další rok

Tím titulkem letošního prvního příspěvku je však myšleno jen jedno z našich hodně oblíbených jídel, samotný Nový rok proběhl v pohodě a v obvyklém duchu včetně odpolední procházky, které ale zrovna moc nepřálo počasí. Netradiční na něm ale bylo právě to, že na svátečním stole byla právě Jiříkova pomsta. Jídlo, které díky obsahu česneku sváteční stůl dosud míjelo. Ale jelikož letošní novoroční oběd byl tentokrát jen ve dvou a byť jej uvozovala novoroční klasika, tedy "čočkovka", již zmíněné jídlo pojaté dnes jako hlavní sice už do ní nepatřilo, ale jako obvykle ňamka. Takže od stolu úspěšný začátek roku . A jak to tak vypadá, tak nejen od něj. To, co přinesou nadcházející dny, na to si dovolím tak trochu vyčkávat. Stejně tak jako ty mé chytré hodinky, které zahájily svou šestou sezónu. Ty se už ale budou muset smířit s tím, že ty evidované výkony možná nebudou už tak pravidelné a zřejmě taky i o trošku nižší. P.S. Prostě se trošku ubírá plynu, aby se dostalo i na jiné aktivity, kterých se nabízí stále dost :-) 

TOP 23 očima několika objektivů

Stejně jako i v několika předchozích letech se mezi poslední příspěvky roku, ne-li přímo jako poslední, řadí příspěvek, kde převažuje obraz. Zda jsou to nové fotky resp. ty již zde opakující se, neb se v některém z letošních příspěvků vyskytly, nebudu v tento čas zkoumat. Rozhodující je, že představují (aspoň pro mne) ty hlavní resp. symbolické momenty právě končícího roku. P.S. Že v něm byly pořízeny i kvalitnější resp. zajímavější obrázky, o tom nemám pochyb, ale do té "třiadvacítky" se prostě dokumentovanou událostí resp. zážitkem, které představují, prostě nevešly. Čímž zároveň říkám, že ten právě končící rok byl opět hodně bohatý, přičemž i letos pár plánů nevyšlo resp. přesunulo se na později či se nestačilo dokončit. 

Co se nepodařilo do tohoto času, to už se letos nestihne

Aneb krátké zamyšlení na samém konci roku podpořené "zeleným obědem" a v očekávání ochutnávání aktuálně připravovaného večerního pohoštění na náš "silvestrovský stoleček". Má-li být krátké, dojde jen na to z mého pohledu nejdůležitějšího. A jako obvykle vztaženo k sobě samému bez toho, co se dělo, děje a bude dít kolem, byť v řadě případů či situací je právě toto, co to mé resp. naše domácí dění významně ovlivňuje. Co asi tomuto a vlastně i části toho loňského dominovalo, byl projekt "3Z", který svými termíny obsadil tři ze čtyř čtvrtletí tohoto roku, aby to ostatní "skákalo" podle nich. Co určitě potěšilo, bylo to, že s posledním říjnovým dnem projekt úspěšně skončil. Což uvolnilo pár pozdržených plánů, aby to ten konec roku trošku vynahradil, byť už ani počasí ani zbylý čas do konce roku tomu moc nepřál. Ale i to dopadlo a každopádně bez ohledu na roční období, povedlo se do něj poskládat poměrně zajímavou mozaiku zážitků. Sice ani letos rok nezačal pomalu již tradičními běžkami pod štíty rakouských třítisícovek, mimochodem ani ten příští tak nezačne, ale prožít pár dnů přicházejícího jara na Madeiře je už samo zážitkem na hodně dlouhou dobu. Podobně tomu bylo s týdnem stráveným na řeckém ostrově Karpathos v netradičním pojetí, tedy jako plně pobytový pobyt bez výletu, či s týdnem v Karlově pod Pradědem s řadou výletů, po kterých byl většinou problém usušit mokré věci, či několika dny strávenými v blízkosti Kralického Sněžníku pod místním mamutem. A takovou třešničkou těch prvních tří kvartálů bylo cappuccino s jablečným závinem v Café Hawelka, které v podstatě uvedlo pěší putování centrem Vídně. Více toho vícedenního už se do kalendáře vložit nedalo, takže ostatní zážitky se už v podstatě vešly do několika hodin. Ale jak se říká, někdy je méně více, takže obsah některých by někdy stačil i na několik dnů :-)  Jedním z těch "půlhodinových" byla předvánoční návštěva v pardubickém Vektoru, ze které jsme si odnesli jen potěšující zprávy. Ale co bych více psal, navíc když příspěvek je uváděn jako krátký. Následující příspěvek to snad už dopoví. Že jsem se tu skoro nezmínil o tom posledním čtvrtletí? Možná proto, že dojmy z něj ještě nedozněly. Možná také proto, že něco bylo jen inspirací do budoucna resp. v lepším případě by to mělo  mělo mít pokračování v příštím roce. Pravdou také je, že v něm bylo i pár opačných zážitků, které by člověk už nechtěl opakovat, ale vzhledem k tomu, že by se něco z toho mohlo "vrátit zpět" (samozřejmě ale ne už v čase, což by ale nemělo vadit), tak i toto "dorovnání" by mohlo být námětem do budoucna, ale ne moc dalekého, aby se nezapomnělo :-)   Každopádně ale i toto bylo vydařené čtvrtletí, o tom žádná. Čtvrtletí plné zajímavých zážitků či nových zkušeností. K plánům na příští rok se ale tentokrát dostaneme až na jeho začátku. Až se v tom hlavním podaří sladit více kalendářů, neb těch již předem známých událostí spojených s příštím rokem je tentokrát trošku více a mají je "v rukou" jiní. A hlavně bylo by škoda je minout. P.S. Na samotný závěr si nechám jedno "pětileté" ohlédnutí a poděkování hodinkám, které mne již pět let provázejí v mém každodenním putování "po svých" , abych aspoň trošku snížil ten nepoměr s počtem kilometrů vysezených za volantem. Za právě  končící rok by se možná dalo říci, že mělo navrch :-)

Barborky si tentokrát daly na čas

Aneb když nemají "nic co napovědět", tak proč to nenechat až na samý  konec roku, že? A to měly všechny předpoklady, když větvičky prošly mrazem ještě před začátkem prosince, byly v doporučené teplotě, dvakrát byly seříznuté a voda se ve váze také vyměňovala pravidelně. Každopádně tu máme již od včerejší noci první květy a jak to tak vypadá, ještě si této vánoční dekorace se živými květy těch dalších pár dní užijeme.

Návštěva ZOO v samém závěru roku

Po překvapivě rychlé návštěvě modré budovy u soutoku Labe a Orlice a stejně rychlém doplnění pečiva na příštích několik dnů v pekárně Sázava už nic nebránilo tomu, abychom se připravili na odjezd do ZOO. Byť nakonec předpověď počasí ani meteoradar zrovna pěkné počasí neavizovaly, vyrazili jsme za téměř jasné oblohy s příslibem, že před Hradcem najedeme na D11 směr Jaroměř a sluníčko už nebude do auta svítit zprava ale zezadu. Tento příslib se ukázal jako zbytečný, neb před Hradcem se obloha nejen zatáhla, ale začalo i drobně pršet. Déšť nás sice provázel při začátku návštěvy ZOO ještě při přecházení mezi několika prvními pavilóny, ale pak už zůstalo jen u té zatažené oblohy. ZOO jsme si opět nejen užili jak co do zážitků se zvířaty, tak i v místním Safari restaurantu. Mimochodem nejen na parkovišti, ale i tam bylo plno, přestože tento čas nabízí omezenější program a počasí opravdu nebylo nic moc. P.S. Aby zítra během další rodinné sešlosti byla na stole i ta očekávaná vánočka, když ta první zmizela jako pára nad hrncem, bylo třeba si zase trošku zaplést :-) A výsledek? Bude to "honička", aby ještě něco vydrželo k zítřejšímu odpolednímu cappuccinu, přestože se tentokrát  upekly rovnou dvě :-)