Bára a její potomstvo - nejsou krásní?

Svítím, svítíš, svítí, svítíme, svítíte, svítí ...

To by asi tak bylo to nejčastější, co bylo v uplynulých sto dvaceti minutách slyšet. K tomu patřilo i několik otázek, jako "Zapálili jste si první svíčku na adventním věnci?," "Nechytil vám věnec plamenem?" apod. K tomu něco veršů a básniček v podání místních předškoláků, něco libých tonů necelé třetiny flétnového souboru Berušky (to víte, nechtěli zklamat více zájemců o jejich vystoupení a také chřipka udělala své), chvilka vánočních melodií v několika skladbách pro trubku a hlavně něco libých vůní od punče až po přinesené ňamky z domácí produkce. To byl závěr první adventní neděle, kdy už skutečně nezvratně strčil svou špičku do pootevřených dveří našich domovů vánoční čas, aby den po dni si ty dveře dále otevíral a pokusil se nás lapit do svých sítí. Dnes nás ale hlavně do svých sítí lapily víly spravující podzemní prameny, neboť (asi trošku i našim přičiněním) přivřeli kohouty a rázem naše čerpadlo ve studni vykukovalo nad hladinu. Byť jsme se na tuto situaci nedávno připravili, asi špatně. Neb klapka vodu z vodovodu do domovního řádu propustila, ale té v cestě čekal ještě jeden ventil a ten nezklamal. Díky tomu, že nebyl déle používán a voda ze studny je poměrně tvrdá, tak si postavil hlavu a my máme značně přistřižená křidýlka s užitkovou vodou. A lepší už to asi nebude, takže nás asi čeká přechod na plný odběr z veřejného vodovodu a studna tak tak zvládne zahradu. Ale nechme vodu vodou a užívejme si chvilku plamenů svíčky a svitu vánočního osvětlení, než jej už za pár hodin nahradí v práci svit LCD obrazovky mého počítače.

Ano, ten svítící bod v dáli, ...

to je vánoční strom ve Hvozdnicích. To si budou moci říci ti, kteří od zítřejšího večera cca do svátku Tří králů nasměrují z vyšších míst Hradce Králové svůj pohled západním směrem. Aby tomu tak ale bylo, třeba ještě to poslední, rozsvítit.Zelený had s kouličkami již obepíná obecní smrk, ty místní hospodyňky, které se rozhodly pochlubit se svými ňamkami a nechtějí si tím "kazit" neděli, už připravují něco na zub a v řadě rodin majících doma předškoláky a školáky (samozřejmě ještě ty "tvárné" a toužící po veřejném vystoupení) se dolaďuje příprava na zítřek. U nás jsou "již sešikovány" jednotky vosích hnízd a úlků. Ne však aby někoho bránily nebo někam útočily, ale proto aby byly zítra nejen na hlavu poraženy ale navíc ještě k jejich větší potupě snědeny těmi vítězi, kterým se podaří nějaké to vosí hnízdo včas zajmout. Toto je asi jediný případ, kdy neplatí Ženevská konvence s právy zajatců :-) Mimochodem, nepřipadají vám jejich šiky podobné terakotové armádě čínského císaře Čchin Š´ Chuang-ti, který po své smrti spočinul v obrovské hrobce v hoře Li-an společně s armádou vojáků, kteří ho měli strážit na jeho posmrtné pouti? Jinak nezbývá než si přát, aby se počasí umoudřilo aspoň na ten čas, neb jak dnešní dopolední mrholení, tak i varování meteorologů před silným větrem, který by měl foukat od neděle do úterý hlavně na východě Čech, to zatím kazí. P.S. A nesmím zapomenout napsat Ježíškovi, třeba mi náš starosta toto přáníčko splní :-)

Nezbývá než zapálit první svíci

Zvyk zdobení adventního věnce není tak starý, jak by se "z první", vždyť konec devatenáctého století ve srovnání s počátky jiných nábožensky založených zvyklostí, není zase tak dávno. Jeho zrodem prý byla snaha jednoho hamburského učitele a kněze udělat radost svým žákům z místního sirotčince. A tak na svátek sv. Ondřeje (30. listopadu) roku 1839 zavěsil v jídelně kolo od vozu ozdobené 23 svíčkami, přesně tolika, kolik zbývalo dnů do Štědrého dne. Tradiční adventní věnec, jak jej známe dnes,tj. se čtyřmi svícemi symbolizujícími čtyři adventní neděle, obalený větvičkami nějakého jehličnanu a ozdobený mašlemi a ovocem ze zahrad rajských, kdy fantazii s meze nekladou, jen třeba v koutku duše nezapomínat, že advent je symbolem střídmosti nejen v jídle, tak aby výslednou podobou nebyl něco, kde hlavní symboly, tj. větvičky jehličnanu a svíce budou to poslední, co bude na věnci patrné. A nejen symboly, ale i jejich barva nám má cosi připomenout. Jedni říkají, že barvou adventu je fialová, tj. dle náboženské liturgie barva pokory a rozjímání, když v poslední adventní neděli se měnící v růžovou, symbolizující naději. Podle jiné tradice mají být svíčky naopak červené a zlaté. Červená jako připomínka Kristovy krve prolité za spásu světa, zlatá jako barva života a vítězství. A teď "babo raď", jak má vypadat ten opravdu tradiční věnec. U nás se to vyřešilo po šalamounsku, aby bylo pro letošní advent od každého něco. A tak od jednodušších, větvičkami jehličnanu obalených a červenými mašlemi ozdobených věnců na domovní dveře, přes ty k "rozjímání" či se symbolikou naděje pro nejbližší rodinu jsme se dostali až k tomu k "domácímu pálení" určenému a náš "letošní zápas o zvládnutí našich plánů" červenými svíčkami symbolizujícímu. A že jsem zapomněl na ten se žlutými svícemi? Pravda, část života a vítězství prožíváme při plnění pracovních povinnosti, proto zlatou nahradila žlutá a šup s ním do kanceláře, byť jeho svíčky zůstanou plamenem netknuty. Důvod prostý - ještě jsme to nedopracovali tak, že bychom v kanceláři museli pobývat i v neděli, kdy tradice pálení svíček na adventním věnci jest. A to vůbec nehovořím, co by na to říkala (řvala) požární sigalizace. Na přiložených obrázcích máte poslední možnost je spatřit všechny pohromadě, neb dnešek je tím dnem, kdy nám "z včerejšího vrhu" zůstanou doma jen dva, aby se ostatní rozprchly po okolí a dělaly radost na více místech. A taky řada z nich po této neděli už bude - jak tradice velí - o jednu svíčku chudší :-)

Christkindlesmarkt 2009, aneb ...

letošní vánoční trhy v Norimberku, které začaly právě dnes v 17.00 hod. . A proč zrovna o nich se na tomto místě a v tomto čase rozepisuji? Jednak proto, že dle mínění turistických agentur pořádajících zájezdy se zaměřením na takovéto akce se jedná (samozřejmě s určitou nadsázkou) o evropskou jedničku a v této kategorii tedy rozhodně stojí za zmínku, a taky (a to hlavně) proto, že letos zvítězila zvědavost připomenout si tu atmosféru, kterou jsem zažil před řadou let při návštěvě Berlína v tomto čase, in natura. Ale už ne jen "nízkým průletem" jednoho náměstí s krátkou zastávkou u vánočního punče, koláčků a klobásky, ale hned strávením prodlouženého víkendu v nějakém větším městě na západ od našich hranic spojeného s návštěvou místních vánočních trhů a zarámovanou prohlídkou místních památek a dalších zajímavých míst. A volba padla právě na Norimberk, kde by si většina našich smyslů i čočka fotoaparátu opravdu mohly přijít na své. Do té doby se ale musíme spokojit s vypůjčenými obrázky ze stránek města a vánočních trhů. Nezbývá než si tedy na příští víkend popřát šťastnou cestu, slušné počasí, příjemný pobyt a hodně zážitků. Nějaký (přesněji jeho popis) určitě skončí i na tomto místě.

Ty kovové neděle už zase klepou na dveře

Kdy? No přece už 29.11., kdy je ta první tj. Železná neděle, přes 6.12. se svou Stříbrnou a 13.12. Bronzovou neděle do 20.12., kdy čas adventní, tj. čas očekávání a těšení se, vrcholí Zlatou nedělí. Byť původní smysl tohoto období se už moc nedodržuje, přesněji řečeno neslaví, nectí či jak je ctěná libost (mj. je to období půstu či střídmosti v jídle), pro většinu je to již čas spojený s blížícími se vánočními svátky a koncem roku. A zejména ten druhý milník řadě z nás moc klidu nepřidá. A tak se svou nabídkou přichází čas adventní. A pokud si jej ještě vylepšíte i nějakým tím věnečkem či věncem se svíčkami (ten vlastnoručně vyrobený potěší určitě nejvíce) a rozhodnete se každou adventní neděli jednu svíčku zapálit, určitě tím nic nezkazíte. Ale jen pokud ten adventní věnec byl vyroben tak, aby hořící svíčka nebyla pro věnec nakonec spíše doutnákem a sváteční náladu na konci neděle tak nevytlačily dojmy z nehlášené návštěvy hasičů. To raději takový věnec nahraďte čokoládovým adventním kalendářem. Pokud budete poctivě vylupovat denně jen jeden kousek čokolády, nemůžete nic zkazit :-) Pozn. Ale jen za předpokladu, že kalendář bude váš, chodit na čokoládičku do kalendářů dětí se nevyplácí a na náladě rozhodně nepřidá:-)

Letos a loni

Letošní konec podzimu je opravdu netradiční, takže se ani nemůžeme divit přírodě, že je z toho "voľaká zmetená", jak by ji asi bylo možno stručně popsat jednou větou. A ne ledajakou - větou majora Terazkyho z Černých baronů. U nás stále nelze ustřihnout zbylé výhony růží, neb další poupě dospělo do plného rozkvětu, u stáleplodících jahod je stále více patrný náběh na druhou letošní sklizeň :-) a že by karásci v jezírku začínali nějak hibernovat, to ani náhodou. Spíš vypadají, že by ještě před zimu něco málo ochutnali. A přestože ani závěr loňského roku se nějak počasím nevyznamenal, rozdíl proti letošnímu je patrný nejen na fotografiích pořízených rok a dva dny od sebe ale i na stavu plynoměru.

Stavba roku

Nevšední zastřešení nového terminálu hromadné dopravy zřejmě rozhodlo o tom, že si tato stavba odnáší tento titul. Ale asi to nebude jen za tu opravdu nevšední ocelovou nosnou konstrukci s membránovou střechou. Zajímavě jsou pojaty i dvě odbavovací haly, prostory pro dispečera a celkové řešení nástupišť s jejich nejbližším okolím. A co teprve když nad terminálem svítí naplno slunce. Čočku pořizující přiložený obrázek sice takové štěstí nepotkalo, ale uznejte, i v kombinaci s těžkými mraky vypadá zajímavě. Asi jen škoda, že se jej nepodařilo postavit dříve. Hradec Králové zůstane určitě tím posledním městem z těch velkých, která budovala své "stánky" pro hromadnou dopravu.

I 16.11.2007 byl podzim

Sice několik dní na začátku letošního podzimu dávalo (aspoň pro ty hory) určité naděje, že by letošní sezóna nemusela začít až napřesrok, ale současná předpověď počasí to tam téměř směřuje. Když ne až napřesrok, tak určitě do těch úplně posledních dnů tohoto roku. A tak pro připomenutí pár obrázků spolu s konstatováním, že značit si do kalendáře nějaký ten čtvrtek na prkýnka v bílé stopě je fakt předčasné. A kdyby nás chtělo počasí přece jen zaskočit, vše je připraveno na rychlý odjezd :-)

Vzkaz nahoru : "Už to můžeš zasněžit!"

Ten, kdo sázel na to, že by domácí soutěž O zlatý rýč, byť podle televizáků nasazena v "prime timu" a jen za pěkného počasí,mohla přilákat nějaké ty diváky, vsadil na špatnou kartu. Nejen že nebyli žádní (nepočítám nepřetržitý dohled sousedovic jezevčice Aidy za plotem), ale i se soutěžícími to bylo opět na pováženou. A tak porota dnešního dne rozhodla, že už nebude soutěž dále prodlužovat a že zbytek už zdolá jediný soutěžící najednou. A to dnes! Vzhledem k opravdu nízkému počtu soutěžících sice nebude možno vyhlásit výsledky a udělit ceny, ale na druhou stranu jediný soutěžící zase ušetří náklady za fitko, kde aby se stejně unavil, stálo by jej to nějakou korunku :-) A tak se i stalo. A jaká bude další soutěž? No přece O zlaté hrablo. Nic vám to neříká? Že nevíte,jaká má tato soutěž pravidla? Nic složitého - udržet chodník od silnice, dvůr a cestu přes zahradu v takovém stavu, aby se člověk při chůzi nepřizabil a autem se bylo možno dostat na silnici. A pozor - zákaz užití jakýchkoli chemických a jiných posypových prostředků! Na rozdíl od soutěže O zlatý rýč se tato zatím těší mezi soutěžícími mnohem větší oblibě. A kolik kol bude mít, to hodně závisí na tom nahoře. Zimu jsme si zatím s ohledem na blížící se první adventní víkend aspoň nasimulovali instalací domácího venkovního osvětlení - rampouchů.

Obloha téměř bez mráááčku ku ku kůůůů

Začínat od konce nebývá obvyklé, ale pro ty, co nemají čas dočítat do konce, je tu souhrnná informace. A to, že téměř nemožné se dnes stalo skutečností a den byl po všech stránkách jako vymalovaný. Do jeho začátku jsem mu sice předpověděl na odpoledne nic moc počasí (podle ranních snímků družice), byť profesionálové předpovídali, že to odpoledne ještě vydrží. A jelikož jim to tenkrát vyšlo a my jsme se ale tímto soukromým odhadem nenechali zviklat k nějakému většímu spěchu, mj. toho si užíváme v posledních dnech zase docela dost, a pustili jsme se do toho "po indicky" - pro ty neznalé to je tak, že co se nestihne, tak se nechá "na indy". A ono se fakt dařilo. Jak by ne, vždyť po většinu dne by nikdo nehádal, že za pár dní pomalu končí podzim. Druhým dílem pokračovaly soutěže O zlatý rýč a kdo přemístí co nejvíce listí na druhý konec zahrady, aby se zlatým hřebem (mimo spousty drobností) dneška stalo věšení venkovní světelné výzdoby. A jelikož i to se povedlo na první pokus a dokonce se vše po zapojení netradičně i rozsvítilo, tak už zbylo jen zkontrolovat aktuální podzimní barvy (růže se stále nemohou smířit s tím, že by už měly přestat kvést a nám se zase nechce ty budoucími květy stále ještě obdařené výhony ustřihnout) a zajít domů na něco teplého do žaludku. A kdyby člověk nelitoval už uklizeného krbu v pergole a přicházejícího chladu po tom, když zalezlo sluníčko, snad tam skončily i ty špekáčky, které nakonec skončily v troubě na grilu.

Vancouver 2010 se blíží

Pod olympijskými kruhy kanadského zimního nebe se na začátku příštího roku odehrají sportovní klání v nejrůznějších sportovních disciplínách. A jak je z materiálů vidno, už si i poradili s logem a maskoty této velké sportovní události. Ale kdyby jim došly zelené kruhy, pár by se jich u nás našlo. Sice jsou trošku "chlupatější", v té době už budou použité, neb v nejbližších dnech poslouží jako základ letošních adventních věnců, které se chystají ozdobit místa u nás či u našich nejbližších, ale to by se nějak narovnalo. Samozřejmě jen u těch, které nezachvátí plamen přeskočivší z adventní svíce :-)

Beaujolais Nouveau 2009

Minulý týden domácí pýcha - Svatomartinské víno z produkce domácích vinařů se spoustou vzorků bílých, růžových a červených vín. Dnes, třetí čtvrtek v měsíci listopadu, je vyhrazen tradici tentokrát francouzského mladého vína, klasického červeného z odrůdy Gamay. To se od dnešní půlnoci rozlévá do skleniček po celém světě. Vždyť tuto tradici převzali na spoustě míst někdy i hodně vzdálených od místa produkce tohoto vína. U nás to sice také chvilku bylo o "božolé", ale návrat Svatomartinské tradice uvedl vše minulé téměř do stavu zapomnění. A že by se ji někdo pokoušel nějak více "resuscituovat", to nevidět. Trošku možná tím, že "přednost" má domácí produkce, a taky asi prý tím, že naše mladé vínko je prý i kvalitnější. Ale to musí posoudit jiní, neb my jsme dnes dali přednost červenému Dornfelderu 2007.

Není patro jako patro

Většina života zatím v přízemí, potom následuje druhé patro a "na bednu se" ještě dostalo páté patro. Poslední dvě díky zaměstnání.Jinak to většinou byla jednorázovka od "šestky" až po zatím nejvyšší pobyt, a to ve "třicetosmičce". Samozřejmě, že to není "čistá postupka", jak by řekli karbaníci, ale moc mezer tam není a pod každým číslem patra se mi navíc i něco vybaví. Z těch nižších jen "trojka" má už hodně neaktuální obsah. A tak jsem zvědav, co přinesou nejbližší dny, neb návštěva "trojky" se mi dostala do plánu a přiznám se, že přemýšlím, co mě tam čeká. Ale asi se není čeho obávat, vždyť "chobotnice jsou ve II. patře",jak zní název oblíbeného dětského filmu :-)

A zase ty sny

Sice opožděně, ale přece jen mi došlo (sláááááva), že má úvaha na téma "zimní sen" se dostala kousek dále, ale chybělo ji to podstatné. Tj. posunout ji od toho jediného "zimního snu" do obecnější roviny toho, o čem to celé vlastně je. Určitě každý máme nějaké ty své sny a platí, že bychom si je rádi někdy uskutečnili. Mít nějaké sny je určitě důležité a jejich splnění (nebo aspoň části z nich) ještě více. Ale jak už to bývá, sen je prostě sen. A tak některé sny jsou splnitelné a některé, bohužel či bohudík :-) zůstanou navždy pouze snem. Proto jak jsem se zamýšlel nad metami, to samé náleží i snům, byť ty jsou většinou obecnější a méně konkrétnější. Ale i k nim se lze přeci dostat přes splnění jednoho či více cílů, ne? A tak člověk v sobě nosí stálou zásobu nesplněných snů, na které se nabízí se zaměřit. Pravda, v paměti zůstávají i ty nesplnitelné, a byť na pozadí je u nich už i nějaká ta poznámka, občas se k nim, byť "přes ně už vlak nejede", člověk vrací. A jak vypadá "zametení si před vlastním prahem"? Ten poslední "zimní", už znáte. Jaké byly vůbec ty první, pro mé okolí nějak zajímavé? Touha být mašinfírou, v jednom z provozovaných sportů "kopat za nějaký dobrý oddíl", spatřit a projít si katedrálu Notre Dame, mít auto značky Opel, projet se lodí po moři, letět Jumbem. Většina z nich v té době naprosto šílených, zbylé po několika či více pokusech pro mě nakonec neuskutečnitelných. Kolem nás ale proteklo od té doby hodně vody a podstatně se změnily (přiznávám,že nejen vlastním přičiněním) i podmínky. A co se stalo s těmi prvními sny? Mašinfíra (strojvedoucí) zůstal snem, v realitě byl ale vlak nahrazen různými firemními týmy a strukturami, na jejichž řízení jsem se podílel. A sportování? To spadlo na občasné rekreační výkřiky v různých disciplínách. Na druhou stranu ale katedrálu a její okolí jsme si patřičně prochodili a užili, Opel Astra nám dobře sloužil téměř deset let, po téměř klidném moři jsme také několik set kilometrů urazili a Jumbo?To hned dvakrát, až mě brněly nohy, když jsem vystupoval. A tak to nakonec vypadá, že se téměř všechno povedlo, že? Vlastní přičinění ale nestačilo. Bez otevření hranic by pro mě nebylo nic. A tak si nyní (byť s odstupem času) můžu říct : „Ten sen se mi v rámci svým možností přece podařilo splnit". A čekat, že se objeví nějaký zajímavý sen, za kterým bude zajímavé se vydat? To by bylo stejné, jako spoléhat, že právě nás s naším "zimním snem" vylosují! Zkusím si raději zase něco vysnít sám :-)

Zimní pohádka v bílé stopě

Mít kluziště před Vídeňskou radnicí jen pro sebe a obkroužit na něm pár kol, nechat si změřit dosažený čas při sjezdu závodní sjezdovky na legendárním Hahnenkammu v Kitzbühelu, vznášet se na křídle vedle zasněžených alpských vrcholů, strávit nezapomenutelný večer na plese ve Vídeňské opeře či poslechnout si Novoroční koncert Vídeňských filharmoniků? Toť byla ta výzva rakouské turistické centrály s tím, že tuto zimu zase splní některá z těch nejtajnějších zimních snů. A tak jsem nezaváhal a do vymezeného rozsahu textu poskládal ten svůj. Pravda, možných tipů byla spousta, ale jelikož to měl být zimní sen, tak jsem se snažil, aby výsledek potěšil maximum smyslových buněk a byl dostatečně otevřený pro realizaci. Vždyť posuďte sami.

Zimní pohádka v bílé stopě

Sluncem zalité široké pláně, zasypané jiskřícími vločkami bílé nádhery a poznamenané jen lidskou rukou zhotovenou stopou mířící za novými zážitky, toť její začátek. A konec? Příjemný pocit z pobytu na čerstvém vzduchu obohacený o spoustu nevšedních pohledů na okolní velikány a umocněný třešničkou z dortu místní pohostinnosti, aby i zbylé smysly nepřišly zkrátka.

Vlastní soutěž včera skončila (díky všem, co mi přispěli svým hlasem) a já věřím, že to nezůstane jen tím snem. Byť v našem plánu na realizaci snu nesmíme zapomenout na "hledání času" :-)

Od pracovních cílů k osobním snům nebo naopak?

Ať tu svou činnost nazýváme jakkoli, vždy je na jejím konci něco, co se dá označit cílem, metou nebo něčím podobně konkrétním. Někdy i abstraktním. Od jednoho až po spoustu různých, od snadno splnitelného až po ty velmi obtížně dosažitelné, od sám sobě stanovených po ty, co jsou nám určené jinými. A právě ty poslední jsou asi těmi, které v posledních letech vítězí na celé čáře. Možná, že to je tím, že člověk něčeho už dosáhl, motivace "ochabuje", zase se to kolem nás na chvilku uklidnilo, drobných cílů je tolik, že se nestíhají "udržovat" atd. A tak je tu opět čas, kdy na mysl přichází "první hodnocení" těch, které nám stanovil někdo jiný. V případě těch čistě pracovních je zájem většinou "zištný" neb za vším je v podstatě přeměna těchto výsledků do odměny. Netřeba tedy, a to z více důvodů, zvlášť zdůrazňovat důležitost potřeby splnění těchto cílů. A jelikož od té doby, co byly vynalezeny peníze, netřeba jen chválit, v případě Homo sapiens nabývá forma poměrně jasných rozměrů. A tady je ta pomyslná linka, jak prostřednictvím splnění těmi druhými stanovených cílů se dají naplnit cíle osobní. Že to obecně platí, o tom žádná, ale že ne vždy to tak dopadá, toť fakt. Někde nejsou zdroje a někde chybí i to, co v podstatě nestojí nic. Ale to není můj případ, tak s vírou, že by to mohlo dobře dopadnout, přemýšlím, co bychom si mohli splnit, byť existuje řada "konkrétních potřeb pro uplatnění pochvaly" bez potřeby zvláštní péče o její realizaci:-) Proč právě takovéto "rozjímání"? V nedávných dnech mě totiž upoutala nabídka rakouské turistické centrály (a Rakousko já můžu) na to krátce popsat svůj zimní sen a zúčastnit se (samozřejmě při očekávání, že takových podobných bude spousta) soutěže s tím, že pokud ten sen bude splnitelný, někomu jej splní. Byť jsme už jednou s nimi měli to štěstí a strávili jsme jako výherci opravdu zajímavý prodloužený víkend pod alpskými vrcholy, abychom se nadchli a od té doby tak trávili část své letní dovolené na různých místech v Alpách, nepředpokládám, že by se mnou popsaný sen takto, tj. výhrou, mohl splnit. Snít je krásné a i důležité, ale většinou s přáním, aby se to splnilo. Na naplnění tohoto zimního snu výhrou v soutěži opravdu nelze spoléhat, ale rozloučit ses takovým snem jen tak? Vždyť je přeci stále ta možnost, že splněním něčeho jiného bychom si jej nakonec mohli splnit a nemuseli bychom k tomu být vylosování z klobouku, byť uznávám, že to by byl úplně ten nejpohodlnější způsob :-)

Loučení s barvami

Podzim už ukrajuje ze své druhé poloviny a jak to tak vypadá, tak už to do nástupu té pravé zimy (snad i s nějakou tou bílou nadílkou) už to s barvami bude hodně jednoduché. Ještě pár dní a vše přemaluje jen zelená a bílá, v lepším případě jen bílá, v tom horším raději ani nemyslet. Byť tato neděle byla jako vymalovaná, ani nová přírodní zimní výzdoba kolem domu (má-li vydržet do příchodu jara) nemůže s výjimkou větviček s červenými plody šípku nabídnout barvy jiné. Ale u nich zůstaneme jen necelé dva týdny. Pak nastupuje advent a k přírodní výzdobě přibude na pár týdnů ještě ta umělá, která už s těmi barvami tolik šetřit nebude.

Třeba vážit slov

Možná to znáte. Když někdo slovně provokuje, "rejpe" nebo do něčeho neustále "šťourá", jedna z nejčastějších reakcí (samozřejmě z těch slušnějších) bývá mírné upozornění "NEREJ!".Někdy (tzn. v určitém ročním období) však nutno velmi pečlivě vážit slova, neboť máte-li u domečku nějakou tu zahrádku s kouskem orné půdy pro pěstování jahod, letní zeleniny a květin, mohlo by se vám stát, že to "provokatér" nepochopí jako odpověď na jeho "rejpání", přidá si před vaši odpověď slůvko "LETOS" a napřesrok, až se na zahradu vrátíte, tak zjistíte, že půda vypadá tak, jak jste ji na začátku podzimu po sklizni opustili. A s tím žádný zázrak opravdu nenaděláte:-)

Místo bílého koně přehlídka chutí

Svatý Martin na bílém koni ve středu 11. listopadu dorazil. Ale jen někam opravdu hodně vysoko, aby teplé počasí v dalších dnech nakonec i z těchto míst stejně novou sněhovou pokrývku vyhnalo. Doufat, že na dnešní rodinné svatomartinské posezení tomu bude jinak, bylo pošetilé. Vždyť do odpoledne byla sobota krásným slunečným a poměrně i teplým dnem, takže symboliku svátku sv. Martina resp. oslavy konané v nejbližší víkendový den, tj. prvního sněhu, převzala pro letošek první sklenička Svatomartinského vína spolu s dokřupava vypečenou svatomartinskou husičkou. Mladé vínko, dvě husičky a svatomartinské rohlíčky - to přece zní dobře, ne? Už samo přečtení vyvolává příjemné asociace. A co teprve skutečné provedení. A byť zdolat všechny ty dobroty nebylo snadné :-), "posádka" kolem stolu to zvládla. Pravda, doktorka Kateřina by z nás asi radost neměla, ale jednou v roce při takové příležitosti nelze nepřimhouřit obě oči. A vlastně, vždyť to zase taková bomba nebyla a určitě na tom lze najít i nějaké ty plusy. Třeba Francouzi z oblasti, kde se pravidelně konzumují husičky, mají nejméně srdečních příhod v Evropě. Vím, dvě husičky zázraku nečiní, ale člověka to hned uklidní :-) A když se navíc k chuťovým zážitkům přidá i pohoda, tak to bylo takové příjemné zastavení. Snad i ta "výslužka" poslaná těm, co se dnes nemohli zúčastnit, trošku tuto dnešní pohodu připomene i u nich doma. Podzimní počasí moc radosti nepřináší a tak takovéto zastavení se před blížícím se adventem, za kterým už následující vánoční svátky následované posledními dny tohoto roku, pomůže ten podzimní čas lépe prožít. A další plány na jeho zdolávání? Ty jsou už spojeny s adventním časem. Ale pokud se do té doby ještě "něco šustne kolem", tak třeba bude něco dříve. P.S. A ani kosti nepřijdou nazmar, zítra si na nich pochutnají sousedovic hafani. Pro ně to bude spíš jen taková malá ňamka na zamaštění tlamy :-)