Máme půlku února a jak se tak koukám na datum posledního příspěvku na domácí drbně, tak zjišťuji, že uplynula pomalu půlka měsíce a zde NIC. Jinak je to ale s její aktuálností, neb na ní se v podstatě nic nezměnilo. Počasí čím dál tím stejné, na dotazy, zda už jsem letos byl na běžkách, neodpovídám, a kromě několika "úniků" z pracovních aktivit (nepočítám-li povinný spánek :-), nadále nic moc zajímavého. Na druhou stranu ale uplynulé dva týdny by mohly být signálem, že by po těch na zážitky hubených týdnech mohly přijít zase nějaké ty "tlusté". A kde jinde s nimi začít než tam, kde jsem "pečenej, vařenej" :-) Dnes je ten správný den. Na závěr ještě dodám, že mě mimo nich mě do těch schodů, co se objevily přede mnou, tentokrát určitě bude provázet jedna z památných hlášek českého kultovního filmu Marečku, podejte mi pero. A to ta, jak Jiří Kroupa st. říká : "Podívejte se, i kdybyste mě rozkrájeli na takovýhle nudličky, tak mě do žádný školy nedostanete". A já to vylepšuji tím, že nudličky jsou ještě moc velké, u mě to budou buď kostičky na jemno nebo lépe, "dvakrát umleté", viz poslední k tomuto příspěvku přiložený obrázek.
Žádné komentáře:
Okomentovat