V podstatě odpověď na jednu z hlášek kultovního filmu Vesničko má středisková charakterizuje, čím se dá trávit jedno víkendové dopoledne, jen co se rozplynula mlha. Ne že by na sloupek bylo třeba nějak zvlášť vidět, ale spíš, že bylo ještě dost brzo ráno, aby "opatrné bourání" s cílem zachovat tvárnice již upravené na míru namontovaných vrat. Vše s pomocí kladiva a dláta, což znamená, že pracovní úsilí je docela dost slyšet kolem. Proč se tak stalo? Dlouhá historie, ne zcela správná stavební technologie, takže díky nedostatečné výztuži se sloupek při otevírání vrat částečně pohyboval kolem osy a navíc díky nízkým základům se k tomu přidal pohyb i nahoru /dolů podle stupně promrzání terénu. Navíc těm umělcům, co montovali vrata, "fundovaným vrtáním" jedna z kostek ve dvou místech praskla. Byť se to nějak opravilo a byla slevička, léty používání už drobné opravy problém neřešily, takže radikální řešení. Teď dolů, příští týden nové základy a až si to sedne, se vrátí kostky do pevnější konstrukce, aby je pak následovala vrata. Snad to vše do příchodu zimy správně vytvrdne a vrata i v zimě budou zase plně funkční. Je na to celých deset týdnů :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat