Při ranním odjezdu sice padaly poznámky typu, že "dnes má dokonce někde sněžit", resp. dotazy, co tam v tom dešti hodláte dělat, ale my jsme své plány nezměnili. A byť čím více jsme se blížili ku Praze a stále častěji se zapínaly stěrače v autě, nál\da zůstávala dobrá. A pak to přišlo. Kolem posledního výjezdu z D11 před Prahou, kde obvykle přichází na cestě do práce občas smůla spojená se vznikem kolony, tak jakoby se dnes vše otočilo a odtud už se začalo postupně vyjasňovat, aby při výstupu z parkingu v Rudolfinu už bylo nebe většinou modré. A tak už nic nebránilo (dokonce s deštníkem zanechaným v autě) absolvovat "malý pěší okruh". Přes Mánesův most, Malou Stranou na Karlův most a pak kolem Salvátora uličkami Starého Města na Staroměstské náměstí a odtud zpět k Rudolfinu. Tam už na nás čekalo auto, abychom přejeli na Florenc a v Café Imperial strávili příjemný čas v rámci sobotního oběda. Že to opět nemělo chybu, svědčí fakt, že si dojmy nechám do dalšího příspěvku. A po obědě přišel na pořad hlavní cíl dneška, Michelské schody a jejich okolí. Tedy hlavně vzpomínky na dobu, kdy to tady vypadalo úplně ale úplně jinak, resp. kdy tu stála původní zástavba a kolem byly jen louky. A byť odpoledne si s námi počasí tady už trošku laškovalo, tedy zesílil vítr a obloha se zatáhla, u toho to nakonec ale skončilo. Takže i odpolední část, shodou okolností pár desítek metrů od mé pražské kanceláře, jsme absolvovali opět bez deštníku. Co říci na závěr? Z ohlasů "účastníku zájezdu" soudím, že se dnešní návštěva Prahy povedla. Za sebe mohu jen dodat, že i já jsem rád, že vše klaplo snad ještě víc než jsem si ještě ráno nějak představoval. Takže jako "agentura" nekončíme a kam to bude příště, o tom můžeme začít přemýšlet.
Při ranním odjezdu sice padaly poznámky typu, že "dnes má dokonce někde sněžit", resp. dotazy, co tam v tom dešti hodláte dělat, ale my jsme své plány nezměnili. A byť čím více jsme se blížili ku Praze a stále častěji se zapínaly stěrače v autě, nál\da zůstávala dobrá. A pak to přišlo. Kolem posledního výjezdu z D11 před Prahou, kde obvykle přichází na cestě do práce občas smůla spojená se vznikem kolony, tak jakoby se dnes vše otočilo a odtud už se začalo postupně vyjasňovat, aby při výstupu z parkingu v Rudolfinu už bylo nebe většinou modré. A tak už nic nebránilo (dokonce s deštníkem zanechaným v autě) absolvovat "malý pěší okruh". Přes Mánesův most, Malou Stranou na Karlův most a pak kolem Salvátora uličkami Starého Města na Staroměstské náměstí a odtud zpět k Rudolfinu. Tam už na nás čekalo auto, abychom přejeli na Florenc a v Café Imperial strávili příjemný čas v rámci sobotního oběda. Že to opět nemělo chybu, svědčí fakt, že si dojmy nechám do dalšího příspěvku. A po obědě přišel na pořad hlavní cíl dneška, Michelské schody a jejich okolí. Tedy hlavně vzpomínky na dobu, kdy to tady vypadalo úplně ale úplně jinak, resp. kdy tu stála původní zástavba a kolem byly jen louky. A byť odpoledne si s námi počasí tady už trošku laškovalo, tedy zesílil vítr a obloha se zatáhla, u toho to nakonec ale skončilo. Takže i odpolední část, shodou okolností pár desítek metrů od mé pražské kanceláře, jsme absolvovali opět bez deštníku. Co říci na závěr? Z ohlasů "účastníku zájezdu" soudím, že se dnešní návštěva Prahy povedla. Za sebe mohu jen dodat, že i já jsem rád, že vše klaplo snad ještě víc než jsem si ještě ráno nějak představoval. Takže jako "agentura" nekončíme a kam to bude příště, o tom můžeme začít přemýšlet.
Žádné komentáře:
Okomentovat