Praha stála a ani nebylo třeba pomalých taxíků

 Ráno jsem asi byl u někoho tam nahoře v přízni, neboť se mi podařilo ranní cestu autem do pražské kanceláře zvládnout v obvyklé pohodě, resp. s minimálním zpožděním. Myšleno  proti obvyklému průměru. A to v řádu jednotek minut. Chvíli potom, co jsem zaparkoval auto, se doprava jak na příjezdu, tak i uvnitř Prahy téměř zastavila. A vůbec nebylo třeba, aby na silnice vyrazili se svou pomalou jízdou někteří místní i přespolní taxikáři J A jak bylo vidět, tato přízeň mne neopustila po celý den, přestože venku (zrovna ve chvíli, kdy jsem v areálu přecházel mezi dvěma budovami) zhoustnul déšť tak, že před začátkem jednání bylo nejprve třeba aspoň trošku uschnout. Přeci si nenamočím deštník, který vozím pro případ deště v autě J  Prostě jsem si jen řekl, že v tu chvíli padalo štěstí, aby to nakonec bylo i předzvěstí odpoledních, sice očekávaných ale svým obsahem dost překvapivých zpráv, které daly odpověď na část v tuto chvíli otevřených otázek. Se zbytkem, aby z toho bylo do konce roku kompletní řešení, si už budeme muset poradit v našem „malém týmu“. P.S. Byť určité zklidnění, ale naskýtá se rovnou otázka, na jak dlouho v těch téměř permanentně probíhajících změnách to bude.