Písek, aneb co jsme neobešli, to jsme viděli shora

Po ¾ hodině jízdy jsme zaparkovali přímo pod kostelem Narození Panny Marie v Písku, abychom si zde upravili náš program tak, abychom se ke vstupu do kostela, vedle kterého je vstup na jeho hodinovou věž, vrátili na třetí hodinu odpoledne, neb na tento čas jsme měli rezervaci vstupu na věž. A kam jinam směřovat první kroky v Písku, než k místnímu kamennému mostu, kterého nezbývá než obdivovat, neb když si člověk přečetl, jak zde řádila v r. 2002 povodeň, kam až sahala a co vše bylo kolem, a on vydržel! A když jsme zjistili, že blízko něj je možno na chvilku i usednout a doplnit kofein, nebylo co řešit a kochání se mohlo pokračovat vsedě do té doby, než bude potřeba zařadit zpátečku a kolem královského hradu se vrátit ke kostelu a z jeho věže se na vše podívat i  shora. Prohlídka věže byla s průvodcem, neb místní podmínky jsou trošku specifičtější, takže to nebylo jen o výkladu, ale také trošku i o „dohledu“. Pak už následovaly úžasné výhledy, hlavně jižním směrem na Šumavu. Na sever sice bylo vidět stejně :-), ale okolní kopce trošku „zacláněly“, aby bylo možno vidět dále.  Na ochozu jsme pochopili, proč má sem vstup najednou jen max. 10 návštěvníků. Ochoz je malý, sám o sobě úzký, navíc ve dvou místech ještě užší (41 cm), takže úplně stačí si to tu prohlížet a posunovat se kolem v tomto počtu. Po sestupu a otevření dveří na náměstí to byla taková menší facka, neb z poměrně chladného vnitřku věže najednou 41°C na teploměru na sluníčku. Takže jsme vyvětrali auto a řekli si, že toho dnes bylo dost a vyrazili zpět na zámek.