Jak jsem již naznačil v minulém příspěvku, úterý byl "výletním dnem" do Prahy. A tentokrát jsem si to uspořádal tak, abych těch pár tradičních obrázků stihl pořídit ještě před tou hlavní schůzkou, na kterou jsem mířil do jedné z kaváren v obchodním centru Westfield na Chodově, kam mě mělo z centra, kde to bylo o těch obrázcích, potom dopravilo metro. Že na těch obrázcích není moc lidí, to neznamená, že zase začal řádit covid-19 resp. nějaká z jeho mutací, ale že bylo ráno :-) Dopadly nejen obrázky, ale i ta schůzka, tak jsem byl rád, že jsem si po těch necelých dvou letech mohli některé věci říci a hlavně upřesnit. Po jejím skončení jsem tam odolal svodům shoppingu a kombinací metro, tramvaj, telefon, tramvaj, metro, tramvaj, tramvaj zvládl v Praze vše ostatní, abych po poledni, kdy jsem přemýšlel o nějakém místu na oběd někde u Vltavy, jsem se nejprve podíval na dopravu zpět. Když jsem zjistil, že přímý bus jede z Florence za 10 minut a Prahy už jsem měl nějak dost, padlo rozhodnutí, že se jede domů a oběd bude "pozdnější". Vždyť tomu není tak dávno, co jsme obědvávali ve tři odpoledne našeho času. Tentokrát to sice bylo ještě o chvilku déle, ale nakonec i to nějak dokumentuje, jak jsem to s tou Prahou měl a asi i to tak zůstane. Dalo by se to říci stručně, v podstatě jen to nezbytně nutné a pak pryč :-) Jen to nezbytně nutné však postupně dostalo jiný smysl. Tedy trošku se pokochat historií, přidat něco málo z přítomnosti a doplnit o nějaký drobný zážitek. A ten jsem jsem si přivezl nejen v podobě dobrého pocitu z jednoho odstraněného "dluhu", ale i z toho, že se tam povedlo i to vše ostatní plánované.
Žádné komentáře:
Okomentovat