Martin tentokrát na koni opět nepřijel, takže ranní cesta do Pardubic proběhla „bez zpoždění“ a jen s tím rozdílem, že místo vlaku byla náhradní doprava busem a místo polední ochutnávky svatomartinského menu se sklenkou svatomartinského vína v ruce, tedy určitého tréninku na zítra, byla jen kuřecí rychlovka z fastfoodu. Nejen díky finiši při výstavbě dvoukolejky od Stéblové do Pardubic, to k tomu busu. Po doplnění obsahu „bílé elektroniky“ a schránky na pečivo a po malém vylepšení interiéru bytu o pár živých květů jsme si po příchodu do nemocnice už jen chvilku počkali na dokončení propouštěcí zprávy a po obdržení řady dobrých rad a doporučení a po vyzvednutí nových, účinnějších a hlavně lépe fungujících léků jsme převzali pomyslné otěže péče, na jejímž nastavení začínáme pracovat. V sobotu ta otočka na tradiční rodinnou sešlost dopadla. Jsem moc rád, že jsme se sešli, byť už vlivem různých okolností, v určitém „oslabení“, ale zůstali této tradici věrni i jako v podstatě základnímu termínu pro setkání naší blízké rodiny v roce. Že všem chutnalo, asi netřeba zdůrazňovat. Někteří stihli druhou porci hned večer, za mnou dorazila druhý den, abych si ji také užil. Prostě v neděli se v v Pardubicích včerejší oběd zopakoval. Sice už jen ve třech, ale s těmi nej mého života. Zde už to bylo samozřejmě trošku „klidnější“, zejména když vše v podstatě bylo připraveno už ze včerejška. Po obědě jsem se stihl i na pár minut cestou do Kauflandu a zpět vyvětrat, takže i na nějaký pohyb po skvělém obědě vyšel čas. A něco opět i k tomu hlavnímu. Zítřkem bychom se mohli v tom našem zjišťování a pečování zase posunout o kousek dopředu, takže určité „bilancování“ plánované tak po týdnu zkušeností už teď začíná vypadat poměrně nadějně. A to z více pohledů. P.S. A že se těch pár dní nemálo propsalo do mého nazírání na to všechno kolem, zejména co do důležitosti, urgentnosti atd., tedy do oblastí, které si stále ještě v sobě nesou nějaké stopy z mého posledního pracovního působení, o tom není pochyb.
Žádné komentáře:
Okomentovat