Sdělení, které patří mezi jedny z těch nejčastějších. V tomto případě ale nešlo o hodinu půlnoční, nýbrž polední, což této formě tohoto sdělení už dává jiný punc. Přesněji řečeno je většinou slyšet v provedení "Do oběda doma!". Každopádně obě už jsou určitou nostalgickou vzpomínkou, neb aby zase mohlo být slyšet to první, tak to už by nás mělo minout, zvláště když si připomenu, při jakých příležitostech to zaznělo, toho druhého v tom pravém smyslu se možná ještě dočkáme někdy o prázdninách. A určitě nebude mít na konci vykřičník. Tak proč se objevilo v titulku dnešního příspěvku? Tomu se asi dá říkat něco jako okamžitý nápad. Stačil jeden pohled na hodinky, pak z okna a myšlenka, že by byla škoda, když už venku máme po delším čase bílo, nespojit myšlenku na vyvětrání se s pořízením pár obrázků, které ještě nemám. Ano zámek Hrádek u Nechanic v bílém mi za ty roky navštěvování chybí. A když jsem si spočítal, že do času, kdy se obě ručičky na hodinách potkají na čísle dvanáct chybí cca doba, za kterou bych se měl ze zámeckého parku vrátit domů rychlejší chůzí, nenapadlo mě nic jiného, jak si ten cíl zformulovat. Říci jen, že s obědem se nečeká, nešlo, neb když jsem si jej měl zároveň uvařit, nešlo. Mimochodem na "obrátce" jsem si říkal, že by to dnešní vaření šlo "obejít", a tu trasu místo přes Těchlovice zvolit přes Libčany a v místním Gastromu si něco vybrat z tradiční nabídky sedmi jídel, ale nakonec z toho sešlo a vše bylo dle původního plánu. tedy přes Těchlovice a s doplněním energií až doma. Ne proto, že bych si z nabídky nevybral, ale proto, že by byla škoda nevyužít nápad, co si udělat k obědu sám. A ještě třeba dodat, že to tentokrát bylo s vysokými trekovými botami na nohou, neb jsem díky ranním mrazíkům chtěl vyzkoušet obejít Radíkovice a navázat rovnou na lesní cestu pod zámkem. Nápad dobrý, ale nějak jsem si neuvědomil, že ten Radíkovický potok může být tak široký a na jeho překonání třeba použít most. A ten byl až v Radostově, takže z úmyslu zkusit, zda jde ještě více zkrátit cesta od nás na Hrádek, se z toho stala jedna z nejdelších a díky její značné části po poli, které zase tak moc promrzlé nebylo, i nejnamáhavějších. Ale co, nakonec cíle bylo dosaženo, obrázky, byť tentokrát se zataženou oblohou, se povedly a přidal se k tomu i nápad na zopakování, pokud by se k tomu sněhu obloha otevřela. Mimochodem v sobotu a v neděli má místní kavárna Anny z Harrachu otevřeno, takže by to mohlo být jen o procházce v parku a návštěvě kavárny, když by tu větší část trasy zvládlo tentokrát auto. A určitě by to bylo po silnici, takže by se pneumatiky na rozdíl od bot nemusely čistit od bláta :-)) Teď zbývá ještě dodat, že ani cesta zpět nebyla bez fotozastávky, když si obrázek cestou v Těchlovicích doslova vyžádal jeden místní bělouš. Ale že by chvilku postál, abych mu mohl udělat fotku ve formátu na cestovní pas, to ne. Čekat se mi na to, až se uráčí chvilku postát, se mi nechtělo, tak to má "v pohybu". Pak už zbývalo, doslova jen "po čuchu", projít kolem místní výrobny sušenek a poté už jenkolem lesa dorazit domů. Pohled na hodiny říkal, že cíl byl splněn vlastně dvakrát, takže nejen návrat do stanoveného času, ale mohl by se stihnout i oběd. Což se nakonec i stalo a po něm a chvilkovém odpočinku s Clifem na zahradě vznikly i tyto řádky. Tentokrát s dobrým pocitem, že k jejich napsání vedl zážitek, který byl spojen s prvním větším letošním rozpohybováním se :-) P.S. Doprovodné obrázky pocházejí z několika předchozích dnů, kterými s táhla společná nit se vším, co bylo ještě třeba udělat pro dokončení včerejšího "stěhování" mamky z Vysokomýtské nemocnice do péče AH Lázně Bohdaneč.
Žádné komentáře:
Okomentovat