Došlo totiž na to, že už to na tomto světě bylo nad Clifovy síly a on i přes jeho statečný boj o život nakonec podlehl zákeřné chorobě. Já jsem sice asi ten poslední z těch všech jeho nejbližších, který by se k tomu měl rozepisovat či jinak vyjadřovat, přesto na tomto místě pár řádek přidám. Proč tomu tak bylo? Musím totiž přiznat, že jsem zpočátku nebyl úplně nadšený z toho, že se tu před necelými deseti lety objevil. Hodně pod vlivem toho že, byť před drahně lety, jsme tu měli beagla Bena, který měl podobný osud jako Clif s tou zákeřnou nemocí, ale navíc k tomu přibylo, že jsme se mu nemohli věnovat tolik, kolik by si asi přál či si ke svému temperamentu zasloužil. A tehdy jsem si řekl, že další pes nebude, pokud by nebylo zajištěno, že se mu bude možno plně věnovat. To nakonec naštěstí u Clifa nenastalo, takže i přes občasné "výstřelky", kdy nám připomenul, že jej život opravdu hodně baví, jsem se snad od jeho vzetí na vědomí přes naše první společné zážitky stal někým, koho snad nakonec i mohl po nějaké době považovat za svého kamaráda. Já jsem si jej nakonec spojil nejen s procházkami po okolí, asistencí při jakékoliv činnosti na zahradě nebo na dvoře či v poslední době i jeho "dohledu" při občasném hlídání Štěpánky. Těch necelých deset let prožitých v jeho blízkosti už zůstane v paměti nejen proto, že u řady zážitků, činností, míst atd. byl Clif tím, kdo byl tím středobodem pozornosti. Připomínkou pro mne bude i obvyklá trasa naší společné vycházky z časů, kdy byl Clif v plné formě, a kterou jsem si dnes pro sebe nejen připomenul, ale rovnou i pojmenoval jako "Clifova pětka". Bohužel, ale vše směřuje k tomu, že kousek z ní, tedy těch cca 400 m z Haldy k silnici, se po postupné likvidaci třešňového sadu brzy změní v pole, takže tudy to již nepůjde. Ale ať to nakonec bude tak či onak, v paměti těch několik stovek kilometrů spolu absolvovaných určitě zůstane. P.S. Stejně jako těch jeho pár "vylomenin". Takže děkuji za všechny společné zážitky a odpočívej v pokoji, Clife.
Žádné komentáře:
Okomentovat