A přidám k tomu navíc, že paní sedící u sousedního stolu při včerejší večeři v pražské restauraci Ginger&Fred, která trošku předpověděla její "následek" i pro nás, když konstatovala, že čeká dieta až do úterý, jsme dnes večer museli dát za pravdu. Zejména když my jsme ten včerejší základ ještě vylepšili při dnešní cestě z Prahy polední návštěvou pivovarské restaurace v Poděbradech. Tímto konstatováním se ale tento příspěvek vlastně dostal až nakonec dění v posledních dnech. Ale jelikož toho bylo více, co by mohlo stát za zmínku a doprovázejí to i přiložené obrázky, vrátím se v následujících řádcích "na začátek", který se potkal s koncem tentokrát lehké chřipkové virózy, takže nic nebránilo absolvovat i víkendové plány, kterým ještě předcházela krátká návštěva Pardubic s posledním doladěním všeho potřebného před středečním "stěhováním" mamky v Vysokého Mýta do Lázní Bohdaneč. Když se vše známé potvrdilo, další čeká ještě na první dva pracovní dny nadcházejícího týdne, nic nebránilo v sobotu vyrazit do Prahy. Nejen proto, abychom si toho dne s Tomíkem maximálně užili, padla volba oběda "do krabice", neb v nedaleké Allegrii jejich pizza prostě nemá chybu a když je možnost, tak proč ji opět nevyužít. V podvečer jsme se svěřili pražské MHD a pomalu již tradiční kombinací busu č.188 a tramvaje č.22, když míříme do centra, jsme tentokrát zamířili na Karlovo náměstí, ze kterého už to bylo jen pár kroků do Tančícího domu, kde v 7. patře čekal rezervovaný stůl a další z nevšedních zážitků od místního personálu v kuchyni i při obsluze. Přiložené obrázky je sice přibližují, ale aby to bylo úplné, musely by u toho být i ty chuťové vjemy. A že ty tentokrát byly hodně bohaté a taky zajímavé. Třeba jak takový gel ze spálené cibule dovede ozvláštnit chuť servírovaného rybího filetu či třeba jak intenzivní chuť měla polévka ze sušených hříbků. Vše doplnilo i skvělé vinné párování i výhledy přes okno a pak i z terasy na Vltavu a okolí od Vyšehradu až pod Pražský hrad. To jsme si prohlédli i při večerní cestě zpět, kdy jsme tentokrát zvolili přiblížení tramvají na Staroměstskou. Na to, že už bylo dost večer, tak jsme s cestou zpět, pro kterou jsme volili opět MHD, měli docela kliku. Neb ani na navazující metro, ani pak na bus č. 154 jsme téměř nečekali, takže cesta zpět mi připadla, jako bychom jeli s té denní špičce, kdy jsou v dopravě minimální intervaly. Nedělní dopoledne bylo nejen o dalším "seznamování se" s Tomíkem, aby za necelé dva týdny jsme jej na pár dní přivítali u nás, ale trošku i o TV, kde běžel přenos z ČEZ Jizerské 50, abych si trošku připomenul i svůj zážitek z jejího absolvování před pár roky. Mimochodem, Luboši, gratuluji k absolvování další "padesátky". A pak už sbalit věci, sednout do auta, zastavit v Poděbradech na parkovišti u zámku a v nedaleké pivovarské restauraci "zvládnout" poslední větší příděl kalorií pro tento víkend :-) Ani zde volba nezklamala, navíc jsme měli i kliku, neb chvilku poté, co jsme si objednali, se restaurace docela zaplnila. Cestou k autu a poté i přes město se mi připomenul ještě ten rok zde strávených mých studií a aby to bylo úplné, na kruháku za městem jsem místo odbočení na dálnici pokračoval rovně a tak si připomenul i dřívější cestování odtud po státní silnici na Hradec Králové. Změnilo se "jen" to, že na rozdíl od těch let je zde téměř minimální provoz, takže doma jsme byli jen o cca 5 minut později, než bychom jeli po dálnici. Odpoledne bylo už jen o obvyklém cappuccinu o třetí a v mém případě ještě o čaji o šesté, aby tím skončil "víkendový příjem". Ten ale měl kromě zážitků ještě jednu výhodu, totiž nabídku pro náš výběr vymyslel a uvařil někdo jiný, což pro zítřek už platit nebude :-) Navíc bude-li přát počasí, přijdou na řadu první letošní aktivity na zahradě, tentokrát s pilkou v ruce za účelem dokončení úprav před pergolou. Prořez jedle na horní zahradě bude následovat hned poté, ale dojde na něj asi až ve druhé půlce týdne, neb kalendář na úterý a středu hlásí "téměř obsazeno" a čtvrtek je zatím brán jako rezerva, pokud ve středu se něco objeví k rychlému řešení. A jelikož se náš prázdninový kalendář pomalu upřesňuje i pro možnosti společných pobytů s vnoučaty, když pro Tomíka, Áňu a Štěpi už možné termíny máme, tak můžeme pomalu začít hledat, kam to letos bude. Na termín s Ali, která toho na prázdniny má opravdu hodně, si sice ještě chvilku počkáme, ale začít hledat, kam by to mohlo být, můžeme i v tomto případě. P.S. A nesmí se taky zapomenout, kam zamíříme my poté "za odpočinkem" :))
Žádné komentáře:
Okomentovat