Den, na jehož konci bylo jedno docela velké "kdyby". Tedy, že kdyby mi ráno někdo řekl, že i když ráno vyrazíme v takovém čase, abychom tam přijeli buď hned na otevření nebo pár minut poté, že domů dorazíme v čase, kdy býváme obvykle už po večeři, to bych fakt nevěřil. Ale stalo se, dorazili jsme tam pár minut po otevření a areál jsme opouštěli pár minut před uzavřením. Opravdu moc nescházelo, abychom odcházeli v doprovodu pořadatelů uzavírajících jednotlivé atrakce. Takže rozepisovat se o tom, že si to tam Štěpi užila, by asi bylo zbytečné. Spíš je potřeba dodat, že jsme si to na řadě míst, zejména v podzemních tunelech a na některých adrenalinových překážkách, užívali s ní. Že tam bylo docela plno, to nepřekvapilo. Ale už v poledne, kdy se to rozptýlilo do spousty míst s nějakou tou ňamkou, a pak s přibývajícím časem a stoupající venkovní teplotou, už to bylo na většině míst volnější. Kromě vodního světa, kde s přibývajícím časem tomu bylo opačně. A půl hodiny před uzavřením už to tam bylo jako na nějaké italské pláži. Doslova hlava na hlavě, neb asi každý se chtěl před cestou domů po tom horkém dnu aspoň trochu osvěžit. Všechno jsme tam sice nevyzkoušeli, ale vlastně vyzkoušeli, neb ten tankodrom a vojenský vláček už pod tento zábavně-naučný park nepatří, ale kdyby nezavírali, tak na řadě míst bylo ještě repete. Únava přemohla Štěpi po pár kilometrech jízdy domů, ale když jsme tam dorazili, už bylo jasné, že o prázdninách by to chtělo se tam podívat ještě jednou. Ale tentokrát už to bude s jiným doprovodem, aby si tu spoustu zážitků s ní užili i další.
Žádné komentáře:
Okomentovat