Jak napovídá titulek příspěvku, počasí i podmínky přály a časově to vypadalo, že by se toho mělo stihnout v tom "časovém okně" více, než to, co jsem si na to dnes vymezil. Takže místo obrátky u Plešného jezera následovalo pokračování na vrchol Plechý. Jestliže až k jezeru to stoupání až na krátký kousek těsně před jezerem bylo poměrně pozvolné, cesta na Plechý, přesněji nejdříve k památníku A. Stiftera, byla jejím pravým opakem s průměrným stoupáním na necelém kilometru cesty kolem 22%. Místy to málem připomínalo lezení po žebříku, byť ten byl z kamenů, bláta a klád nacházejících se na té úzké stezce. Na samotný vrchol to pak už byla proti tomu pohoda. Ta ale skončila pár desítek metrů pod vrcholem při sestupu. To kamenné pole a pak i rozmáčená cesta až po odbočku k Plešnému jezeru byly dalším zážitkem. Ale zvládlo se i to, takže pak už po dřevěném chodníku na hraniční přechod Nová Pec, odtud po cestě ke Schwarzenberskému kanálu, poté kousek kolem něj a pak už směr nádraží Nová Pec. Časově se těch 22,5 km nakonec zvládlo ještě se slušnou rezervou. Ta už ale byla k ničemu, neb v místním bistru Hubertus měla sraz nějaká parta motorkářů, takže smolík a zbytek k příjezdu vlaku tak už byl na lavičce na nástupišti. Po návratu do resortu už byl jen wellness, večeře a pak ještě krátká vycházka k převozu, neb zítra už odsud odjíždíme. P.S. Jedno balení polotmavého Klostermanna už má své místo v kufru auta.
Žádné komentáře:
Okomentovat