Tři chlapi v chalupě

Tři chlapi, dva předsedové a falešná hlášení v české filmové komedii ze života pracujícího lidu, kdy domečku v Ouplavicích hospodaří tři Potůčkové: děda vdovec, syn, jemuž utekla žena, a dosud svobodný vnuk. Toť stručný obsah jednoho z českých téměř již kultovních filmů pro pamětníky. Proč se o něm na tomto místě zmiňuji? Protože pár posledních dní jsme si trošku pozměněný scénář zkusili na vlastní kůži u nás doma. Společné tomu však bylo jen to, že jsme zůstali tři chlapi v chalupě. Pravda, pár řemeslníků se tu přes den vyskytlo k tomu. Vytrvalejší - malíř se svou míchárnou barev - tu zůstával déle a dnes tu také asi bude. Možná i do pozdních večerních hodin, aby se nás konečně už mohl zítra zbavit. Ale pro nás je ze všeho dění rozhodující to, že už jsme zase kompletní rodinka a to ostatní už půjde "téměř samo". Nechci nás přehnaně chválit, ale společnými silami jsme zvládali jak práci, tak zkoušky ve škole, dohled nad řemeslníky i pomocné a úklidové práce a ani jídlo nepřišlo zkrátka, byť to večer byl spíše jen takový domácí zdravější "fast-food". Dnes už až na žaluzie a parapety (budou zítra) máme v každé ze dvou částí domu v provozu po dvou místnostech, zítra po dokončeném malování přibudou až na dvě , které budeme teprve rozmýšlet a necháme je, aniž to něčemu bude vadit, na později, byť to dlouho odkládat nebudeme (dokud jsou ještě živé vzpomínky a chuť :-) všechny zbylé prostory a hlavně by měla být v provozu již i chodba, která je podmínkou pro dokončení úklidu té hlavní části. A tak na konci víkendu bychom chtěli dospět do stavu, kdy sice ještě zůstane spousta drobností, ale to hlavní už bude a zbytek se dá dodělávat po chvilkách a už nebude takový tlak na čas a taky bude prostor i pro ostatní. Zejména když příští víkend jsou u nás tradiční MÁJE, což připomínají na několika místech v obci nazdobené májky a vrcholící přípravy na tuto akci. Já navíc ještě mám tradiční setkání se spolužáky ze základní školy. A hlavně - máme květen - měsíc, kdy v rámci naší rodiny je nejvíce dní k oslavám, tak ať je návrat ke spokojenému bydlení pro všechny tím největším a nejkrásnějším dárkem.

Ne a ne zabrat a ráno pomalu na krku

Člověk by čekal, že po "šrumci" v posledních dnech už konečně "padne za vlast", ale ouha, nějak to nejde. Hlava plná informací "všeho druhu" a z podtextu všech je už stále více patrné, že určitého zklidnění je fakt třeba. A to i přesto, že už toho z rekonstrukčních plánů máme dost za sebou, stále je ještě něco z toho, co jsme si zadali ven, k provedení. Občas na člověka padne i nějaký ten splín či nervozitka poplatná snaze "udržet tempo na všech frontách", takže když se to všechno nahromadí v jeden den a přidá se k tomu ještě "pár špeků" kolem, toto všechno vyhnat z hlavy chce svůj čas. Nakonec asi vše je spíš o tom, co přinesou příští dny, neboť to, co jsme si naplánovali na ty předchozí, by mělo být hotové. Úplně prázdný obývací pokoj nyní s novou podlahou připomíná taneční parket, další porce místností je nachystaná pro malíře, zednických drobností k vnitřním parapetům už moc nezbývá a zahrada také nestrádá na údržbu. Snad jen, že už mě nebaví neustále hledat nějaké věci a že by bylo načase, aby už zase některé měly své pevné místo. Mezi ně by mohl patřit i jídelní stůl, neb venku se již ochladilo a pohostinství zahradního nábytku dole u pergoly také není neomezené. A jelikož teď už nic nevymyslím, tak asi to bude ten správný čas znovu začít počítat ovečky. Předtím však ještě pošlu pár růžiček (byť jen na "vypůjčených" obrázcích z letošní katalogové nabídky) s přáním brzkého uzdravení věrné čtenářce těchto řádek a ženě mého srdce nejdražší. S přáním, aby nás doma nenechávala dlouho samotné. Určitě ne proto, že bychom se o sebe nedokázali postarat, ale proto, že nám tu bude těch pár dní bez ní smutno.

Byl pozdní večer, první máj ...

S vypůjčeným úvodem básně K.H. Máchy, nejlépe charakterizujícím čas, kdy "jsem se pozval" ku psaní tohoto příspěvku, jsou tu slíbené dojmy ze "čtvrtečně podvečerní" plavby proti i po proudu kolem Pardubic. A tedy vzhůru do toho. Po kratším pobytu na pardubickém zámku se po zbytek čtvrtečního odpoledne a po jeho celý večer stala "naším útočištěm" loď Arnošt z Pardubic. A to nejprve ve stavu "kotvícím" na svém trvalém stání u zimního stadionu, abychom se po prvním občerstvení dobrotami jak z lodní tak i domácí kuchyně našich hostitelů vydali na více než tříhodinovou vyhlídkovou plavbu do Kunětic, kde má tato loď konečnou a obrátku při svých cestách proti proudu Labe. Ihned po odražení přichází ten "nejdramatičtější" okamžik plavby, který někteří rodiče využili aby pod záminkou rozloučení se se svými většinou již téměř dospělými ratolestmi, neb se za chvíli určitě potopíme, provedli telefonickou kontrolu situace při "dočasné ztrátě dohledu nad nimi" :-) Zejména když na značku při vjezdu do zdymadla někdo připsal nápis Titanic. A tak s pardubickým zámkem po pravé ruce po pár metrech vjíždíme do plavební komory zdymadla, kde jsme všichni očekávali, že strávíme poměrně hodně času. Ale skutečnost, že jsme během pár minut opět pokračovali v cestě dále již na té výšce hladiny, která dovolí této lodi proplout celou svou trasu, nás docela překvapila. Prostě spojené nádoby jsou spojené nádoby a když se to na jedné straně více otevře, tak to na druhou stranu pěkně frčí. Na trase míjíme soutok s Chrudimkou a několik slepých ramen Labe, abychom se dostali k soutoku s Loučnou, kde v podstatě končí upravené koryto Labe, na jehož pravém břehu po směru proudu vede cesta hojně využívaná zejména cyklisty a bruslaři na "inlajnech" , na které je poměrně čilý provoz. Což lze taktéž tvrdit i na této části Labe, kde má veslařský klub Arosa svou loděnici. Při pohledem na nafukovací jez na Loučné se dostáváme již do přírodního koryta řeky, na březích možno spatřit rekreační stavby opravdu rozličného architektonického pojetí. A to od různých dřevěných přístřešků až po opravdu bytelné stavby doplněné ještě jejich zmenšenou kopii jako boudou pro psa. Od poloviny trasy na nás ze své výšky shlíží "Kuňka", tj. místní název jak pro tuto nevysokou horu tak pro hrad umístěný na jejím vrcholu. Od soutoku s Loučnou připravují dva členové lodního personálu loď na podjetí kovového mostu, tzn. sklápí se navigační a signalizační prvky a snižuje se střecha nad horní palubou, abychom s rezervou opravdu jen pár desítek centimetrů projeli pod kovovým mostem u Kunětic a na krátkou chvíli zakotvili v přístavišti u výletní restaurace. Ale jelikož jsme na lodi měli všeho dost, tak nebylo třeba vystupovat:-) Proč také, když to vlastně byla uzavřená rodinná akce. A po obrátce stejnou cestou zpět při pohledech na postupně se rozhořívající ohně letošních "čarodějnic" na různých místech okolní krajiny, rekreanty trávící večer u ohýnků kolem svých chat či chatiček a rybáře toužící po úlovku se vracíme do plavební komory zdymadla, abychom se tentokrát zase po pár minutách octli na té "správné - nižší" hladině, po které ještě urazíme pár set metrů pod pardubickými mosty, abychom po obrátce před Rosicemi se vrátili zpět do kotviště u zimního stadiónu. Plavba zajímavá, počasí přálo, byť v jednu chvíli se do nás pustil vítr, takže někteří uvítali pohostinství uzavřené dolní paluby. Ale my "větrem a chladem" ošlehaní jsme vydrželi a důkazem je i spousta fotografií z celé plavby, z nichž pár samozřejmě připojím i sem. A na samý závěr něco málo o lodi, pro kterou se opravdu těžko dá použít označení parník. Motorová loď Arnošt z Pardubic byla spuštěna na vodu v roce 2000. Z prvního pohledu loď vypadá, že má příď ponořenou hlouběji než záď. Druhý, podrobnější, to potvrdí ! Prý je to dle jejich stavitelů jen díky větší

zásobě potravin v lodní kuchyni, než s jakou se počítalo v projektu:-) Zajímavostí je také umístění kapitánského můstku vybaveného zpětnými zrcátky pro pohled dozadu. Je totiž úplně na přídi, takže držet přímý směr je hlavním úkolem kapitána, neb loď nemá žádný kýl, ale má úplně ploché dno - jako pramice. A tak se není čemu divit, že má vlastní ponor jen 40 cm. Jelikož ale vrtule motorů sahají do hloubky 70 cm, tak v podstatě nikdy neuvíznete na mělčině, neboť předtím urazíte vrtule motorů a na ni už nestačíte doplout :-) A tak se ani nebudete divit, když zůstala jako prototyp a další taková už nebyla vyrobena.

Světýlko na konci tunelu aneb cesta do "normálu"

I když označení něčeho "normálem" lze obtížně naplnit v jakémkoli případě, v rámci stavebního dění v posledních dvou týdnech u nás doma se už určitě dá říci, že se k němu dle našich časových možností pro "dočišťování a drobné dodělávky" po dodavateli celé zakázky, kterým je jedna firma ze severu našeho kraje, "jistojistě" blížíme. To tedy znamená, že i druhá část prací plánovaná na první půlku tohoto týdne proběhla dobře. Okna i domovní dveře ve vedlejší bytovce už fungují a zedníci, co se týká prací uvnitř, již dům opustili. Dovnitř zbývají ještě okenní parapety, které si řešíme mimo tuto zakázku, takže zde nás o tomto prodlouženém víkendu čeká ještě nějaká ta zednická "restaurátořina". To samé si vyřeší firma v polovině příštího týdne při montáži venkovních parapetů a na samý závěr proběhne již "čistá" montáž žaluzií. A tak nezbývá než věřit, že tak, jak se jim dařilo dosud, že to vydrží i v samém závěru a po jejich odchodu nám už moc práce už nepřibude, neboť se určitě nevyhnou práci s nějakou tou maltou v již uklizených prostorech (zejména, když by oprav na fasádě po odstranění starých parapetů nemuselo být tolik). V závěru jsme sice měli spolu malou "organizační diskusi" na téma návaznosti prací, neb třeba se zaměřením parapetů mohli dorazit hned po montáži oken, ale pokud termín plnění zpozdí jen o jeden týden, způsobený právě tímto, a ve čtvrtek bude vše včetně drobností zjištěných při uvádění místností "do provozního stavu" OK, tak budeme celou akci od výběru dodavatele až po dokončení plnění považovat za velmi vydařenou. A tak i program dnešního svátečního dne bude vyplněn většinou prací na dodělávkách, stejně tak jej "oslaví" náš dodavatel podlahy, neboť stěrky na její vyrovnání bylo nakonec potřeba více než se plánovalo, a tak se s její montáží, samozřejmě pokud bude stěrka již dostatečně proschlá, bude možná moci začít již dnes. Chtěli by totiž dostát svému slibu a dokončit podlahu v tomto týdnu, byť event. posun do příštího by byl jimi nezaviněný. A ještě je tu třetí do tohoto našeho "mariáše", náš Picasso, který má nás s další porcí prostor k malování ve svém kalendáři hned od pondělí do středy. Tak věříme, že mu jich nabídneme co nejvíce připravených, byť k nějakým opravám malby - zejména po montáži parapetů - se budeme muset ještě vrátit. Ale od toho je již štěteček a ponechané zbytky barev od každé místnosti. Prostě pokud by od příštího čtvrtku odpoledne už bylo všechno jen na nás, sice by to ještě nebyl ten "normál", ale z pohledu těch tří týdnů to bude při všem kolem tak trochu i zázrak. A byť už jsme dnes doma v plném počtu a stav si mohou všichni nejen "zkontrolovat" na vlastní oči, přesto přidám pár obrázků pro představu i sem. Poslední je spojený s tím, že díky "provozu" na dvoře jsme si zvykli na téměř po celý den na otevřená vrata, takže jsme tu měli i jiné návštěvy než řemeslníky - toto je Dan od našich druhých sousedů :-) A úplným závěrem pro ty, co četli i nějaké ty předchozí příspěvky. Musím ještě uvést něco na pravou míru. A to, že díky pečlivé kontrole našich několika jabloní nebude nutné se dnes vypravit někam až do chladnějšího podhůří, jak jsem ještě nedávno mylně předpokládal. A také doufám, že v rámci dění o tomto víkendu si najdu trochu času ještě na napsání jednoho příspěvku, neb včerejší odpoledne a večer prožité na lodi Arnošt z Pardubic si zmínku zde opravdu zaslouží. Stejně tak i to, že se v obci na několika místech během dnešní noci objevily ozdobené májky oznamující konání tradičních májů, na které jsou přípravy už v plném proudu. A když si k tomu připojím i pár obrázků, určitě tím nic nezkazím.

Okna byla, okna jsou ...

V podstatě se tedy nic nezměnilo :-) . Takto lakonicky by se dal popsat dnešní den, na který jsme se několik předchozích dnů připravovali. Ráno poslední úpravy v zakrytí prachu napospas ponechaných věcí a možno začít. S odstupem času si říkám, že pokud by u toho člověk nebyl, tak průběh úplně idylický, tj. vše původní odvezeno, téměř "na čisto" uklizeno, žádné vrstvy prachu atd. Ale byl jsem u toho, tak jsem viděl, jak se dostávají ven ta okna, na jejichž zazdění jsem se před docela dost lety podílel. Ta okna, u kterých jsme pro lepší utěsnění i lepší stabilitu instalovali různé "vychytávky" a hlavně nešetřili cementem u uchycovacích kotev. A právě tyto různé vychytávky a kotvy byly tím oříškem, který přiměl opravdu pečlivé řemeslníky ke snížení rychlosti bouracích prací, neb některé ani ze zdi nešly a jejich konce tam prostě zůstaly na příště. A taky "nezklamal" balkón s rozvodem elektřiny vedeným po překladu těsně pod omítkou, tedy v podstatě v místech pro umístění nových kotev. Ale i s tím si odborníci poradili a když to schová nová omítka, žádný problém. A tak výsledkem dnešního dne jsou usazená nová okna v naší části domu, tedy v "kostce" a první dojem je opravdu dobrý, tak si přejme, aby vydržel i v dalších dnech. Na zedníka tu "nějaká práce" u nás "v kostce" zůstala :-) druhou část domu teprve musíme připravit přes víkend a když k tomu přidám, že v sobotu ještě dorazí "Picasso", aby si již něco "ukousl" z krajíce, který jej zde čeká, tak i další týden se rozhodně nudit nebudeme. A to nepřipomínám, že tu ještě budou k tomu dva dny pracovat podlaháři. A úplně první praktická zkušenost? Jelikož venku je v podstatě stejně jako včera, připadá mi, že místnosti s blížícím se večerem vychládají pomaleji, a co je nejvíce patrné, je tu neskutečné ticho. Ještě včera bylo slyšet silnici na Prahu, dnes mám problém slyšet za plotem štěkat sousedovic Aidu. Tolik první dojmy. Dnes psané hlavně "zbytku" rodiny, který se na dnešek a zítřek odstěhoval odsud a vrátí se až na úklid po skončení prvních zednických prací. A tak blog konečně, byť po delší době, zase plní tu svou roli, pro kterou jsem jej zakládal, když Lukáš pracoval v Irsku a prostřednictvím něj jsme si vyměňovali informace o dění na obou stranách. A jako Televizní noviny mají na konec zvířátko, já zůstanu tradičně u něčeho kvetoucího.Naše bonsai jabloň se letos opravdu "pochlapila" :-)