Velký bratr nás neopustí

Velký bratr, na jehož sledování jsme si zvykli na spoustě míst našeho každodenního života, nám nedá pokoj ani na dovolené. Ale na druhu stranu, vždyť obrázky z něj už dopředu dávají představu míst zatím pro nás nepoznaných. A proč toho tedy nevyužít a neposlat domů místo tradiční SMS "živou" pohlednici? Tak uvidíme, třeba se nám povede udělat si malou videokonferenci (byť s větším odstupem od kamery a s časovými řezy po cca půl minutě) o prvních dojmech a zážitcích v teplejších krajích:-)

Letos o pár desítek metrů výše, ...

než tomu bylo na loňské dovolené (Řecko - Samos - Pythagorion - viz foto vlevo), bude možno při lenošení na pláži či v moři spatřit vysunutý či právě zasouvaný podvozek letadel přistávajících (viz foto vpravo) na letišti Dionysios Solomos na řeckém ostrově Zakynthos. Je to tím, že místo našeho pobytu není 500 m od začátku přistávací dráhy, jako tomu bylo na Samosu, ale něco málo přes dva kilometry. A taky tím, že od moře to k jejímu začátku tady není 100 m, ale cca 800 m. A právě tato informace byla poslední kostičkou do "puzzle" plánu pro letošní letní dovolenou. Jedenáct pobytových dní v městečku Laganas či na různých místech řeckého ostrova Zakynthos či v jednom případě i mimo něj (hodinu jízdy trajektem vzdálený sousední ostrov Kefalonie) by mělo být s patřičnou rezervou pro pár dní "ve stabilizované poloze" na pláži tou dobou, za kterou bychom chtěli tyto plány přeměnit ve skutečné a vlastnoručně dokumentované zážitky z této části Řecka - dvou ostrovů Iónského souostroví. Pozn. A i zde platí, že i tyto vypůjčené fotky z Internetu brzy nahradí vlastnoručně pořízené.

Právě teď, přesně za 8 týdnů ...

bude už v "plném proudu" letošní třetí ročník Podzimních houslí. A abych předešel výmluvám těch nejvíce zaneprázdněných a místo třináctičlenného orchestru se zde nakonec nekrčil nějaký ten oktet nebo v horším případě sextet či v případě totální neshody pouhé kvarteto, sděluji informaci všem zasvěceným i touto cestou. Detaily budou známé dostatečně dopředu, abychom se všichni zase mohli na něco trošku déle těšit a neřešili jsme jen, co bude zítra nebo pozítří. P.S. Tak to bychom měli "delší výhled" a teď je třeba se zase vrátit do reálu a jít řešit, co ještě dnes a co zítra, neb odjezd na dovolenou se blíží a restů zůstalo stále ještě dost. A taky třeba nezapomenout, že vstupenkou i pro letošní ročník bude opět pár zajímavých fotografií pořízených v čase od loňské akce do termínu konání této :-)

Ani 100 000 hektolitrů ročně nestačilo, ...

aby jeden z pivních speciálů, černý Kelt vyráběný dle legendární keltské receptury zůstal na trhu. Z toho plyne, že si jeho příznivci, pokud se jim ještě někde nepodaří sehnat nějakou tu pozapomenutou lahvinku, už jen mohou nechat zajít chuť, neb firma Staropramen se rozhodla jeho výrobu po deseti letech letos na jaře ukončit a teď v obchodech zřejmě došly jeho poslední zásoby. Pravda, běžný Čech spíše pivní speciál jen ochutná a při nejbližší příležitosti se vrátí ke klasickému ležáku, ale určitě bylo dost příznivců, kteří si toto pivo oblíbili. Škoda, že produkci této velikosti neumí velký výrobce prodávat, neb v jeho celkové produkci se tento objem ztrácí. To ti nejmenší prodávají daleko menší množství od jedné značky a jak vidno, tak prosperují, byť jejich tržní podíl není v celkovém výstavu piva patrný. Nejsou v tomto ekonomika i podnikání krásné, jak se strohou matematikou a strojovou přesností těch velkých zápasí nadšení, vůle, obětování se cílům těch malých apod. ? Tak uvidíme, komu se podaří uchvátit tento segment trhu. Pochybuji, že to bude dovážený irský Guinness, byť je to asi ten nejkvalitnější stout. Ale v zemi, kde marketingově vždy vítězí Béda Trávníček, bude toto pivo jen pro výjimečné příležitosti nebo pro těch pár, co už přestali počítat peníze. On je totiž cenově irský Guiness někde hodně daleko. Zejména pro ty, kteří by jej nechtěli ochutnat jen "ve středu a v březnu" :-). Určitou šanci má náchodský Primátor Stout. Znalec by o něm řekl, že je to svrchně kvašené tmavé pivo s výraznou chutí praženého ječmene, silnou hořkostí, ovocnými tóny, krémovou plností a smetanovou pěnou. Nám postačí svrchně kvašený tmavý ležák anglo-irského typu s obsahem alkoholu 4,7% obj. jednotek, který bude třeba pro posouzení zakoupit poměrně rychle, tj. aby bylo ještě s čím srovnávat. Ona totiž v naší lednici zůstala už jen poslední láhev Keltu (viz foto) a pochybuji, že někde ještě objevíme další, byť tato várka má trvanlivost až do 11/2009. Tak uvidíme.

Byl jednou jeden dům, ...

který po dlouhá léta stál v ulici U Michelské školy č. 8 na Praze 4 a z jehož oken bylo možné po řadu let vyhlížet do okolí Prahy a k vidění z jeho oken nebylo nic jiného než okolní louky a lesy. To promluvil hlas pamětníka, mé mamky, v jejímž životě dům představuje jednu krásnou vzpomínku na část dětství zde stráveného s rodiči. Stál tam i v časech, kdy se výstavba Prahy rozvíjela tímto směrem a vydržel i v době, kdy v jeho nejbližším okolí začalo vznikat jedno z největších administrativních center Prahy. A to i přesto, že v nějakém z územních plánů už jeho místo nahradilo něco jiného. Nakonec se však i jeho osud na konci roku 2007 naplnil a v létě následujícího roku na jeho místě započala výstavba další budovy BB centra, tj. sedmnáctipodlažní budovy Filadelfie, jejíž stavba by měla být ukončena v polovině příštího roku. Sice její součástí je i okolní parková úprava a výstavba oddychové zóny,v jejím nejbližším okolí, čímž by se mělo současné okolí trošku zlidštit, ale vidina toho, že do bezprostřední blízkosti stávajících center velkých firem přibude další objekt, v jehož podzemí bude mj. 1000 parkovacích míst, nebudí zrovna nějaké velké nadšení. Z kanceláře už nebude nikam vidět a příjezd i odjezd do této lokality už teď po stávajících komunikacích nestojí za nic. Tak co teprve potom. A nebude to jediné, co s tím přinese doba :-( Prostě když se někdo rozhodl z této kdysi poklidné lokality udělat pražský Manhattan, kterému zřejmě bude chybět jen to, že to není ostrov obklopený vodou, byť v kleštích hlavních komunikací by se to tak dalo i vnímat, a že střechy těchto budov nebudou končit v mracích, jako tomu je ve skutečném Manhattanu. A jak to všechno bylo (nyní jsou v devátém nadzemním patře) a co bude na konci (poslední fotografii jsem si vypůjčil z tiskové zprávy k výstavbě tohoto objektu) , to můžete posoudit z průběžně pořizované dokumentace. A že jim to jde od ruky, to se ale musí nechat.