Proti proudu zatím červená

Tak by se asi daly stručně vyjádřit dnešní dojmy - nejen od zastávky u pardubického labského jezu. Původně sice měla podle mě na obrázku dominovat spousta vody valící se přes stavidla, ale díky mrazům v tomto týdnu se tání sněhu přibrzdilo a tak tomu odpovídal i aktuální průtok přes jez. A jelikož počasí si v příštích dnech odpustí pouze ty větší ranní mrazíky, bude tomu tak i nadále a nějaké obavy z překotného tání nejsou na místě. Loď Arnošt z Pardubic si ale na svou první letošní plavbu ještě nějaký ten pátek počká. Jinak ale je to stále spíš na "Březen, za kamna vlezem" a příští víkend by měl rozhodnout, zda to bude mít pokračování i v "Duben, ještě tam budem" a počasí i nadále vydrží se svým chladem, srážkami a nedostatkem sluníčka. Pozn. - "Kníračky von Chrudim" mají zřejmě jasno :-) Ale i přes nepřízeň počasí příchod astronomického jara je tu již za týden, takže třeba se pomalu začít ohlížet po něčem, co letos dá tvář naší zahradě, neb jen samotná zelená postupně vykukující z té bílé nebude stačit. Co třeba pro inspiraci zaskočit do kravína pod Kunětickou horou :-)

Ve stopách 34. ročníku Biegu Piastow

Tentokrát nic nebylo ponecháno náhodě, vše řádně a několik dní dopředu naplánováno a upřesňováno, abychom se ve čtvrtek ráno sešli na parkovišti u terminálu MHD a odsud opět vyrazili směr Harrachov s cílem "běžecký ráj" Jakuszyce rozkládající se hned za hraničním přechodem na polské straně Jizerských hor. Jediné, co jsme nedokázali odhadnout, byl stav celého areálu, kterým se o minulém víkendu prohnala téměř šestitisícovka závodníků účastnících se zde obdoby naší Jizerské "50", 34. ročníku Biegu Piastow. Ale jelikož během víkendu mrzlo až praštělo, výška sněhové pokrývky na tratích byla kolem půl metru a na počátku tohoto týdne i něco přisněžilo, tak hned po příjezdu (mj. jsme se hned "zaregistrovali" - a to "pro event. pochybovače" - u místní průmyslové kamery snímající prostor cílové rovinky na lyžařském stadiónu) jsme konstatovali, že naše obavy byly liché. Tratě jako vymalované, pouze občas byl patrný nějaký ten odhozený obal z občerstvení podávaného závodníkům, který asi ušel pozornosti úklidových čet. Dva (někde i více) "jízdní pruhy" pro klasiku uprostřed s "manšestrem", venku od osmičky do trojky pod nulou, modrá obloha s občasnou "bílou šmouhou" a po celý den svítící slunce a báječná "kochačka" po okolí. To byly podmínky, za kterých jsme absolvovali další "várku" pomalu již jarních bílých kilometrů. Opět s krátkou zastávkou v Orle v místní osvěžovně, ale jako minule, nakonec jsme se rozhodli, že to hlavní občerstvení necháme až na závěr. Zejména, když jsme na tabuli marně hledali místní specialitu - slezské kyselo neboli žurek. Kdybychom se však zeptali, zjistili bychom, že ji samozřejmě mají. Jen v rámci úspory místa na tabuli ji napsali ke druhé polévce, ke hrachovce, což my rychločtenáři shora dolů jsme přehlédli:-) Výhodou zdejších tras je, že terén je většinou mírný. Např. ve srovnání s hřebenovými trasami v Krkonoších nebo s trasami kolem Černé a Světlé hory, kde se střídají sjezdy a výstupy v poměrně náročném lesním terénu, jsou zdejší trasy naprosto pohodové a každý si je schopen z nich poskládat tu pro sebe nejvhodnější denní porci. A tak když se sluníčko objevilo nad hlavou a začalo pomalu ukrajovat odpolední čas, do Čech byla odeslána "uklidňující SMS", že výprava je v pohodě, a my měli v nohách z jednotlivých úseků již téměř poskládanou "třicítku", řekli jsme si, že už je to pro dnešek tak akorát. Že je potřeba ještě trošku doplnit energii a hajdy zpátky domů.Po malém "zakufrování" po přehlédnutí bodu 19, kdy jsme se málem vrátili opět až pod vrchol Cicha Rownia, odkud jsme před pěti km "zahájili klesání"k cíli (ale poměrně včas odhalili zradu), vychutnali si krátký sjezd a po krátké jízdě po vrstevnici tu byl areál stadionu s cílovou rovinkou, na které jsme dnešní poctivou třicítku ukončili. A rozhodně jsme nedopadli špatně.Řidič, šerpa a tlumočník v jedné osobě dojel v pohodě, a dvě želízka v ohni nezklamala. První místo v pomyslném závodě na 30 km v kategorii starších žákyň a první místo v kategorii "větrem ošlehaných vlků" byly tou třešničkou na báječném čtvrtečním dortu, aby tou pomyslnou šlehačkou na úplný závěr byl i žurek. A když doma z foťáku vypadla spousta povedených fotek, tak to byl další ze dnů, na které se bude určitě vzpomínat. Třeba u sklenky dobrého vínka při letním posezení u krbu :-)

Na stovku vypadá opravdu dobře

Krátká, ale opravdu jen krátká, večerní procházka po ztemnělém nábřeží Labe, na jehož konci stojí vodní elektrárna s nádherně nasvícenými objekty. Opravdu stačilo málo, vždyť od vody docela táhlo, zvláště když venkovní teplota mířila k pětce pod nulou. Chvilku se zadívat přes proudící vodu v Labi na druhý břeh a člověk se aspoň na chvilku přenesl o nějaký ten rok zpátky. Co o nějaký ten rok, přímo o celou stovku! Vždyť počátky výstavby spadají do r. 1909 a elektřinu začala do sítě dodávat v r. 1912.

Zdraví, běžky, voda, stávka a Paroubek

Tento týden, byť ještě nekončí, byl opravdu bohatý i na "nepracovní" informace. A to jak o ty chtěné a hledané, tak na ty nechtěné, ale k člověku si cestu nacházející všemi možnými i nemožnými cestami. A jaká se v nich nejčastější vyskytovala slova, jména či pojmy? Aspoň u mě to byla ta, která jsou uvedena v názvu tohoto skromného povzdechnutí - tedy prvních pět, přičemž první tři patří mezi ty chtěné a zbylé dvě mezi ty nechtěné, ale číhající na člověka na každém kroku. A jak to tak vypadá, tak se jich jen tak nějak nezbavíme (aspoň toho pátého, neb když už se člověk vyhne informacím spojeným s jeho jménem, jeho "dohledu" z "hafo" velkoplošných reklamních poutačů podél celé Jižní spojky v Praze neunikne). Proto nezbývá, než vyhledávat více těch žádaných, aby se tyto nežádané v mém pomyslném žebříčku četnosti posunuly někam níže. Pokud možno na nějaké to "nevolitelné" místo :-)

Stopy zalité sluncem

Když se v úterý objevila možnost vzít si ve čtvrtek dovolenou, hned večer přišel na řadu model počasí a informace o stavu sněhové pokrývky v okolních horách. Byť bych se ještě jednou rád letos vrátil do polských Jakuszyc, tak teď by to určitě nebyl ten nejlepší nápad. Dnes a zítra tam probíhá oficielní trénink na trati 34. ročníku Běhu Piastovců (Bieg Piastov) - obdobě naší Jizerské padesátky. Když to v práci bylo na tutovku, doslova za minutu dvanáct jsem odeslal nabídku na tři volná místa v autě a začal přemýšlet, kam to bude. Jedno bylo jasné, byť mělo mrznout, jistota bude ve výškách aspoň 1000 m n.m.,kde snad toho zmrzlého sněhu nebude tolik. A právě zmrzlý sníh a resty v práci byly příčinou toho, že byť má nabídka šla na 4 místa, jel jsem nakonec sám. Tak třeba příště. Ale zpět k dnešku. S pneumatikami, které se sněhu dotkly až na parkovišti u Hofmannovy boudy, jsem při minus osmičce na teploměru a "plus osmičce" na hodinkách dorazil nad Jánské Lázně. Po nezbytném dostrojení sebe sama a pohárku čaje cesta vzhůru přes louku a "žlabem" v lese na Černohorskou cestu. Tou před několika minutami profrčela rolba, takže cesta pod vrchol nemohla být lepší. Za podpory sluníčka a s trefenou mázou po trojím přechodu sjezdovek a krátkého výstupu po té poslední tu byl Velký okruh Černá hora a s ním nejen kvalitní manšestr, ale i dvě stopy pro klasiky. Parádní svezení téměř po vrstevnici po severní straně Černé hory s krásnými výhledy vpravo na Sněžku, celý Obří důl i Liščí horu i vlevo na velkou část západních Krkonoš a ještě o kus dále. Ale po vrstevnici se tu dlouho jet nedá, takže hup dolů na Lučiny a jelikož jsem měl ze svého dosavadního výkonu poměrně dobrý pocit, tak jsem si přidal ještě Liščí horu s tím, že Lyžařská bouda bude tím místem,kde bude hlavní "dočerpání energie". To jediné nevyšlo, neb uvnitř bylo plno, takže zůstalo jen u pohárku teplého čaje, u kterého jsem přesvědčil tělo, že je třeba se vrátit do lyží a popojet. Byť jen o kousek dále (spíš níže) - na Lesní boudu. Tam už to vyšlo a černé pivko, krkonošské kyselo a sejkory patřičně doplnily ztracenou energii. K Lesní boudě se ještě sluší dodat, že změny ji ještě více zatraktivnily, takže se není čemu divit, že člověk už musí počítat s tím, že stejný nápad na návštěvu může mít spousta jiných. A po chvilce odpočinku na prosluněné louce pod boudou cesta po sluncem osvětlené (tentokrát západní) straně zpět k autu. I zde parádní stopa a jelikož stále držela máza, tak kromě pár míst nebylo nutné "jít nahoru stromečkem", což zejména v úseku nad Černým Dolem nebývá obvyklé. A svezení z nejvyššího bodu stoupání k Vendlovce a poté až nad Hofmannovu boudu? Opět paráda,byť v závěrečné části už bylo třeba si dávat pozor na občas se vyskytující ledové plotny, na kterých si lyže dělaly co chtěly. Ale i to se zvládlo. Jakoby však něco tomu dnešnímu dortu pořád chybělo. Ta třešnička přišla na posledních pár set metrech pod lesem, kdy jsem místo jízdy po vyjeté cestě přešlápl do volného terénu, "potopil" běžky asi do 5 cm prašanu a s vyčnívajícími špičkami lyží ze sněhu dorazil slušnou rychlostí k silnici. Takže den jak vymalovaný - a to doslova. A příště - ještě letos - by mohly ještě jednou vyjít ty Jakuszyce. Zde sice ještě na počátku tohoto týdne avizovali, že "Miejscami śnieg jest już dość miękki", ale dnes už to nahradili upozorněním "Od jutra do niedzieli przewidywane jest zachmurzenie duże, znaczny spadek temperatury i dość silny - do 20 km/godz - północny wiatr. Temperatura odczuwalna na odsłoniętych i położonych powyżej 900 m odcinkach trasy może spaść nawet do - 18 stopni!" A bílá nadílka navrch by mohla v místním areálu zacelit stopy po té šestitisícovce závodníků Běhu Piastovců a mohl by to být další letošní povedený den ve stopě, na který bychom snad nemuseli nějak zvlášť dlouho čekat :-)