Šumava 2010 - den první, aneb aklimatizace

Konečně nastal ten kýžený čas druhé části naší letošní dovolené. Byť opět to je do nadmořské výšky kolem 1000 m místo někam při hladině moře, dnešní odpolední teplota jak během cest tak i po příjezdu na Šumavu spíše odpovídala nějakým nižším polohám.Cesta na šumavskou Kvildu začala dnešního rána chvilku po desáté hodině. Nejeli jsme podle navigací doporučované trasy, ale v touze ochutnat pravou českou kuchyni jsme zvolili trošku pomalejší a klikatější cestu, abychom v poledním to čase dorazili do kraje kocoura Mikeše a ve formance U koně v Klokočné ochutnali (spíše se přejedli) opravdu mistrovsky připravené svíčkovou a kachničky. Škoda jen, že se jim nějak nepovedlo udržet laťku, neb cappuccino bylo spíše presso s trochou mléčné pěny na povrchu. S plným žaludkem jsme se pak pustili do zbylých kilometrů. Provoz byl docela hustý, před Příbramí jsme se navíc dostali do kolony amerických historických válečných vozidel tak se nám příjezd na Kvildu o pár minut posunul. Ale co je to pár minut, když další hodiny se prolenoší:-) Naše "základna" v hotelu Šumava Inn nemá chybu, během pozdního odpoledne jsme to i mezi "cedulema obce" okoukli, abychom doplnili plány, které jsme si přivezli, a po trošku "zmateční" večeři (navíc s panákem pálenky na uvítanou), neb v kuchyni křížem prohodili objednávky ze dvou stolů, což znamenalo, že sice přinesli dvě jídla, ale polovina vždy patřila vedle, se domluvil zítřek - Bučina, pramen Vltavy a slatě nad Kvildou. Tak ať vydrží počasí, aby byly nejen zážitky, ale i nějaké ty obrázky.

Dobrých zpráv není nikdy dost

Někdo říká, že dobrá zpráva není zpráva. Já si to nemyslím, zejména když to s těmi dobrými zprávami je čím dál tím .... Je jich čím dál tím méně, nebo že by se mi to jen zdálo? A tak se nelze divit, když se nějaká pořádně dobrá objeví, tak že je člověk jako vyměněný. A tak díky za každou dobrou zprávu, abych použil obdobu z textu písně sourozenců Ulrichových, kde se zpívá "Díky za každé nové ráno, díky za naděj nových dnů .... Dík za všechno to dobré co nás potkalo, dík za všechno to zlé, co se nám nestalo ..." A tak vzhůru za dalšími dobrými zprávami i do dalších dnů. Nejblíže do týdne dovolené v šumavských hvozdech a do "plánování" věcí budoucích v září, kdy by se nějaké ty zbytky toho léta mohly v podobě babího léta ještě objevit. Zejména když by ta první půlka měla být, aspoň co se týká počasí, nic moc. Ale můžeme věřit dlouhodobé předpovědi, zejména po letošních zkušenostech?

Nakonec sucho a světlo přemohly déšť a bílou tmu

Přestože sídlíme v končinách, které by podobná katastrofa, jako v těchto dnech postihla severočeský region a zřejmě dopadne díky postupnému zvyšování hladin řek na středních úsecích i na několik dalších regionů, minula, i my jsme se dobrovolně evakuovali z našeho domečku po dobu příprav, konání a likvidace následků "živlu" nazývaného "Kejta party". Avšak na rozdíl od povodní a různých větrných smrští zanechávajících po sobě zkázu, tento "živel" je mírumilovný a velmi přátelský jak k těm, kteří se s ním "utkají" na místě či těm v jeho sousedství. A navíc, po sobě zanechává na místě spoustu dobrot a některá místa ve stavu, ve kterém jsme je rozhodně neopustili. Nevěříte? Věřte, po návratu z Jeseníků jsem se šel zeptat, zda bych neměl s autem nejprve zajet do myčky, než si jej dovolím strčit do garáže :-) Ale zpět k "evakuaci". Počasí objednat nešlo, sama cesta na Červenohorské Sedlo už naznačovala, že víkend bude klimaticky hodně zlý, takže uskutečnit plánovaný program nebude jednoduché resp. bude zřejmě nemožné. Závěr cesty v drobném dešti, ten přešel do deště vytrvalého, aby sobotního rána gradoval a změnil se na půl hodiny v déšť přívalový. Na druhou stranu zase na chvíli zmizela mlha :-) A když se k tomu malinko protrhaly mraky a přestalo i pršet, vyrazili jsme na Praděd (11 km po červené hřebenovce). Prvních pár (tedy 2!) kilometrů to docela šlo, ale pak se vrátila mlha a přidal se i postupně sílící déšť. Podle hesla "není špatné počasí, ale jen špatně oblečený turista"jsme docela v pohodě pokračovali, abychom si konečně užili věcí připravovaných (a nevyužitých :-) pro náš červnový pobyt v Norsku. Pohoda vydržela do nástupu na dřevěné chodníky v místních slatích, kdy se na nebi lehce zablesko a za chvíli to křáplo tak, že si marně vzpomínám, kdy naposledy jsem slyšel tak dlouhé burácení. Humor skončil a před námi jediné - dojít co nejrychleji aspoň na Švýcárnu. Nebudu zastírat, že jsme si oddechli, když jsme ji z lesní cesty zahlédli (do té doby to křáplo ještě jednou, ale méně). A od té doby se "začalo dařit". Mlha skončila, déšť přestal, občas začalo prosvítat i slunce, takže žádná pauza na Švýcárně, ale pokračujeme na Praděd a nahoru na vysílač. Snad se nám v té hřebeny neustále přecházející vrstvě mraků třeba podaří i něco uvidět. Cestou k vysílači pár takových světlých chvilek bylo, ale od příchodu na samotný vrchol a výjezd výtahem do výšky 73 m na vyhlídku už žádná. A tak nám muselo stačit, co bylo na oknech napsáno, že by bylo vidět, kdyby za okny nebyla bílá tma. A ta zůstala resp. postupně se rozpouštěla po celou cestu zpět. Švýcárnu jsme už "podruhé minout a neochutnat něco z místní nabídky" nedokázali. A i když v nabídce nebyla "vařonka", i s tím jsme se poradili. Kalíšek Borůvkového snu a Pradědu také přišel vhod. Vlastně vždyť jsem Praděd "dobyl" 2x - jednou pěšky, podruhé v kalíšku :-). Druhou část zpáteční cesty jsme dali po cyklotrase, abychom zjistili, jak to tu vypadá v zimě, kdy se tu místo cyklistů prohánějí běžkaři. A musím konstatovat, že to první klesání je asi co ubrzdit. Příchod na ČHS nemohl být jiný, opět mlha a lehké mrholení. A to byla před námi večeře v rybářské baště U Zeleného Budžese, kde jsme se chtěli podívat i kousek kolem, což za deště uznáte, že je nic moc. Štěstí nás mělo rádo i tentokrát, takže nejen výborný pstruh po mlynářsku, ale i prima zážitek z místního chovu pstruhů. Takhle "vařit se vodu", když jsme se objevili u břehu, jsem fakt neviděl. Takže už věřím, že ti, co zde projeví zájem si rybu chytit, nemohou mít problém, neb ryby se o to, nechat se chytit, snad i nakonec poperou:-) Den trošku "zkazily" informace o počasí na jiných místech, takže jsme doufali, že se doma s počasím také nějak poperou a akce jim dopadne dobře (stalo se). Nedělní ráno se od sobotního lišilo jen tím, že nebyl přívalový déšť. A tak po odhlášení se a zaplacení pobytu na ČHS (mj. informace, že v hotelu Červenohorské Sedlo je výborná kuchyně, rozhodně nelžou, jen by neškodilo, kdyby v nabídce měli aspoň jedno regionální pivo:-) přišel na řadu "náhradní program". Místo jeskyní Na Pomezí, návštěvy Zlatých Hor a Javorníku s cestou domů přes Polsko to byla papírna a zámek ve Velkých Losinách a návrat domů přes Červenou Vodu. A že dnes bylo v papírně i na zámku opravdu hodně návštěvníků, netřeba zdůrazňovat. Jak sdělila místní průvodkyně, tak i včera to bylo podobné. Prostě "lidi se sem choděj schovat" :-) A stálo to tam zato. Potom už jen podívat se po nějaké ňamce k obědu a cesta domů. Tou třešničkou na"víkendovém dortu" bylo Pohostinství Na Kocandě a samozřejmě spousta dobrot zanechaných doma "živlem" zvaným "Kejta party". A nesmím zapomenout, že nad tím vším je ještě vidina zlepšeného počasí na příští týden, který by mohl přinést zase něco dobrého.

Vykvetla a byli jsme u toho

Mučenka modrá (Passiflora Caerulea) nás hned v prvním roce pěstování obdařila překrásným květem. Věříme, že pro letošek není zároveň tím posledním. Plodů (prý jedlých) se však nedočkáme, neboť rostlina je cizosprašná, k opylení a vývinu plodu tedy třeba další rostliny. A té není - zatím, letos.

Asi se něco chystá a ...

jak se už v této roční době pomalu stalo tradicí, zase bez nás :-)) Tentokrát to však nebude na pozadí naší dovolené trávené někde v místech výskytu slané a poměrně teplé vody, ale na pozadí víkendu plánovaného na hřeben Jeseníků. Péče o dům a přilehlou zahradu tedy tentokrát nebude nijak významně zaměstnávat mladší "osazenstvo", na druhou stranu se jim ale poměrně značně zkrátí doba na uvedení "nemovitého i movitého majetku" do původního ne-li do lepšího stavu, než v jakém jim bude při našem odjezdu svěřen:-)Předpověď počasí se sice mění hodinu od hodiny, ale nakonec to určitě dobře dopadne. Vždyť kde je dobrá parta a ještě lepší nálada resp. pohoda a dobře oblečený turista, nemůže to mít nějakou větší chybu. Ve druhém případě ještě platí, že pokud venku prší a ještě k tomu je zima, většinou opačně, tedy teplo a sucho bývá v hospodě v nějaké horské boudě (pokud zůstal turista nahoře a neslezl někam dolů, neb tam už to je jen o hospodě:-). Tak ať se obé vydaří a v neděli večer to bude doma jako po dalším vydařeném víkendu. Pozn. a třeba na nás nějaká ta ňamka i zbude :-)