Barcelona ještě před "katalánskou" bouří

Počasí neděli nepřálo

 Byť se něco podařilo po chvilkách udělat na zahradě v rámci přípravy na blížící se zimu, tak ale to hlavní zatím musí počkat na příští dva víkendy. Ten příští sice bude tak trochu půlený, neb část "pracovního elánu" bude dobrovolně věnována veřejně prospěšné práci,  tedy tradiční velké podzimní brigádě na obci, ale i tam by se, zejména, když se čeká pěkné počasí, něco mohlo vejít. Škoda, tak jsem se na to ráno posilnil :-) Ale na druhou stranu došlo na nějaké ty domácí resty, zejména s okenními žaluziemi jsem si vyhrál, takže nakonec i ta neděle zapadla do rámce posledních dnů. Těch několik dalších bude hodně o kilometrech, takže domácí zážitky až od příštího pátku. P.S. Nejen barvy listí na stromech vytváří krásnou podzimní kulisu. A Clif? Ten to venku viděl podobně :-)

Po chladném počasí jsme se dočkali i prvního punče

Ano, dnešním dnem, jehož závěr už byl poměrně chladný, přišla logicky na pořad dne i otázka. A to, zda už není ten správný čas, abychom zahájili letošní sezónu a vyměnili tradiční dvojku červeného na závěr dne za její "trošku teplejší verzi", tedy za punč. A jelikož od počasí už asi nelze očekávat nějakou významnější změnu stran zejména večerní venkovní teploty, odpověď zněla ANO. P.S. A jak bylo vidno, recept nebyl zapomenut a navíc, suroviny zůstaly ve stejné kvalitě :-).

Sobotní oběd aneb sázka na jistotu

 Co víc by mohlo  lépe vyjádřit naše dojmy ze sobotního oběda v pražském Café Imperial, než pár fotografií pořízených u stolu. Přesněji na stole. A co bylo u a kolem stolu. Pohoda, spokojenost, příjemný zážitek na straně jedné, pozornost, kvalita, rychlost a ochota na straně druhé. Takže suma sumárum, i ta "střední část", tedy čas mezi procházkou po Malé Straně a Starém Městě a zastávkou u Michelských schodů s obhlídkou jejich nejbližšího okolí, neměla chybu.

 

 

 

Expedice Michelské schody 2017

Při ranním odjezdu sice padaly poznámky typu, že "dnes má dokonce někde sněžit", resp. dotazy, co tam v tom dešti hodláte dělat, ale my jsme své plány nezměnili. A byť čím více jsme se blížili ku Praze a stále častěji se zapínaly stěrače v autě, nál\da zůstávala dobrá. A pak to přišlo. Kolem posledního výjezdu z D11 před Prahou, kde obvykle přichází na cestě do práce občas smůla spojená se vznikem kolony, tak jakoby se dnes vše otočilo a odtud už se začalo postupně vyjasňovat, aby při výstupu z parkingu v Rudolfinu už bylo nebe většinou modré.  A tak už nic nebránilo (dokonce s deštníkem zanechaným v autě) absolvovat "malý pěší okruh". Přes Mánesův most, Malou Stranou na Karlův most  a pak kolem Salvátora uličkami Starého Města na Staroměstské náměstí a odtud zpět k Rudolfinu. Tam už na nás čekalo auto, abychom přejeli na Florenc a v Café Imperial strávili příjemný čas v rámci sobotního oběda. Že to opět nemělo chybu, svědčí fakt, že si dojmy nechám do dalšího příspěvku. A po obědě přišel na pořad hlavní cíl dneška, Michelské schody a jejich okolí. Tedy hlavně vzpomínky na dobu, kdy to tady vypadalo úplně ale úplně jinak, resp. kdy tu stála původní zástavba a kolem byly jen louky. A byť odpoledne si s námi počasí tady už trošku laškovalo, tedy zesílil vítr a obloha se zatáhla, u toho to nakonec ale skončilo. Takže i odpolední část, shodou okolností pár desítek metrů od mé pražské kanceláře,  jsme absolvovali opět bez deštníku. Co říci na závěr? Z ohlasů "účastníku zájezdu" soudím, že se dnešní návštěva Prahy povedla. Za sebe mohu jen dodat, že i já jsem rád, že vše klaplo snad ještě víc než jsem si ještě ráno nějak představoval. Takže jako "agentura" nekončíme a kam to bude příště, o tom můžeme začít přemýšlet.