Prodloužený víkend

První červencový týden se v úterý “zlomil” co do toho vedra (to v tom pražském betonovém pekle stálo za to), takže o druhé polovině by už bylo možno říci, že byla podstatně chladnější. I když to podstatně asi není úplně přesné, neb  dnešní odpoledne bylo taky dost horké. Ale ta třicítka se snáší lépe než ty předchozí teploty. Stejně ale to bylo na zahradě hlavně jen dopoledne a v pozdním odpoledni, aspoň co se mne týkalo :-).  Polední klid pod střechou bylo něco, na co jsem celý týden čekal :-) Jinak voda udržuje při životě veškerou zahradní květenu, takže tomu postupně šednoucímu trávníku stále konkuruje spousta kvetoucího rostlinstva. A jak to tak vypadá, tak něco by opět zasloužilo přistřihnout :-) A samozřejmě by nebylo od věci, kdy aspoň trochu sprchlo. Když už ne na slušné zalití, tak aspoň na skropení toho prachu, který posílá směrem k nám vítr ze sousedních stavebních parcel, na kterých probíhá výstavba sítí a komunikací.

V pátek máme tentokrát svátek

Jak už tak v červenci bývá, tak na jeho počátku jsou dva svátky. Na rozdíl od loňska však je z nich jen jeden volným dnem navíc, ten druhý se kryje se sobotou. Po těch tropech se tu v posledních dnech ochladilo, takže po včerejším kvapíku ve firmě za trošku většího dusna (za okny :-)), neb bylo potřeba vypořádat nejen uplynulý měsíc ale i čtvrtletí i pololetí, to dnešní počasí bylo přijatelnější, takže většinu dne to bylo mimo dům. Včetně ranního vyvětrání (kde jinde :-), tentokrát s cílem trošku do toho šlápnout, aby to nedopadlo jako ve středu odpoledne, kdy chyběla vůle v tom vedru trošku zrychlit. A docela se to povedlo, rozdíl byl docela slušný, zejména když první část byla proti mírnému větru. Jinak díky tomu, že už to největší vedro polevilo, byť se v neděli prý zase vrátí, tak se zase domácí "stravování" posunulo na zahradu. Tentokrát to už bylo za dvojího dohledu. Ten standardní u stolu obstarává Clif, kterého doplňuje u krbu nová obyvatelka zahradní pergoly. P.S. Velké náměstí v Hradci Králové po té částečné rekonstrukci prokouklo stejně jako po dnešním činění se dům a ovocné stromy v zahradě. Jen ten problém s vraty se odstranit nepodařilo, ale aspoň vím, že pohony jsou v pořádku, ale musí se upravit jeden z jejich úchytů. Ale to už bude práce pro odborníka se svářečkou. Teď čeká matcha latté, která dnes nahradí v tomto čase obvyklé frappé a pak uvidíme, do čeho se kromě podvečerního zalévání pustím.

První pracovní Praha ve druhém pololetí

A druhá “snídaně” jej začala, neb jsme se ještě před odjezdem mého kolegy na dovolenou potřebovali něco říci a Starbucks v Arkádách byl “na půli cesty”. Stylové by to sice bylo, kdyby to bylo v “Café Na půli cesty” v plném slova smyslu, tj. v nedalekém parku na Kavčích horách, ale tam tak brzy neotevírají :-) A jelikož bylo venku přijatelně, tak jsem snad ty “získané jouly”  ze snídaně ve Starbucks cestou zpět do firmy z větší části zase vydal :-)

Ode dneška má naše pergola ostrahu

Tajemno provázející avízo doručení narozeninového překvapení, jehož původně zamýšlená velikost prý měla vyhovovat jeho transportu v tašce normální velikosti, vystřídal hned po otevření kufru auta a poté i mých zavřených očí údiv. Zprvu nad jeho velikostí, poté nad úžasným nápadem, který by prý měl dle obdržených instrukcí a popisu svými vlastnostmi trošku charakterizovat mou maličkost. Když jsem ale o tom před chvílí při hledání jejího umístění přemýšlel, zjistil jsem, že všechno má svůj úhel pohledu. Vždyť sova je i noční pták a s mým ponocováním to je úplně opačně. Sova je také strážce, tedy určitý symbol ochrany, kde já mám určitě také rezervy. Tak jak to zařídit, abychom si to naše setkávání, které nás čeká, neb rozhodně nepůjde na krbový rošt, abychom si na ní udělali buřty, užívali oba? A představte si to, ono to půjde. Já si budu svým pánem v domě, ona v pergole, kterou bude v noci, kdy já budu spát, hlídat, a já zase na druhou stranu občas si do pergoly přijdu „zaponocovat“ a vyměnit si/či načerpat nějaké to moudro, byť i zde bych to viděl s určitou rezervou.

Bude ho dost, nejen na elixír mládí :-)

Před očekávaným deštěm s bouřkou a hlavně díky tomu, že snad většina příznaků jasně hovoří, že už musí být zralý, šlo se dnes odpoledne „do česneku“. Pravda, nejednalo se o žádný lán, nýbrž záhonek, na kterém se ve čtyřech řádcích „tísnilo“ to, co vyrostlo z 64 zasazených stroužků sadby sázených až v samém závěru loňského roku. Navíc „trošku hustěji“, než doporučují odborníci. To víte, nechtělo se mi měnit šířku záhonu ani snižovat počet stroužků k výsadbě.  První překvapení už bylo hned zjara, když česnek vykoukl ze země a tradiční kontrola, kolik jich tu zimu přežilo a vylezlo, zjistila, že počet rostlin převyšuje počet stroužků, které šly do země. A docela o dost, takže z původních 64 stroužků vyroslo 82 poměrně slušně velkých palic. Prostě z 9 vyrostly dvě palice ( to bych ještě pochopil, neb některé velké stroužky vznikly srůstem ze dvou, takže 2 klíčky, 2 palice), ale že ze 3 vyrostou z kazdého tři palice a navíc žádné malé, to mi už hlava nebere. Ale je to tak, navíc letošní úroda se povedla nejen tímto „přebytkem“, takže další tzatziky už budou opět s českým česnekem. P.S. Pár těch větších z těch palic, co jich vyroslo z jednoho stroužku více, si dám stranou, abychom v sadbě na příští rok ověřili, zda když v supermarketu občas platí 3 v 1, tak u česneku to nebude náhodou opačně, tj.  3 z 1 :-)