Uff, konečně je tu víkend

Letošní Svatomartinský víkend bude tentokrát trošku bohatší o naplánované akce, takže se nebylo čemu divit, když jsem si přál tento týden ukončit s čistým stolem, abych o víkendu nemusel, byť třeba jen chvíli, myslet na nějaké pracovní věci.  A aby byl před víkendem nějaký kontrast k té svatomartinské huse podávané nejen na domácí sešlosti v sobotu, došlo na pikantní závitky. Poslední položkou na dnešním seznamu bylo vyzvednutí dvou objednaných hus a zakoupení Svatomartinského vína, které se letos v prodeji objevuje proti tradici o tři dny dříve. To druhé bylo spíše o volbě, které a kolik, ale ty husy, ty mne trošku zaskočily. A to svou velikostí. Prostě rok od roku jsou nějaké větší, kde jsou ty doby, kdy se na jeden pekáč po nočním předpečení vešly obě. A když už se mi je povedlo v tašce dopravit k autu, mimochodem jim dohromady do 14 kg chybělo pár desítek gramů, tak nezbývá, než je připravit k upečení, dát péct a ráno uvidíme, jaká bude situace :-)

Nemusíš litovat, aneb pozdrav z Barcelony

Když se tentokrát rozhodovalo o účasti na této akci, stejně jako v minulých letech, mne to nechalo chladným, byť musím přiznat, že kolegy přivezené informace byly a nadále jsou poměrně cenné. A ani letos to nemělo dopadnout jinak. Ale tentokrát jsem se mýlil, neb informace tentokrát oslovovaly z většiny jiné pozice, než se akce účastnily. P.S. A tak mi tentokrát přišel z Barcelony nejen obvyklý pozdrav, ale i malý dovětek k němu. A cappuccino mají ve Starbucksu stejně dobré všude, nejen na letišti El Prat v Barceloně :-)

Ještě že máme tu zahradu

Proč ten povzdech, když teď už je a ještě chvilku to bude na ní v podstatě jen o práci? Tedy o její přípravě na zimu a příští sezónu. Ten povzdech nebyl ale nad tím, co mne zde ještě čeká, tedy hlavně to podzimní rytí, byť včera by to tak mohlo vypadat. Ale stačilo 24 hodin, pracovní den strávený v Praze, a pohled je úplně jiný. Odpolední "upouštění páry", když se mi to nepodařilo rovnou v Praze při návratu z jednání, nebylo jako tradičně, když mne to potká, u sporáku a přípravě něčeho pikantního, ale tentokrát s rýčem v ruce. A tak se stalo, že máme snad poprvé zryto v předtermínu. A v podstatě, když pominu ten kousek u broskve zrytý o víkendu, hned "z jedné vody načisto" :-)

Dušičkový víkend

 Sice s určitým oteplením proti mrazivým ránům uprostřed týdne, ale zase se sobotním v podstatě celodenním deštěm, takže to venku tentokrát nebylo nic moc. Ani v čase, kdy nepršelo. V sobotu vůbec, v neděli kromě tradičního ranního vyvětrání (tentokrát necelá desítka jen po asfaltu, přesto jsem se blátu díky řepné kampani a okolní výstavbě nevyhnul ani tam) to ale šlo být venku v podstatě po většinu dne, pokud by člověk nechtěl na zahradě pokračovat s čelovkou :-) Nemusím zvlášť zdůrazňovat, že se zahradní nábytek v čase odpoledního cappuccina už nedočkal použití a zřejmě už příští týden uklidíme i jej. A tak výsledkem dneška jsou bonsaje už na místě pro jejich přezimování, stejně tak je k přezimování připraven skleník, který ještě dnes vydal zbytek úrody pálivých papriček. Došlo i na jiřiny včetně zrytí jejich letošního stanoviště, takže první počin v přípravě zahrady a domu na zimu je na světě a jak to tak vypadá, tak díky předpovědi počasí na následující dny bude možné ještě něco k tomu do svatomartinského víkendu přidat. Česnek zatím může být v klidu, neb je na něj ještě moc teplo. P.S. Kdo si začíná užívat počasí, je Clif, neb ani to letošní babí léto ještě nebylo jeho "šálek kávy".

Měsíc končí ranními mrazíky

Pondělní pokračování babího léta bylo ještě vylepšeno návštěvou restaurace Inflagranti doplněnou “kulturní vložkou” spojenou s doflambováním objednaného jídla přímo až na stole. Oheň tentokrát vydržel podle mého o trochu déle, než by bylo optimální, ale nakonec se ukázalo, že to bylo tak akorát. S jeho zhasnutím jakoby symbolicky se začalo ochlazovat i venku, takže po těch všech teplých dnech ve druhé polovině měsíce se poměrně dramaticky ochladilo a středeční ráno teplota už spadla o čtyři stupně pod nulu. A tak přišlo ke slovu nejen první letošní škrábání a rozmrazování oken  auta, ale i zimní pneumatiky na zmrzlých okreskách cestou na D11. Když už jsme u té D11, tak tento týden to sice bylo po ní do Prahy tam i zpět jen jednou, ale mám pocit, že to bylo jako bych tam jel nejméně jel třikrát. P.S. Stavební ruch za plotem pokračuje, mimochodem že by druhý průzkumný vrt ma obzoru,  bláto se už ale přesunulo pod kopec, kde vznikla skládka cukrové řepy, než ji odvezou do cukrovaru.