Více než půlka malého panáku Suprakainu

Úspěšně zvládnutá "osobní a hlavně dobrovolná karanténa" zřejmě přispěla k tomu, že v tomto období různých viróz kolem nás jsem nikde nic nechytil a mé kroky tak mohly v úterý  po více než měsíci "bez obav" zase  směřovat k bankomatu ČSOB ve fakultce.  A v budově, "na které" se bankomat nachází, tento i následující dva dny poté zase posunout můj osobní projekt č. 1 blíže k finálnímu řešení, od něhož by, pokud se nevyskytne nic neočekávaného, což se prý v tuto chvíli už nejeví jako něco nějak více pravděpodobného, mne měly dělit max. 2 - 3 návštěvy a cca půl roku.  Asi nemusím zdůrazňovat, že to byl asi jediný, a hlavně téměř souvislý, zážitek z posledních tří dnů, kdy v podstatě jediné "zpestření" představovalo to, že jsem kromě využití linkového autobusu do Hradce Králové vše ostatní, tedy cestu z nádraží a zpět, dal "po svých". Byť ta trasa byla po tři dny v podstatě stejná, každá se něčím lišila. V cestě tam se "promítaly" "zážitky" z předchozích návštěv, v cestě zpět už to ale bylo jen o tom, jak to "uchladit" a být co nejdříve pod střechou. Dnešní "chlazení" by už snad mělo být tím posledním a s těmi pribináčky, tvaroháčky, termixy, ovocnými přesnídávkami, energetickými gely, iontovými nápoji a čistým vývarem by už od zítřka měl být pro dalších pár měsíců konec. Na "zátěžové" testy všeho ostatního to sice ještě nevypadá, ale změna by to měla být už podstatná. Včetně toho, že se po tom uplynulém týdnu zase vše vrací do obvyklých kolejí a cesty do města, a to jak do Hradce tak i do Pardubic, by už měly být příjemnější. Ty poslední tři sice příjemné rozhodně nebyly, ale i díky necelé půlce malého panáku Suprakainu (samozřejmě v několika dávkách) se ty tři dny daly zvládnout s tím, že dění kolem tentokrát bylo nejen trošku "rozmazané" ale i nezajímavé. Pochopitelně, vždyť jsem si nechal svůj "CML" obsadit jen tím, co s mým projektem č.1 souviselo. Vlastně to tak úplně pravda není, neboť nějaké "místo" zbylo i na vymýšlení nějaké té zábavy pro Štěpi při "ostraze" domu do návratu rodičů, kteří si to nakonec na té lyžovačce u našich jižních sousedů užili a na tyto stránky se nakonec dostala i dokumentace nějakých těch zajímavějších zážitků. Byť zprostředkovaných. P.S. A aby u nich nezůstalo, doplním ještě obrázky ze dvou námi před covid-19 nejsledovanějších webkamer, neb pokud by měla zůstat zachována několikaletá tradice, tak v sobotu bychom balili běžky a mířili pod Dachstein. I letos se ale musíme spokojit s obrázky z webkamery, které aspoň trochu potěší ty, kteří tam míří, protože konečně tam, byť zatím jen pár cm, nasněžilo.  To, bohužel, zatím nemohou ale říkat organizátoři letošní 56. Jizerské 50. Ale snad i pro ně něco z těch letošních dešťových srážek zmrzne a běžeckých tras si nakonec užijí jak účastníci tohoto závodu tak i všichni ti, kteří letos plánují běžky do Jizerských hor.

Ochlazení si v zimě představuji jinak

A zřejmě nejsem sám. Na rozdíl od přírody si ale říkám, že stále je resp. v tomto čase by měla být zima, kdežto příroda už pomalu reaguje, jako kdyby bylo za dveřmi už jaro. A tak nezbylo než využít poměrně slunečnou neděli, namíchat první postřik proti kadeřavosti broskvoní a na naše tři už na několika místech rašící stromy jej aplikovat. Ale nejsou to jen broskvoně, které počasí na začátku letošního roku zmátlo. To by se ale na zahradě řešilo až v případě, že by taková zima pokračovala ještě i ve druhé půlce ledna. Co se ale hlavně řešilo v těch posledních dnech, přesněji co řeším hlavně já, je ta viróza vyskytující se teď snad všude, kam se člověk podívá. A jelikož pár dní po svátku Tří králů, vlastně již pozítří, mám snad už předposlední sérii termínů k návštěvě "bankomatu ČSOB ve fakultce", tak není divu, že již několik dní je mou hlavní starostí se jí maximálně vyhýbat. S "průpravou" z období covid-19 to ale není nic obtížného :-) Respirátor nutný nebyl, ale "zákaz vycházení mimo katastr obce" jsem na sebe uplatnil :-) A tak se u dnešního příspěvku mohla objevit i koláž "mapující" rozmanitost domácí kuchyně letošní zimy (tentokrát bez té sváteční klasiky) a pro krátké připomenutí toho, že v tomto čase jsme obvykle balili běžky a další věci na pobyt pod Dachsteinem i pár obrázků, jak to v těchto dnech vypadá kousek od rakouského Kitzbühelu, když jsme si v domě vyměnili role a tentokrát se o dům a Clifa staráme my. P.S. A abychom to snáze zvládali, pomáhá nám s tím naše Štěpi. 

Pomohou Tři krále otevřít dveře té letošní zimě?

Vždyť ani ten dnešní den, nebýt těch tříkrálových koledníků v bílém, ničím nepřipomíná, že ji tu už pár týdnů máme. Co ale dnešnímu dni neupřeme, je s ním spojená pranostika "Na Nový rok o slepičí krok, na Tři krále o hodinu dále", která v podstatě vychází vždy. Tedy bez ohledu, co se děje kolem, jaký je rok apod. Ta vlastně nic nepředpovídá, jen konstatuje, že se nám postupně prodlužují dny, což zejména v takové zimě, jakou máme letos, aspoň trošku vylepšuje naši náladu. Byť to prodloužení proti 21.12., kdy se to začalo "lámat", je zatím jen cca deset minut a do toho nejdelšího dne "chybí" ještě 8:05 hod.. Ale důležité je, že už toho denního světla přibývá. A když to ještě občas podpoří nějaké ty sluneční paprsky,  tak už té kritiky letošního zimního počasí nechám :-) A toho sněhu se možná ještě letos dočkáme, když se na Nový rok naplnila první část pranostiky "Na Nový rok déšť - o Velikonocích sníh" :-) Které pranostiky ale letos úplně propadly, jsou "Na Nový rok, do zimy skok" a "Na Tři krále mrzne stále". P.S. Ale pokud platí to úsloví "Jak na Nový rok, tak po celý rok", tak se máme na co těšit, neb si nejen nevzpomínám, co by nejen ten den ale i těch několik letošních již uplynulých bylo aspoň v tom, co dokážeme ovlivnit, nějak špatně.

Nový rok ve znamení "třináctky plus"

Což znamená, že se nenaplnil scénář roku 1978, kdy po podobné teplotě na Silvestra se během noci teplota stačila dostat pomalu až ke hranici - 20°C, takže na Nový rok se v našich končinách téměř zastavil život. Teď se sice všechno po proběhlé silvestrovské noci také teprve dostává do otáček, ale na rozdíl od té paralýzy před více než 30 lety teď je to spíše druhý extrém - frustrace z tak vysokých teplot.  Ano, je v tom ještě jeden rozdíl. Tenkrát z toho totiž moc lidí radost asi nemělo, tentokrát to pomalu vypadá, že se z toho většina málem raduje, k čemuž ale rozhodující měrou přispěly ty veletoče kolem ceny energií. A navíc, v současné době by již ty moderní systémy na předpovídání počasí snad takovou změnu bez včasného varování už asi nepřipustily. A že to teplo není jen v našich končinách, svědčí i pár obrázků z dnešního rána nad Pecí pod Sněžkou, kde se ještě předevčírem s "přimhouřením obou očí" ještě lyžovat, a jeden z webkamery pod Dachsteinem. Tedy z místa o přibližně stejné nadmořské výšce, kde jsme si v několika letech před příchodem covid-19 užívali bílých stop. A byť jsme to ani letos neměli v plánu se tam v polovině ledna vrátit, přesto takové pohledy do těchto míst zrovna nepotěší. P.S. Na letošní čočkovku jsme už měli v kuchyni naši malou pomocnici, takže chutnala dvakrát :-)

TOP 22 aneb opravdu nelehký výběr

 

P.S. A ještě minimálně desítka dalších obrázků by si na tomto místě zasloužila být ...