Tentokrát pomalu více v Pardubicích než doma

Sice se  titulek tohoto příspěvku stane pravdivým až po skončení tohoto týdne, ale proč jej nepoužít už teď, když už je to jasné, že to tak bude. Takže v podstatě nic nového, zážitky jsou "rezervovány" až pro příští dva dny. Zmínit by snad šlo jen to ranní "licitování", zda čekat na zpožděný rychlík či nastoupit raději do "osobáku", který mohou, ale taky nemusí, pustit před rychlíkem. Jednou se mi to vyplatilo, ale doslova jen o pár vteřin, neb když osobák zastavil u nástupiště, opožděný rychlík za ním vjížděl do nádraží. Podruhé jsem opět vsadil, že osobák pojede první, ale nevyšlo to, takže jsem dorazil o pár minut později. Ani to však nic neřešilo, jen se člověk po ránu trošku "bavil". Když se zrovna necestovalo, přišly na řadu ranní vycházky do sadu s Clifem či trošku delší "vyvětrání" se za účelem nákupu medu s rakytníkem, aby v polovině týdne se život v domě zase na pár dní vrátil do obvyklých kolejí. Dovolenkáři se se spoustou zážitků vrátili z Peloponésu a tím pádem se Clif zase mohl vrátit do svého obvyklého fungování, zejména toho večerního polehávání na zemi v kuchyni. P.S. Stran doplňování železa byly vytvořeny v mrazničce dostatečné zásoby, takže letošní rok bude asi stran výskytu špenátu v jídelníčku rekordní :-)

Nad Paříží tentokrát obláček, víkend s nůžkami v rukou

Druhá půlka týdne byla nejen ve znamení návratu teplejšího počasí, ale i dvou tentokrát "povinných" návštěv města, které jsem si trošku zpestřil pár kroky přes místa, kde ten městský ruch není tak patrný. Ale přestože jedna z nich tam zamířila ve čtvrtek, tentokrát na oběd "na plechu" nedošlo, místo něj dostalo tentokrát přednost "meníčko" v penzionu U Růže na cestě domů. Po vypořádání se s "administrativou" už žádného cestování do konce týdne třeba nebylo, neb bylo už konečně třeba uchopit ty zahradnické nůžky a další nářadí a "vrátit" do kondice i živé ploty, keře a túje na zahradě. Že s tím strávíme téměř dva celé dny, na to to zprvu nevypadalo, ale když jsme se dnes odpoledne při poslední "jízdě" k bio kontejneru do něj podívali, už nám to zas tak divné nepřipadalo. A to ještě tři vrchovatá kolečka čekají na to, až zítra kontejner vymění za prázdný. A když už to nebavilo s nůžkami, tak si na své přišla i gumová palička, aby se zase o pár centimetrů "pozdvihla" dlažba u schodů do zahrady a nehrozilo, že si tam někdo ukopne palec či bude "pokračovat" dolů po schodech.  P.S.  Čtvrteční oběd "na plechu" na zahrádce Dhaba Beas na Velkém náměstí  nahradilo víkendové menu servírované na dřevěném tácu pod slunečníkem u pergoly :-) Nebylo sice úplně pro vegetariány, ale zeleniny v něm bylo dost. Navíc z vlastní zahrady. A brzy ji bude následovat i první letošní citrón, který už to má také "za pár".

Dovolená sice v předtermínu, ale to moře se dá už teď

A není to jen tím, že během letošních prázdnin bude delší dovolená trošku problém, ale i tím, že je nejvyšší čas si před těmi prázdninami trošku odpočinout. A pro těch následujících několik dní bylo jako místo odpočinku zvoleno západní pobřeží řeckého poloostrova Peloponés, nedaleko města Patras. A první dojmy? Už podle obrázků možno říci, že to byla skvělá volba. Tak ať to vydrží i po celou zde trávenou dovolenou. P.S. A co teprve  to večerní posezení při západu Slunce přes ostrov Zakynthos! 

Pardubice tentokrát bez modré oblohy

Pochopitelně, když se po těch letních dnech počasí vrátilo do konce jara a s ním přišly i nějaké ty docela očekávané dešťové srážky. Tentokrát dostal trávník svůj nový "sestřih" před deštěm ne za pět minut, ale spíš o dvanácté. Vlastně chvilku po, neb na ta poslední místa se sekačka dostala, když už včera začalo poprchávat. Stran srážek to sice mohlo být lepší, byť sudy už jsou z většiny naplněny, ale prý ještě není všemu v těchto dnech konec. Tak uvidíme. Půda by to každopádně před dalšími teplými dny potřebovala. Stejně jako počasí, tak "zamračeně" to tentokrát vypadalo i na dráze, takže většina lidí čekajících na zpožděnou ranní Arrivu do Pardubic raději pak nastoupila do osobního vlaku. Sice s určitými pochybnostmi, zda jej nenechají čekat až na příjezd rychlíku a tomu nakonec i dají na odjezdu přednost, ale někdo to asi spočítal, takže nás pustili na trať dle jízdního řádu. Rychlík nás nakonec "dojel" v Rosicích nad Labem, ale i odtud nás pustili jako první, takže suma sumárum o dvacet minut později proti plánu. Ale nakonec stále nejdříve, jak to šlo. Na ranních pochůzkách mi dnes dělal společnost deštník, ale to mrholení nestálo za to, jej otevřít. A tak na odpolední procházku zůstal doma. Chyba, "na obrátce" se drobné mrholení, doslova ale jen na minutu, změnilo ve slušný deštík, takže tam by přišel vhod. Ale i to se zvládlo, takže s návratem zpět ani nebylo třeba nic sušit. A to ani v podvečer při cestě na nádraží a návratu domů. Tam už probíhala "závěrečná fáze" balení letošního kalendářního léta našich prvních dovolenkářů, aby nejen nic nechybělo, ale i noční cesta na letiště k rannímu letadlu na poloostrov Peloponés byla v pohodě. A po "převzetí" informací k očekávanému dění v opouštěných prostorech a téměř neměnících se (až na tu značku granulí) informacích k jídelníčku Clifa nezbylo než popřát šťastnou cestu, krásnou dovolenou a začít se těšit, že i my se "pod vlajku" s modrobílými pruhy a bílým křížem letos chystáme podívat. Ale musíme ještě pár dní vyčkat, až teplota v moři voda o pár °C stoupne :-)  A ještě se vátím k těm granulím, které u Clifa zpočátku "moc důvěry" nevzbuzovaly. Ale teď už jsou spolu zase kamarádi. Ještě že ten pes neumí číst, neb asi by to bylo něco na jeho ego, když už by se dočetl, že sice stále jsou do granule pro velké dospělé psy, ale už pro seniory. Tak mě napadá, jak by se člověk tvářil v restauraci při pohledu na jídelní lístek, kdyby tam pod odstavečkem "Dětská jídla" přibyl odstavec "Pro seniory". To už by mohlo zavánět nějakým konfliktem v rámci té kolem nás uplatňované "korektnosti". Nebo ne? P.S. Ale kdyby na to byla nějaká sleva jako v MHD, kdo ví, jak by to ti, kterých by se to týkalo, nakonec brali.

Prvních pár červnových dnů a už varují před požáry

A není to od špatně zapojených kotlů či závad v komínech, ale stačilo pár dní letního počasí a už se přihlásilo sucho. A těch oblastí, kde bylo vyhlašováno požární nebezpečí, den ode dne přibývalo. Mohl by to ale změnit příští týden. Jak moc, na tom se předpovědi poměrně různí resp. hodinu od hodiny se poměrně dost mění. Faktem zůstává, že domácí zásoby dešťové vody jsou ještě tak na dva dny zálivky zahrady bez trávníku a prázdné 300 l nádoby pod okapy nenaplní jen nějaká dešťová přeháňka. Ale nechme úvahy o dešti na zítra. Uplynulé čtyři červnové dny si sebou nesly nejen něco "povinných" činností na zahradě a kolem jezírka, ale došlo ještě jednou nejen na Pardubice, tentokrát s odpolední procházkou po Tyršových sadech, ale i na Hradec, byť ten "sraz" u Paříže byl za účelem nákupu pár věcí, hlavně jídla, v jejím okolí, neb byť zahrada poskytuje v těchto dnech dost inspirace pro nějaké kulinářské zhmotnění našich výpěstků, přece jen je potřeba mít ten jídelníček pestrý. A jelikož živočišnou "výrobu" neprovozujeme a na nedělní podvečer se plánovalo něco na roštu v krbu, proto ta cesta do Hradce a ten nákup. Jinak od stropem pergoly a uvnitř vzrostlého trubače před krbovým tělesem máme hosty. S tím prvním jsme se hned večer rozloučili velmi rychle, ty druhé snad nic neodradí a po pár letech se tu na trávníku budou mladí kosáci učit létat. P.S. Přestože ani na začátku června není možné říci, že se už povedlo "srovnat se" s plánovacím kalendářem, v příštím měsíci už by to mělo být v pořádku, neb na těch pár restů by měla stačit první půlka června, aby ten přechod do prázdninového "fungování" byl v pohodě a před těmi dovolenými se něco nehonilo na poslední chvíli. A taky proto, že se do kalendáře "přihlásil" jeden termín, se kterým bude, byť snad už v rámci toho mého "projektu" naposledy", spojená na pár dní "tekutá" strava.